Quido Kocian

Quido Kocian se narodil v Ústí nad Orlicí v rodině kameníka. Nejdříve studoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. Ve studiu pokračoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze. Kocian byl žákem Josefa Václava Myslbeka. Ještě během studií na uměleckoprůmyslové škole vytvořil své pojetí Myslbekova sousoší „Ctirad a Šárka“, které natolik uchvátilo tehdejší odbornou kritiku, že mu ve srovnání s jeho učitelem přisoudila větší uměleckou hodnotu. Kdosi tehdy napsal, že „žák přerostl svého učitele“. To byla pro Kociana medvědí služba, neboť do té doby jemu velmi příznivě nakloněný Myslbek se s ním rozešel. Rozchod se vykládá tak, že Myslbek byl tradicionalista a nové expresivní pojetí svého žáka mu nevyhovovalo. Daleko spíše se však zřejmě jednalo o záležitost ješitnosti. Skutečnost na Kociana natolik negativně zapůsobila, že přerušil studia a na nějaký čas opustil Prahu.

Během svých cest navštívil Itálii a Francii, kde se setkal s významnými osobnostmi tehdejšího sochařství, především pak s nejvýraznější z nich, Francouzem Augustem Rodinem. Po svém návratu vytvořil jedno ze svých nejvýznamnějších děl „Abelova smrt“, které mu svou originalitou vrátilo přátelství i náklonnost J. V. Myslbeka. Kocianova témata jsou výhradně tragická a umělecké vyjádření tvůrce velmi přesvědčivé a vyhýbající se schematismu^[zdroj?]. Jak bylo řečeno jedním z jeho obdivovatelů „osobní lidská zkušenost je jím povýšena na samotný základ umění“. Nebál se ukázat tragické a negativní stránky člověka v plné své podstatě (např. „Válka“). Kocian se během života nedočkal docenění. Vzhledem k tomu, že nikdy neslevil ze svého přesvědčení a neopustil autenticitu ve svém výrazu, stal se posléze jedním z četných případů umělce, jemuž jeho genialita přinesla nevděk a odsun na vedlejší kolej. Jeho díla dlouho ležela zapomenuta v depozitářích nebo se povalovala v odkladových prostorách škol. První výstava jeho prací proběhla v dubnu až květnu 2005 v Obecním domě v Praze. O této výstavě natočila Jana Hádková televizní dokument. Část děl je vystavena v Galerii plastik v Hořicích.

• Šárka (1897) v Galerii plastik v Hořicích, v Galerii moderního umění v Hradci Králové, v parku Javorka v České Třebové[2][3][4]
• Portrét Karla Bendla (1899)[2]
• Mateřský cit (1900)[2]
• Píseň hastrmana (1900)[2]
• Úděl umělce (1900)[2][3][4]
• Abelova smrt (též Mrtvý Abel) (1901) – před kamenosochařskou školou v Hořicích[2][3], později také u muzea v Ústí nad Orlicí
• Zapovězená láska (1901)[2][3]
• Život je boj (1902)[2][3]
• Nemocná duše (1903)[2][3]
• Smrt a Vzkříšení (1906) – hřbitovní portál v Hořících, modely v Galerii plastik v Hořicích[2][3]
• Idiot (1907)[2]
• Gigantova žena – Válka(1914)[2][3][4]
• Cikánka[3]
• Žalov[3]
• Jidáš[3]
• Raněný[3]
• Hold dětí Boženě Němcové – nerealizovaný návrh pomníku Boženy Němcové pro Ratibořice[3]

• 
  Mrtvý Ábel (1903)
• 
  Vzkříšení (1907)
• 
  Smrt (1907)
• 
  Šárka (1910)