Josef Uhlíř

Josef Uhlíř (2. září 1822 Hořice – 9. prosince 1904, Praha) byl český středoškolský profesor a básník. Vyučoval na gymnáziích v Jičíně a Praze; od roku 1874 do důchodu řídil české vyšší gymnázium v Jindřišské ulici. Příležitostně publikoval básně.

Josef Uhlíř
Josef Uhlíř (1885)
Narození2. září 1822
Hořice
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. prosince 1904 (ve věku 82 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, spisovatel a básník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 2. září 1822 v Hořicích, kde jeho otec, obchodník z Nechanic a Dašic, v té době pobýval s rodinou. Zásluhou kněží Jana a Josefa Müllera byl dán na studia do Jičína, kde v té době vyučovali obrozenci Simeon Karel Macháček a Karel Bayer. Po maturitě absolvoval filosofická studia v Praze, po nichž nastoupil na právnickou fakultu, kde strávil dva roky. Více než práva ho ale lákalo učitelské povolání. V roce 1848 se stal auskultantem[p 1] na akademickém gymnáziu, jeho učitelem byl Václav Kliment Klicpera. Téhož roku také během revoluce vstoupil do studentské legie.[1]

Roku 1849 složil potřebné zkoušky[1] (na univerzitě mu přednášel František Ladislav Čelakovský)[2] a roku 1850 přijal místo profesora na gymnáziu v Jičíně. Působil tam deset let a z té doby pochází většina jeho básnických prací.[1]

Roku 1860 se stal profesorem na německém gymnáziu na Malé Straně. Poté, co z tohoto ústavu odešla většina českých profesorů, přestoupil v roce 1873 na akademické gymnázium. O rok později byl jmenován ředitelem nově zřízeného reálného gymnázia (České vyšší gymnázium novoměstské) v Jindřišské ulici. Tam pak působil až do odchodu do důchodu.[1]

Zemřel 9. prosince 1904, pohřben byl na Olšanech.[3]

Rodinný život

S manželkou Annou, rozenou Königovou (1834–1912) měl čtyři syny.[4]

Dílo

Hlavní zásluhy Josefa Uhlíře jsou v pedagogické oblasti. Jako profesor i ředitel byl respektovaný a oblíbený u kolegů i studentů.[2]

První básně publikoval roku 1844 ve Včele, další napsal během jičínského pobytu v letech 1850-60. Navazoval na Čelakovského a Jablonského.[1] Byly to převážně lyrické verše s erotickými motivy.[2] Roku 1856 poslal Karlu Jaromíru Erbenovi svůj básnický příspěvek do sborníku na počest stříbrné svatby císaře Ferdinanda Dobrotivého a Marie Anny; Erben jeho práci pochválil, do souboru ji ale nezařadil z politických důvodů.[2]

Roku 1858 vydal Uhlíř sbírku Básně. Setkala se s příznivým ohlasem kritiky, na dlouhou dobu ale byla poslední.[1]

Přispěl rovněž odbornými články do výroční zprávy jičínského gymnázia – Čím vyniká za našich dnů literatura česká a které jsou její nedostatky a Esthetický rozbor básní Boleslava Jablonského.[1]

Po odchodu do Prahy svou literární tvorbu podstatně omezil, od té doby psal jen příležitostně. Knižně vyšly ještě:[5]

  • Kniha veršovaných přání (1885), s jemným humorem[2]
  • V pobělohorském ovzduší (1898), čtyři básně
  • Obrazy z dějin českých (1899), epické básně

Svému předčasně zemřelému příteli Josefu Dastichovi věnoval básnický nekrolog ve Světozoru.[1]

Vydal také metrický překlad Ovidia.[2]

Poznámky
  1. Auskultant („posluchač“) byl čekatel profesorství, který navštěvoval přednášky na univerzitě nebo gymnáziu. Viz Auskultant. In: RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha: Kober & Markgraf, 1860. Dostupné online. Svazek 1. S. 400.

Reference
  1. PRAŽÁK, Jan Otakar. Josef Uhlíř. Zlatá Praha. 1885-03-20, roč. 2, čís. 12, s. 146. Dostupné online [cit. 2011-12-04].
  2. K. –an. Ředitel Josef Uhlíř. Světozor. 1886-07-02, roč. 20, čís. 30, s. 477. Dostupné online [cit. 2011-12-04].
  3. Denní zprávy. Národní listy. 1904-12-10, roč. 44, čís. 341, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-04].
  4. Soupis pražských obyvatel: Uhlíř Josef [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-10-18]. Dostupné online.
  5. Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.