Franz von der Trenck

Franz, svobodný pán von der Trenck (1. ledna 1711, Reggio di Calabria – 4. října 1749, Brno) byl dobrodruh a vojenský velitel.[1][2]

Franz, svobodný pán von der Trenck
Narození1. ledna 1711
Reggio di Calabria
Úmrtí4. října 1749 (ve věku 38 let)
nebo
14. října 1749 (ve věku 38 let)
Brno
Příčina úmrtíotrava
Místo pohřbeníBrno, Kapucínská hrobka (Brno)
VzděláníJezuitská kolej v Šoproni
gymnázium v Požeže
Povolánívoják
ChoťJosefína von Tillier
Děti4
RodičeJohann Heinrich von der Trenck a Anna Marie rozená Kettler
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se jako třetí syn podplukovníku Johannu Trenckovi (* mezi léty 1646 a 1706, † 1740), pruskému šlechtici z Pomořanska, který sloužil v rakouské armádě a v roce 1683 bojoval v bitvě u Vídně proti Turkům, a Anně Marii, rozené Kettlerové.

Franz von der Trenck se podle vyprávění jevil po porodu jako mrtvé novorozeně. Porodní bába jej vykoupala v červeném víně a on prý skutečně ožil.[pozn. 1] Otec ho již v sedmi letech začal brát na cesty po vojenských garnizonách, zatímco své dva starší syny nechal vychovávat doma. Spolu s otcem byl Franz svědkem vítězství Evžena Savojského nad Turky v bitvě u Bělehradu v r. 1717, po níž habsburská armáda obsadila téměř celé Srbsko, tehdejší součást Osmanské říše. Matka prosadila synovo právo na vzdělání, a tedy byl poté, co odjel s otcem do uherské Šoproně, dán na výchovu k jezuitům. Po studiu v Šoproni a Požeze ovládal celkem pět jazyků, během života je rozšířil o další dva. Stal se milovníkem anglické literatury, psal básně a hrál výborně na housle.

Vojenská kariéra

Franz Trenck i jeho dva bratři se stali stejně jako jejich otec vojáky. Po vojenském výcviku nastoupil František v roce 1727 do pluku hraběte Pálffyho v hodnosti praporčíka. Roku 1729 vstoupil do uherského pěšího pluku. Během služby se zamiloval do Josefíny von Tillier (1711–1737), dcery polního podmaršálka Josefa Maxmiliána von Tilliera,[3] velitele pevnosti Petrovaradín. Přes otcův nesouhlas se sňatkem se s ní František Trenck v roce 1731 oženil a usadil se na rodovém panství ve Slavonii. Měli spolu celkem čtyři děti, z nichž však první tři zemřely v kojeneckém věku a během šesti let manželství jeho žena i s nejstarší dcerkou zemřely na mor.[4]

Chorvatští pandurové kolem roku 1742

Baron si v době manželství oblíbil pronásledování zbojníků a loupežníků v panských lesích. Společně se svým vojskem, tzv. pandury, byl stále lačnější po krvi. Za své násilnosti dostal pokutu, kterou odmítl zaplatit, podle tehdejších zvyků byl za urážku soudu uvězněn. Z vězení ho dostal až jeho švagr von Tiller. Trenck zuřil; navíc se během pobytu ve vězení nakazil žloutenkou.

Habsburská armáda o bojovníka jeho charakteru nestála, proto odešel válčit na straně Ruska do armády carevny Anny Ivanovny v rusko-turecké válce. Vyznamenal se v boji s Turky a krymskými Tatary. S maršálem Burkhardem Christophem von Münnichem (1683–1767), který velel ruské armádě, měl ale časté spory. Stýkal se s prodejnými dívkami a po rvačce s jedním z nadřízených a urážce jeho mladé manželky byl odsouzen nejprve k trestu těžkého žaláře,[pozn. 2] posléze k trestu smrti. Trest mu byl později zmírněn ve vyhnanství na Sibiř a nakonec byl roku 1740 na přímluvu Münnicha definitivně vyhoštěn z Ruska.

Někdy mezi lety 1740–1741 se vrátil za svým 88letým otcem do Uher a opět porušoval zákony, když surově vraždil loupeživé zbojníky. Dovolání našel u arcivévodkyně Marie Terezie, která mu povolila naverbovat jeden tisíc chorvatských pandurů, žijících v oblasti, kde se nacházela vojenská hranice habsburské říše s Turky.

Jako vojenský velitel byl velice úspěšný ve válce o dědictví rakouské proti Prusku, Francii a Bavorsku. Trenckovi panduři byli ovšem krutí. Drancovali, loupili a vraždili. Spáchali např. pogrom v České Lípě nebo zavraždili více než čtyřicet obyvatel bavorského městečka Cham.[5] Do jeho pluku posléze nastoupil Ernst Gideon von Laudon, s nímž se spřátelil v Rusku, v hodnosti kapitána a jeho vojsko se rozrostlo o 1500 hlav na celkový počet 2500 vojáků. Trenck však urazil generála von Löwenwalda.[pozn. 3][6][7] V roce 1745 byl uvězněn v Kladsku a po křivých svědectvích ho odsoudil uplacený soud k trestu smrti. Byl to i trest za prohranou bitvu u Žďáru z 30. září 1745, kde i přes dvojnásobnou přesilu vojáků rakouská armáda prohrála. Trenckovi panduři měli vpadnout pruské armádě do týlu, místo toho začali plundrovat pruský tábor, v kterém kromě jiného ukořistili armádní pokladnu.[8] Marie Terezie nechala rozsudek přezkoumat a trest mu byl zmírněn na doživotní žalář na brněnském hradě Špilberku. Měl tu veškerý komfort. Byly mu přiděleny dvě místnosti, měl dostatek jídla i vody, v neděli chodil obědvat k veliteli pevnosti. Později mu bylo umožněno svobodně bydlet v Brně, kde však 4. října 1749 zemřel.

Kaple Kapucínské hrobky v Brně s rakví barona Trencka

Svůj majetek rozdělil. Část daroval městu Cham, kde tak řádili jeho panduři, část věnoval na mše za svou hříšnou duši, na stavbu vězeňské kaple, chudým a roční dceři svého osobního sluhy, který s ním na Špilberku také pobýval.

Trenckovo tělo bylo uloženo do kapucínské hrobky v Brně, kde došlo přirozenou cestou k jeho mumifikaci. Tělo je zde k vidění v prosklené rakvi.[9] V roce 2017 bylo tělo ve Fakultní nemocnici v Brně podrobeno tomografickému vyšetření pod vedením Vlastimila Válka.[10][11]

Posmrtný odkaz

Podle Trencka jsou pojmenovány chorvatská brandy a pivo.

V umění

Franz von der Trenck je jednou z postav českého fantasy románu Zlatý kříž (česky vyšlo v roce 2008) od Pavla Renčína.[12] Spisovatel Karel May ztvárnil jeho život v knize Pandur und Grenadier, vydané roku 1883 (česky vyšlo v roce 1922 pod názvem Baron Trenck).[13]

Odkazy

Poznámky
  1. Tradovalo se, že po vykoupání ve víně se dítěti prý vyhýbá smrt obloukem. Baron Trenck, budoucí generál, přežil jako půlroční dítě rozsáhlé popáleniny po pádu do ohně i událost, kdy si jako čtyřletý hrál s otcovou nabitou zbraní a málem se zastřelil. Dokázal prý také vyskočit z kočáru, který se řítil do propasti, přežil podchlazení, když se pod ním prolomil led, a také ve zdraví odolal všem epidemiím ve svém mládí, např. epidemii neštovic.
  2. Trest tzv. těžkého žaláře představovalo přikování okovy ke zdi.
  3. Mohlo by se jednat o hraběte Friedricha Kasimira von Löwenwolde (1692–1769, Vídeň), císařského generála kavalerie.

Reference
  1. Baron Trenck z Marie Terezie: Takhle vypadal ve skutečnosti. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2019-10-04 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  2. To je on! Baron Trenck – válečník, rebel, násilník a žádný krasavec: Vědci mu dali tvář. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2018-06-27 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  3. Joseph Maximilian Freiherr von Tillier. web Deutsche Biographie [online]. [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (německy)
  4. Divoká dobrodružství barona Trencka: plenil, pil a honil sukně. iDnes.cz [online]. 19. srpna 2017. Dostupné online.
  5. Život a skutky daleko známého barona Františka von der Trenck, c. a k. plukovníka nad sborem pandurů a slovanských husarů. Český rozhlas [online]. 26. květen 2012. Dostupné online.
  6. GENI.com: Friedrich Casimir Graf von Löwenwolde. 2020-01-10
  7. C.H.Beck - eLibrary. web elibrary.chbeck.de [online]. C.H.Beck [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (německy)
  8. http://www.vhu.cz/velka-a-pozapomenuta-bitva-u-zdaru-30-zari-1745/ Velká i pozapomenutá: bitva u Žďáru 30. září 1745
  9. Barona Trencka v Brně znovu pohřbili. Do rakve vložili i jeho ukradený palec. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2017-03-08 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  10. Mumie na rentgenu: Baron Trenck vydal po 270 letech své tajemství! Válečníka nepostřelili. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2017-02-25 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  11. Milada Prokopová: V Brně vyšetřovali na CT mumii, barona Trencka vyzvedli z hrobky, iDnes.cz, 25. 2. 2017
  12. RENČÍN, Pavel. Zlatý kříž. 1. vyd. [s.l.]: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0082-2.
  13. Karl May - Baron Trenck. web Databazeknih.cz [online]. Databaze knih s.r.o. [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.

Literatura
  • PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
  • Prof. PhDr. Dušan Uhlíř, CSc. Ďábelský baron. Tajemství české minulosti. 2011, čís. 11, s. 8–14.
  • HÜBNER, Eberhard Friedrich. František Trenk, vůdce rakouských pandurův. Brno: J. Pustovka, 1865. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.