Henryk Sienkiewicz

Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈxɛnrɨk ˈadam alɛˈksandɛr ˈpʲus ɕɛnˈkʲevʲitʂ]IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos.

Henryk Sienkiewicz
Rodné jménoHenryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz
Narození5. května 1846
Wola Okrzejska
Úmrtí15. listopadu 1916 (ve věku 70 let)
Vevey
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění a aortální aneurysma
Místo pohřbeníBazilika svatého Jana Křtitele
PseudonymLitwos
Povoláníromanopisec, scenárista, novinář a spisovatel
NárodnostPoláci
Stát Polské království
Alma materVaršavská univerzita
Žánrromán, novela, reportáž, novela, povídka a fejeton
Tématakrásná literatura
Významná dílaHonzík muzikant
Ohněm a mečem
Potopa
Pan Wolodyjowski
Quo vadis
 více na Wikidatech
OceněníNobelova cena za literaturu (1905)
rytíř Řádu čestné legie
Manžel(ka)Maria Szetkiewicz (1881–1885)
Maria Romanowska-Wołodkowicz (od 1893)
Maria Babska (od 1904)
DětiJadwiga Korniłowiczowa
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813–1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820–1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem.

Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti.

Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. povídka Na zmar z roku 1872), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou

Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Již roku 1876 navštívil Německo, roku 1877 Belgii, Francii a Anglii a v témže roce se vydal na dlouhou cestu do Spojených států, kde žil romantickým životem jako jeden z členů fourierovské komunity mladých lidí uprostřed přírody jižní Kalifornie. Dále navštívil Itálii, Řecko, Turecko a Španělsko a roku 1891 odjel na lovecké safari do východní Afriky.

Henryk Sienkiewicz
Quo vadis, první vydání z roku 1896

Roku 1884 se stal jako už velmi populární spisovatel hlavním redaktorem varšavského Słowa. V té době byl autorem mnoha črt, povídek a novel, v podstatě realistických obrazů ze života, ve kterých na jedné straně vykreslil obraz bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev a na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, snažících se o nápravu.

Nesmírný zájem však Sienkiewicz vzbudil teprve svým prvním románem Ohněm a mečem (1884, Ogniem i mieczem) z jeho veliké historické trilogie, kam patří ještě Potopa (1886, Potop) a Pan Wołodyjowski (1888). Světové proslulosti pak dosáhl svým románem z římských dějin Quo vadis (1896).

Stal se oblíbeným a uznávaným doma i v zahraničí. Roku 1900 mu vděčný národ daroval statek Oblegorek, zakoupený z veřejných darů. Vysokých poct a vyznamenání se mu v té době také dostávalo od vědeckých institucí domácích i zahraničních, od spolků, univerzit i soukromých osob. Roku 1905 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… za velkolepé zásluhy epického spisovatele“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Po vypuknutí první světové války se Sienkiewicz usadil ve švýcarském městě Vevey, odkud organizoval pomoc polským obětem války a kde také roku 1916 zemřel.

Dílo

  • Na zmar (1872, Na marne), česky též jako Vniveč, povídka ze studentského života,
  • Humoresky ze zápisků Voršily (1872, Humoreski z teki Worszyły), obsahující Nikdo není doma prorokem (Nikt nie jest prorokiem między swymi) a Dvě cesty (Dwie drogi).
  • Selanka (1875, Sielanka), povídka
  • tzv. Malá trilogie (Mała trylogia), novely ze života venkovské šlechty, vyprávěné mladým šlechticem Jindřichem:
    • Starý sluha (1875, Stary sługa) – krátká charakteristika sluhy Mikuláše končící jeho smrtí
    • Haňa (1876, Hania) – milostný příběh trojúhelníku Haňa, Jindřich a Selim Mirza
    • Selim Mirza (1876) – Jindřich se Selimem bojují za Francii v prusko-francouzské válce
  • Črty uhlem (1877, Szkice węglem) – tragický příběh rodiny dřevorubce Řepy, která doplatila na zvůli vrchnosti
  • Komedie z omylů (1878, Komedia z pomyłek), novela,
  • Po stepích 1879, Przez stepy), črta,
  • Tatarské zajetí (1880, Niewola tatarska), první autorova historická novela,
  • Na jednu kartu (1880, Na jedną kartę), divadelní hra,
  • novely:
    • Orso (1880),
    • Z pamětí poznaňského učitele (1880, Z pamiętnika poznańskiego nauczyciela),
    • Za chlebem (1880) – Polák Vavřinec a jeho dcera Maryša se vydávají do Ameriky za vidinou lepšího života, nacházejí však pravý opak.
    • Honzík muzikant (1881, Janko muzykant) – hudební nadání Honzíka nemá kvůli jeho chudobě šanci na uplatnění.
    • Bartek vítěz (česky také Vítěz Bárta, 1882, Bartek zwycięzca) – sedlák Bárta, úspěšný voják v prusko-francouzské válce, selhává v běžném životě po návratu domů.
    • Jamioł (1882),
    • Strážce majáku (1882, Latarnik).
  • Čí vinou (1883, Czyja wina), divadelní hra, česky též jako Kdo to zavinil,
  • tzv. Trilogie (Trylogia), monumentální románová trilogie z polských dějin, pojednávající o jedné z nejdivočejších epoch polského království (od poloviny do 70. let 17. století), kdy Polsko bojovalo na život a na smrt s kozáky během ukrajinského Chmelnického povstání, se Švédy a Turky. Trilogie se skládá se tří samostatných děl volně na sebe navazujících a spojených některými postavami:
  • novely Výlet do Athén (1888, Wycieczka do Aten), Sachem (1889), Vzpomínky z Maripozy (1889, Wspomnienia z Maripozy ), Ta třetí (1889, Ta trzecia), Salabova pohádka (1889, Salabowa bajka),
  • Bez dogmatu (1891), psychologický román, kde v hlavním hrdinovi Leonu Ploszowském autor vykreslil typ vysoce inteligentního Poláka, ale zároveň změkčilého, nervosního slabocha.
  • Listy z Afriky (1892, Listy z Afryki),
  • novely U zřídla (1892, U źródła), Buď blahoslavena (1893, Bądź błogosławiona), Pojďme za Ním (1893, Pójdźmy za Nim), Varhaník z Ponikly (1894, Organista z Ponikły), Lux in tenebris lucet (1894, Diův rozsudek (1894, Wyrok Zeusa),
  • Rodina Polanieckých (1894, Rodzina Połanieckich), psychologický román, jehož hrdina hrdina je opět typem člověka agilního, silného a podnikavého, jenž však při veškeré své inteligenci zapomíná na hlavní zdroj pravého bohatství, na vzrůstání duše.
  • Quo vadis (1896), historický román o pronásledování a osudech křesťanů v době Neronově. Dílo mělo v podtextu posílit sebevědomí Poláků [zdroj?] (výjimečně krásná princezna a křesťanka Lygie i její ochránce neobyčejně silný otrok Ursus pocházeli z pozdějších polských území) v době, kdy bylo Polsko rozděleno mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Především za tuto knihu dostal spisovatel Nobelovu cenu v roce 1905.
  • Křižáci (epizody vycházely nejprve v letech 18971899 časopisecky na pokračování, kompletně knižně 1900, Krzyżacy), historický román z dob, kdy se rozhodoval boj mezi Polskem a Řádem Německých rytířů. Kniha vrcholí popisem bitvy u Grunwaldu, jedné z nejvýznamnějších bitev středověku vůbec, kdy polsko-litevská vojska na hlavu porazila křižáky.
  • novely Plavecká legenda (1900, Legenda żeglarska), Dvě loutky (1903, Dwie łąki), Na Olympu (1903, Na Olimpie) a povídka V Bělověžském pralese (1905, Z puszczy Białowieskiej)
  • Na poli slávy (1907, Na polu chwały), historický román z dob krále Jana Sobieského.
  • Víry (1911, Wiry), společenský román z revolučního roku 1905.
  • Pouští a pralesem (1912, W pustyni i w puszczy), česky též jako V pustinách nebo Temnou pevninou, dobrodružný román pro mládež, pojednávající o únosu dvou dětí a jejich následném útěku a putování za rodiči napříč Afrikou za časů Mahdího povstání,
  • Legie (1914, Legiony), nedokončený historický román,
  • Zapomenuté a nevydané spisy (1922), posmrtně vydaná díla z pozůstalosti.

Česká vydání

Odkazy

Reference

  1. SIENKIEWICZ, Henryk. Na slunném pobřeží [online]. Praha: J. Otto, 1897 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
  2. SIENKIEWICZ, Henryk. Křižáci [online]. Praha: Přítel domoviny, 1898 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
  3. SIENKIEWICZ, Henryk. Quo vadis? I. [online]. Praha: E. Beaufort, 1902 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
  4. SIENKIEWICZ, Henryk. Quo vadis? II. [online]. Praha: E. Beaufort, 1902 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
  5. SIENKIEWICZ, Henryk. Quo vadis? III. [online]. Praha: E. Beaufort, 1902 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
  6. SIENKIEWICZ, Henryk. Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv I. [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1900 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  7. SIENKIEWICZ, Henryk. Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv II. [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1901 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  8. SIENKIEWICZ, Henryk. Ohněm i mečem: román ze starých časů. sv. 1-2 [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1904 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  9. SIENKIEWICZ, Henryk. sv. 3-4 [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1904 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  10. SIENKIEWICZ, Henryk. Rodina Polanieckých I. [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1901 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  11. SIENKIEWICZ, Henryk. Rodina Polanieckých II. [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1901 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  12. SIENKIEWICZ, Henryk. Dvě cesty [online]. Praha: J. Otto, 1901 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  13. SIENKIEWICZ, Henryk. Křižáci [online]. Praha: Kvasnička a Hampl, 1927 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  14. SIENKIEWICZ, Henryk. Potopa I. [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
  15. SIENKIEWICZ, Henryk. Potopa II. [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1923 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
  16. SIENKIEWICZ, Henryk. Potopa III. [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1925 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
  17. SIENKIEWICZ, Henryk. Pan Wolodyjowski [online]. Praha: Kvasnička a Hampl, 1928 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online.
  18. SIENKIEWICZ, Henryk. Bez dogmatu [online]. Praha: Kvasnička a Hampl, 1929 [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.