Fridrich z Thun-Hohenštejna

Zámek Děčín

Pocházel ze šlechtického rodu Thun-Hohensteinů, patřil k děčínské větvi a byl druhorozeným synem Františka Antonína I. Thun-Hohensteinu (1786–1873). Po maturitě na gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě. V roce 1835 vstoupil do diplomatických služeb, působil jako atašé v Haagu a vyslanecký tajemník v Turínu. Vstoupil do rakouských diplomatických služeb. V letech 1843 až 1847 byl v Turíně, následně ve Stockholmu a od roku 1849 v Mnichově. V roce 1850 byl vyslancem na kongresu ve Frankfurtu. Po založení Německého spolku se stal prezidentem jeho zemského sněmu. V roce 1855 sloužil v Lombardii u slavného českého vojevůdce, polního maršála Josefa Radeckého z Radče. V letech 1857 – 1863 působil jako vyslanec a zplnomocněný ministr v Petrohradě, v roce 1863 odešel do výslužby. Vzhledem k morganatickému manželství staršího bratra Františka Antonína zdědil v roce 1873 majetek děčínské větve Thunů (Děčín, Jílové, Bynov).

Jako český velkostatkář byl zvolen do Českého zemského sněmu (1866–1867 a 1870–1871). Od roku 1879 byl dědičným členem Panské sněmovny Říšské rady. Byl rytířem Leopoldova řádu, během diplomatických misí získal také sedm vyznamenání v několika evropských zemích.

V roce 1845 se oženil s hraběnkou Leopoldinou Lambergovou (1825–1902), která byla dědičkou několika velkostatků na Moravě (Kvasice, Morkovice, Zdounky). Později se stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství pocházelo deset dětí, dědicem statků v Čechách se stal starší syn František Antonín (1847–1916), který byl během své kariéry rakouským předsedou vlády (1898–1899), dvakrát místodržitelem v Čechách (1889–1896 a 1911–1915) a v roce 1911 získal titul knížete. Zemřel bez mužského potomstva, takže knížecí titul přešel na mladšího syna Jaroslava (1864–1927), který původně zdědil moravské statky. Velkostatek Zdounky zdědila dcera Marie Josefína (1850–1929), provdaná Thurn-Taxisová.[4]

• 1. Terezie (1846–1859)
• 2. František Antonín 1. kníže Thun-Hohenstein (1847–1916), rakouský ministerský předseda 1898–1899, místodržitel v Českém království 1889–1896 a 1911–1915, nejvyšší hofmistr arcivévody Františka Ferdinanda d'Este 1896–1898, poslanec českého zemského sněmu, dědičný člen rakouské panské sněmovny, c. k. tajný rada, komoří, rytíř Řádu zlatého rouna, 1911 povýšen na knížete, majitel velkostatku Děčín, I. manž. 1874 Anna Marie princezna ze Schwarzenbergu (1854–1898), II. manž. 1901 Arnoštka Johanna hraběnka Thun-Hohensteinová, ovdovělá Vratislavová z Mitrovic (1858–1948)
• 3. Karolína (1848–1926), manž. 1868 Roman Damian kníže Sanguzsko-Lubartowicz (1832–1917), ruský carský komoří, rytmistr carské gardy
• 4. Marie Josefína (1850–1929), majitelka velkostaku Zdounky, manž. 1872 Bedřich princ Thurn-Taxis (1839–1906), c. k. komoří, generálmajor
• 5. Arnoštka (1853–1910), manž. 1872 Jindřich hrabě Gudenus (1839–1915), c. k. komoří, rytmistr, dědičný člen rakouské panské sněmovny, spolumajitel velkostatků Moravec a Mitrov
• 6. Vilemína (1855–1935), manž. 1874 Maxmilián Emanuel hrabě Lerchenfeld-Köfering (1846–1913), bavorský královský komoří a nadporučík
• 7. Leopoldina (1857–1911), manž. 1877 1877 František hrabě Ledebur-Wicheln (1844–1893), c. k. komoří, nadporučík, majitel velkostatků Velichov a Všebořice
• 8. Eduard (1860–1885), c. k. komoří, nadporučík
• 9. Bedřich (1861–1863)
• 10. Jaroslav 2. kníže Thun-Hohenstein (1864–1929), c. k. tajný rada, komoří, poslanec českého a moravského zemského sněmu, poslanec říšské rady, dědičný člen rakouské panské sněmovny, starosta v Kvasicích, majitel velkostatků Kvasice a Děčín, 1916 dědic titulu knížete, manž. 1887 Marie Pia hraběnka Chotková (1863–1935)