Ota Hemele

Většinu své fotbalové kariéry působil ve Slavii Praha. Vstřelil 133 ligových branek (94 za Slavii Praha, 36 za ATK/ÚDA Praha, 2 za SK Židenice a poslední za pražský Motorlet) a je členem Klubu ligových kanonýrů týdeníku Gól. Za československou reprezentaci sehrál 10 utkání, vstřelil 4 branky, účastnil se MS 1954. Mistr ligy 1947 se Slavií, 1953 s ÚDA Praha.

Kluby: Radlický AFK, Slavia Praha (1942–46, 48, 50–53, 55–59), SK Židenice, Dukla Praha, Spartak Motorlet Praha.

Reprezentace: 1948–1954

S fotbalem začínal v jedenácti letech v Radlickém AFK a již odmalička si přál hrát v dresu oblíbené Slavie po poku Bicana a Kopeckého. Již v patnácti letech o něj měla zájem Sparta, ale z přestupu nakonec sešlo. O rok později za nim přišli z konkurenční Slavie, podepsal přestup a v šestnácti letech se stal hráčem A-mužstva. Při svém debutu 7. února 1943, v přátelském utkání se Slaným (9:1), vstřelil 5 branek. Hemele hrával nejčastěji na pozici pravé spojky a v ročníku 1943/44 byl s 22 brankami po Bicanovi nejlepším střelcem týmu.

Na podzim 1948 byl Hemele nucen přestoupit do nově vytvořeného vojenského klubu ATK, kde se okamžitě stal vedoucí osobností útoku. V tomto roce rovněž nastoupil ke svým prvním reprezentačním zápasům proti Švýcarsku a Rakousku, ve kterém přispěl dvěma góly k výhře 3:1. Po dvouletém působení v ATK se v roce 1950 vrátil do Slavie. Před blížícím se MS 1954 byl znovu povolán do ATK, tentokrát přejmenovaného na ÚDA Praha, s kterým vyhrál ligu a stal se jejím nejlepším střelcem.

V roce 1955 se definitivně vrátil do Slavie, s kterou o rok později absolvoval cestu do Jižní Afriky. V roce 1959 se rozloučil se sešívaným dresem Slavie a ve třiatřiceti letech přestoupil do Spartaku Praha Motorlet. Jako hrající trenér se s Motorletem dostal do 1. ligy, v pátek 23. srpna 1963 vstřelil svůj poslední prvoligový gól (Spartě na jejím stadionu)[2] a v červnu 1964 si v jeho dresu zahrál ligu naposledy.

Nadále se Hemele věnoval již jen trenérskému řemeslu. V Motorletu, Hradci Králové, či na Kypru v AEL Limasol. Fotbalu a červenobílým barvám byl věrný až do konce. Hrával za starou gardu Slavie, počátkem 90. let za éry Borise Korbela byl předsedou fotbalového oddílu Slavie Praha. Vedl a organizoval setkání internacionálů Slavie. Jezdil na besedy s fanoušky po celé republice a všichni jej znali jako vynikajícího vypravěče. V osmdesátých letech taky trénoval A-mužstvo Slavoj Český Brod.