FK Dukla Praha

Klub, který se později proslavil jako Dukla Praha, vznikl na půdě Československé armády v roce 1948 a původně nesl jméno ATK Praha (Armádní tělovýchovný klub). Okamžitě dostal příležitost bojovat o účast v nejvyšší fotbalové soutěži a kvalifikoval se do ní po výhře nad vítězem odborové ligy MZK Pardubice. V první ligové sezóně ATK prohrál s pozdějším mistrem SK Slavií Praha 2:8, ale přesto skončil na osmém místě ze 14 účastníků.[1] Byl to nejlepší výsledek klubu v prvních letech jeho existence.

V roce 1952 ATK Praha vyhrál svou první trofej – Československý pohár po výhře nad XI stavbařů, složenou z hráčů z Teplic a Liberce, v semifinále a nad Škodou Hradec Králové 4:3 ve finále. Na začátku roku 1953 klub dostal nový název ÚDA Praha (Ústřední dům armády). Tato změna souvisela s politicky motivovanou reorganizací československé tělovýchovy. Tým v tomto roce poprvé vyhrál fotbalovou ligu, v níž prohrál jediný ze 13 zápasů.[2]

Nejlepšími hráči první éry Dukly Praha byli Ota Hemele, Václav Pavlis, Karol Dobay, Ladislav Přáda, Ladislav Novák a další.

Až v roce 1956 dostal klub jméno Dukla Praha na památku bojů o Duklu ve druhé světové válce. Podobně jako poprvé, v roce změny názvu Dukla vítězí v československé lize s náskokem pěti bodů před Slovanem Bratislava, třetí Spartak Praha Sokolovo (nynější Spartu) porazila 9:0!

V sezóně 1957–58, která začala na jaře 1957 a skončila na jaře 1958, klub titul obhájil. Spartak Praha Sokolovo měl stejný bodový zisk 40 bodů, ale o titul přišel o dva góly nižším rozdílem skóre. Dukla také zaznamenala své první vítězství v evropském poháru, porazila Manchester United 1:0 v domácí odvetě (po prvním zápase prohraném v Anglii 0:3). Tým opakovaně i v dalších sezónách obsazoval některá z prvních tří míst v lize.

Trenér Karel Kolský byl podepsán pod prvními tituly Dukly, v roce 1961 převzal tým Jaroslav Vejvoda a mužstvo pod jeho vedením získalo čtvrtý titul s náskokem sedmi bodů před ČH Bratislava a dosáhlo prvního double, když navíc porazilo Dynamo Žilina 3:0 ve finále Československého poháru. Tím začala série čtyř výher Dukly v Československém poháru v letech 1961 až 1964.

Josef Masopust, klíčový hráč zálohy Dukly, byl pro rok 1962 vyhlášen nejlepším evropským fotbalistou, když Československo skončilo druhé na mistrovství světa ve fotbale 1962.

Jako mistr ligy se Dukla zúčastnila evropského Poháru mistrů v letech 1962 a 1964 a v obou případech postoupila do čtvrtfinále, když porazila týmy Servette Ženeva a Górnik Zabrze, ale prohrála postupně s Tottenhamem Hotspur, Benfikou Lisabon a Borussií Dortmund.

Nadvládu Dukly podporovaly výsledky její rezervy, která dokonce v roce 1965 vyhrála druhou ligu a kvalifikovala se do nejvyšší soutěže, v níž ale kvůli zákazu účasti dvou mužstev z jednoho klubu nemohla hrát.

Poslední svůj titul v 60. letech vyhrála Dukla v roce 1966 se stejnou bilancí 13 výher, 7 remíz a 6 porážek a stejným rozdílem skóre (+17) jako druhá Sparta. Tým navíc zlepšil svou reputaci jako vítěz dalších tří ročníků Československého poháru (v letech 1965, 1966 a 1969). V Poháru mistrů 1966–67 Dukla vyřadila Esbjerg fB, RSC Anderlecht a Ajax Amsterodam a bez porážky postoupila až do semifinále, v němž prohrála celkově 1:3 s pozdějším vítězem poháru Celtikem Glasgow.

Nejlepšími hráči této éry Dukly Praha byli Ladislav Novák, Svatopluk Pluskal, Josef Masopust, Pavel Kouba, Jaroslav Borovička, František Šafránek, Rudolf Kučera a další.

V roce 1961 dostala Dukla pozvání zúčastnit se v New Yorku druhého ročníku Mezinárodní fotbalové ligy (anglicky: International Soccer League), v Česku známé jako Americký pohár. Startovalo v ní 16 elitních fotbalových klubů z celého světa. Dukla strávila ve Spojených státech celé léto, v jehož průběhu odehrála devět zápasů, mezi nimiž trénovala ve známém Central Parku.

Sedm zápasů Dukly v základní skupině turnaje skončilo s těmito výsledky:

• Dukla – Crvena Zvezda Bělehrad 4:2
• Dukla – Hapoel Petah Tikva 7:1
• Dukla – Rapid Vídeň 6:0
• Dukla – Concordia Montreal 2:2
• Dukla – AS Monako 2:0
• Dukla – Espaňol Barcelona 5:1
• Dukla – Shamrock Rovers FC 4:3 s mnoha náhradníky v sestavě

Největší zbraní týmu byla záložní řada s Pluskalem a Masopustem, Rudolf Kučera se stal nejlepším střelcem celého turnaje a byl miláčkem newyorského publika. Základní jedenáctka Dukly byla: Kouba - Šafránek, Čadek, Novák - Pluskal, Masopust - Brumovský, Vacenovský, Borovička, Kučera, Josef Jelínek (trenér Vejvoda).

Při mezinárodním utkání roku 1964

Ve finále Dukla hrála dvojzápas proti Evertonu, který v prvním zápase začal velkým náporem, ale když Kouba chytil pokutový kop, Dukla převzala kontrolu nad zápasem a těžila z technické kombinační hry. První poločas vyhrála 5:0, celý zápas 7:2 a v odvetě si připsala další vítězství 2:0. Bilance Dukly po skončení turnaje tak byla osm výher z devíti zápasů a skóre 39:11.

Český spisovatel a sportovní novinář Ota Pavel napsal o triumfu Dukly unikátní knihu Dukla mezi mrakodrapy.[3]

Převaha Dukly byla tak jednoznačná, že se pořadatelé rozhodli vytvořit v následujících letech tzv. Americký vyzývací pohár (anglicky American Challenge Cup) jako navazující nadstavbu Amerického poháru, do něhož byla Dukla zvána jako soupeř pro vítěze základní skupiny. Dukla vyhrála tři takto koncipované soutěže, v roce 1962 nad Americou Rio de Janeiro (1:1 a 2:1), v roce 1963 nad West Hamem United (1:0 a 1:1) a v roce 1964 nad Zagłębie Sosnowiec (3:1 a 1:1). Pouze v roce 1965, v posledním ročníku soutěže, prohrála Dukla ve finále Amerického poháru s Polonií Bytom 0:2 a 1:1.

Celková bilance Dukly v Americkém poháru tak je 11 výher, čtyři remízy a jediná porážka se skóre 49:19.[4]

S výjimkou 11. místa v lize v roce 1971 – nejhorší výsledek Dukly mezi jejím založením a sezónou 1992–93 – hrála jinak Dukla pravidelně na čele soutěže a pravidelně se umísťovala na prvních třech příčkách. I po propadu na deváté místo v roce 1975 byla hned za dva roky znovu zpět na vrcholu, když vyhrála ligu o čtyři body před Interem Bratislava. V těchto letech se mohla Dukla spolehnout na elitní kanonýry Ladislava Vízka a Zdeňka Nehodu, kteří jí dopomohli k dalšímu titulu v roce 1979.

Když Československo vyhrálo mistrovství Evropy ve fotbale 1976, byli klíčovými hráči mužstva, jinak poskládaného hlavně z hráčů druhého týmu ligy Slovanu Bratislava, také hráči Dukly brankář Ivo Viktor a Zdeněk Nehoda.

Dukla se zúčastnila mezi roky 1969 a 1977 čtyř ročníků Poháru mistrů, ale vyhrála jen čtyři z deseti utkání a jen jednou postoupila. V roce 1979 si ale klub připomněl své dřívější úspěchy v Poháru UEFA. Přes silné západoevropské kluby Lanerossi Vicenza (oslabené oproti předchozí sezóně o kanonýra Paola Rossiho) a Everton FC prošla až do třetího kola, kde po porážce venku 1:4 porazila v odvetě VfB Stuttgart 4:0 na vlastním hřišti (branky vlastní D. Hoeness, Vízek, Pelc a Gajdůšek dvě minuty před koncem). Ze soutěže pak vypadla až ve čtvrtfinále s Herthou Berlín po remíze 1:1 na hřišti soupeře a prohře 1:2 doma. Dukla byla později pravidelným účastníkem evropských pohárů, ale až do sezóny 1985–86 měla problémy s postupem z prvního kola.

V roce 1982 vyhrála Dukla znovu ligový titul a Vízek se podělil o vítězství v tabulce střelců s 15 brankami.

O rok dříve, v roce 1981, Dukla vyhrála Český pohár a ve finále Československého poháru rozdrtila Duklu Banská Bystrica 4:1 (po dvou gólech dávali Nehoda a Vízek). Tímto počinem Dukla zahájila sérii šesti účastí ve finále Českého poháru v řadě a mezi lety 1981 a 1985 vyhrála třikrát Československý pohár.

Díky vítězství v národním poháru se Dukla kvalifikovala do Poháru vítězů pohárů sezóny 1985–86 a dosáhla znovu svého evropského vrcholu. Vyřazením klubů AEL Limassol, AIK Stockholm a Benfica Lisabon prošla až do semifinále, kde ji vyřadilo Dynamo Kyjev s nejlepším hráčem Olegem Blochinem, které později celou soutěž vyhrálo. O rok později Dukla vyřadila Bayer Leverkusen z Poháru UEFA, než její pouť soutěží ukončil Inter Milán. Leverkusen vyhrál trofej v následujícím roce.

Domácí a hlavně zahraniční pozice Dukly na konci 80. let byla o něco slabší než v dřívějších letech, ale její hráč Milan Luhový vyhrál dvakrát soutěž ligových střelců v letech 1988 a 1989.

Nejznámějšími hráči této éry Dukly byli Ivo Viktor, Václav Samek, Ladislav Vízek, Zdeněk Nehoda, František Štambachr, Stanislav Pelc, Miroslav Gajdůšek, Luděk Macela, Karel Stromšík, Jan Fiala nebo Milan Luhový.

Ještě v roce 1990, po sametové revoluci, která se projevila na značném poklesu popularity do té doby prominentního armádního klubu, Dukla zvítězila v Československém poháru, když tři z posledních čtyř zápasů v soutěži vyhrála až na penalty. V následujícím roce vypadla z Poháru vítězů pohárů zásluhou svého semifinálového soupeře z roku 1986 Dynama Kyjev, ale tentokrát už ve druhém kole.

Od začátku 90. let potkaly klub těžké časy. Jejich hlavní rivalové jako AC Sparta Praha získávali velké sponzorské kontrakty. Dukla se na podobnou úroveň sponzorských příspěvků nedokázala dostat, také kvůli své pověsti z minulosti.

Až do rozpadu Československa hrála Dukla v nejvyšší soutěži. V sezóně 1993–94 vyhrál slavný klub jen jediné prvoligové utkání a poprvé od svého založení sestoupil, kvůli finančním problémům navíc přímo až do třetí ligy.

Nejlepšími hráči této éry klubu byli: Pavel Nedvěd, Karel Rada, Günter Bittengel a další.

Strádající klub nakonec převzal kontroverzní pražský podnikatel Bohumír Ďuričko. Jeho prvním krokem byla v roce 1996 koupě klubu FC Portal Příbram, který v té době hrál druhou ligu. Oba kluby byly sloučeny, nově vytvořený klub převzal místo Příbrami ve druhé lize a své zápasy hrál v Praze.

Po jednom roce sloučená Dukla Praha vyhrála s pomocí finančních injekcí druhou ligu a postoupila zpět do nejvyšší ligy. Jako druholigová hrála finále Českého poháru, ale to nakonec prohrála se Slavií Praha podle pravidla zlatého gólu. Vedení klubu se ale nedokázalo dohodnout s armádou jako vlastníkem stadionu a přesunul se do Příbrami. Dostal jméno FC Dukla a.s., později Dukla Příbram a nyní hraje nejvyšší soutěž jako 1. FK Příbram. V Praze však zůstává všech osm mládežnických celků, které nesou stále tradiční název Dukla Praha. Vedení mládeže pak na jaře roku 1998 zakládá občanské sdružení FK Dukla Praha a prostřednictvím delimitační smlouvy se odděluje od FC Dukla a. s..

Václav Koloušek, Antonín Kinský a účastník mistrovství světa ve fotbale 1990 Ivo Knoflíček byli nejznámějšími hráči této éry Dukly Praha.

Z důvodu neexistence družstva mužů, které vedení mládežnického klubu považovalo za potřebné, došlo v roce 2001 ke sloučení s místním fotbalovým klubem FK Dukla Dejvice, hrajícím Pražský přebor. A v další sezóně se tak opět slavné jméno objevuje v soutěžních tabulkách páté nejvyšší české fotbalové soutěže. V soutěži se týmu příliš nedaří a hraje každoročně spíše o záchranu. To se mění v sezóně 2003/2004, kdy do klubu vstupuje silný investor, a tým se začíná prát o příčky nejvyšší. Opravdový zlom přichází v létě 2007 kdy klub přebírá druholigovou licenci od klubu Fotbal Jakubčovice, a tím se na Julisku po deseti letech vrací profesionální fotbal. Ve druhé lize stráví klub celkem čtyři sezóny, ta poslední přináší zatím poslední větší úspěch, a tím je postup do nejvyšší soutěže, když klub jednoznačně vyhrává 2. ligu. Od sezóny 2011/2012 tak opět klub působí v 1. lize, kde se pohybuje ve středu tabulky.

Po konci profesionálního týmu na Julisce v roce 1997, byly spolu s družstvem mužů odvezeny také všechny poháry, trofeje a ocenění získané klubem v jeho historii. To se pochopitelně nelíbilo novým vlastníkům, stojícím za znovuobnovením klubu, ale i bývalým hráčům a činovníkům klubu. A tak se vlastníci rozhodli tyto symboly slavné tradice klubu odkoupit zpět. To se nakonec povedlo v roce 2013 a poháry se vrátily zpět tam, kde byly získány.

• Největší vítězství: 10:0 nad Dynamem České Budějovice v sezoně 1985/86
• Největší porážka: 1:8 s Interem Bratislava v sezoně 1992/93 a 0:7 s Viktorií Žižkov v sezoně 1993/94
• Nejdelší období bez porážky: 14 zápasů v sezoně 1956
• Nejdelší období bez vítězství: 22 zápasů v sezoně 1993/94
• Nejvíce gólů v jedné sezoně: mužstvo 81 (1961/62), jednotlivec Milan Luhový 25 (1988/89)
• Nejdelší období bez obdrženého gólu: Jaroslav Netolička 598 minut v sezoně 1976/77
• Nejdelší období bez vstřeleného gólu: 619 minut v sezoně 1969/70
• Nejvíce gólů v jednom utkání: Ladislav Přáda 6 gólů v sezoně 1955
• Nejlepší střelec v historii: Zdeněk Nehoda se 124 góly
• Největší počet ligových startů: Václav Samek 356
• Nejčastější kluboví králové střelců: 4× Stanislav Štrunc, Zdeněk Nehoda, Ladislav Vízek a Pavel Korejčík
• Král ligových střelců: 2× Zdeněk Nehoda a Milan Luhový, 1× Milan Dvořák, Rudolf Kučera a Ladislav Vízek

• Zlatý míč UEFA

Josef Masopust v roce 1962

• Fotbalista roku (Česko)

5× Ivo Viktor, 2× Zdeněk Nehoda a Ladislav Vízek, 1× Josef Masopust, Ján Geleta, Ján Kozák a Jan Fiala

• HORÁK, Jindřich, KRÁL, Lubomír. Encyklopedie našeho fotbalu : Sto let českého a slovenského fotbalu. Domácí soutěže. Praha : Libri, 1997. 704 s. ISBN 80-85983-22-2
• PAVEL, Ota. Dukla mezi mrakodrapy. Praha : Slávka Kopecká, 2004. 183 s. Sebrané spisy Oty Pavla; sv. 1. ISBN 80-86631-14-1
• SIGMUND, Stanislav. FC Dukla 1948-1998. Praha : MJF, 1998. 51 s. ISBN 80-86284-00-X

• Obrázky, zvuky či videa k tématu FK Dukla Praha na Wikimedia Commons
• Návrat Dukly. Reportáž pořadu ČT 168 hodin. Dostupné online.