Embraer EMB 314 Super Tucano

Kolumbijský Super Tucano během cvičení vystřeluje infračervený klamný cíl.

Jako první se do ostrého bojového nasazení dostali stroje Super Tucano kolumbijského letectva, které v lednu 2007 podnikly útok na tábory revoluční guerilová organizace FARC rozmístěné v kolumbijské džungli.

1. března půl hodinu po půlnoci pět letadel Super Tucano a tři stroje A-37 Dragonfly bombardovalo tábor FARC, ve kterém zahynul druhý nejvyšší velitel této organizace Raúl Reyes a 19 dalších bojovníků. Některé zdroje uvádějí, že Reyes nezahynul v důsledku bombardování, ale poté, co v panice při útěku šlápl na jednu z min, která měla chránit tábor před útokem zvenčí. Většina zpráv o útoku tvrdí, že Super Tucana použila při bombardování inteligentní pumy. Washington Post však uvedl, že pokusy o namontování pumy Paveway II na Super Tucana byly neúspěšné. Proto A-29 nesly pouze gravitační pumy a laserem naváděné Paveway II shodila jen starší letadla A-37.

V roce 2010 shodily Super Tucana 6 350 kg pum na podporu operace, při níž se podařilo zabít velitele a nejvyššího vojenského stratéga FARC Mono Jojoya.

V březnu 2012 shodilo devět letadel Super Tucano 40 naváděných pum na tábor v blízkosti města Vista Hermosa a zabily 36 militantů, včetně nově jmenovaného velitele. O čtyři měsíce později jedno z letadel při bojové misi havarovalo, příčinou však nebyla nepřátelská palba.

V září 2012 zahynuli při leteckých útocích další tři vrcholoví velitelé FARC, což iniciovalo dočasné přerušení bojů a mírové jednání v Havaně. Kolumbijská armáda však i během jednání pokračovala neúnavně v náletech. V období let 2010 až 2013 zabila až 42 velitelů FARC, což bylo téměř třikrát více než v předchozím desetiletí.

Když v srpnu 2016 FARC souhlasila se složením zbraní, počet válečníků klesl na 6 000 až 7 000, což byla už jen třetina původní síly této militantní organizace. Letadla Super Tucano hrála při snižování vojenské moci a územního dopadu FARC důležitou roli. Je však třeba podotknout, že za jejich úspěchem stála i práce vrtulníků Black Hawk, které poskytovaly nejen vzdušnou podporu, ale i elektronické zpravodajství, které umožnilo vést přesné útoky na pozice povstalců.

V srpnu 2011 bombardovala čtveřice brazilských A-29 Super Tucano nelegální přistávací dráhu obchodníků s drogami, která se nacházela 68 km severozápadně od města Sao Gabriel da Cachoeira. Na dráhu dlouhou 1400 m a širokou 15 m shodily osm pum o hmotnosti 230 kg.[9]

Dodávky prvních A-29 do Afghánistánu začaly v lednu 2016 a už o tři měsíce později si piloti na těchto strojích prošli bojovým křtem. Místo, kam směřoval první letecký útok afghánských A-29, nebylo oficiálně zveřejněno. Ještě před náletem však afghánský ministr obrany uvedl, že první bojové nasazení strojů Super Tucano bude v jihozápadní provincii Hilmand. Jde o oblast, která je pod kontrolou Talibánu a je afghánským centrem obchodu s opiem. Je pravděpodobné, že letadla poskytovala přímou palebnou podporu i ve východní provincii Nangarhár, kde afghánská armáda bojovala s nově vzniklou odnoží Islámského státu.[10]

V roce 2016 uskutečnili piloti A-29 celkově 152 náletů a v období od června do listopadu 2017 provedlo 12 letadel Super Tucano už téměř 330 leteckých útoků na pozemní cíle.

A-29 Super Tucano mohou být vyzbrojeny i laserem naváděnými pumami GBU-12 a GBU-58. Letadla jsou taktéž vybavena moderními senzory, které jim umožňují provádět mise během noci. Přestože afghánské A-29 disponují těmito pokročilými schopnostmi, místní piloti je neuměli víc než dva roky využít. K prvnímu ostrému použití těchto pum došlo až 22. března 2018. V ten den vzlétl jeden z pilotů A-29 z letiště v Kandaháru, přičemž byl údajně vyzbrojen neřízenými pumami Mk-81, jakož i dvojicí pum s laserovým naváděním GBU-58/B. Pilot Super Tucana uskutečnil nálet na objekty Talibanu v západní provincii Faráh. Z obavy, aby nezasáhl civilní obyvatelstvo, nacházející se v okolí, použil namísto volně padajících pum dvě přesně naváděné pumy GBU-58/B.[11]

• Afghánistán Afghánistán Tálibán po pádu Kábulu v srpnu 2021 ukořistil nejméně 1 A-29B, ale vzhledem k absenci kvalifikovaných pilotů i pozemního personálu není jasné zda jsou letouny v jeho držení schopné provozu.[12]

• Angola Angola Angolské letectvo od roku 2013 získalo 6 letounů.[13]

• Brazílie Brazílie Brazilské letectvo získalo celkem 99 letounů Super Tucano.[2]

• Burkina Faso Burkina Faso První africký uživatel typu Super Tucano. Roku 2011 dodány 3 letouny.[13]

• Dominikánská republika Dominikánská republika Dominikánské letectvo v letech 2009–2010 získalo osm letounů Super Tucano.[2]

• Ekvádor Ekvádor Ekvádorské letectvo získalo 18 letounů.[2]

• Filipíny Filipíny Filipínské letectvo roku 2017 objednalo 6 letounů,[3] které byly dodány v říjnu 2020.[14]

• Ghana Ghana Ghanské letectvo roku 2015 objednalo 5 strojů.[13]

• Chile Chile Chilské letectvo v letech 2008–2009 získalo 12 letounů.[2]

• Indonésie Indonésie Indonéské letectvo získalo 16 letounů.[2]

• Kolumbie Kolumbie Kolumbijské letectvo v letech 2006–2008 získalo 25 letounů.[2]

• Libanon Libanon Libanonské letectvo roku 2015 objednalo 6 letounů.[3][15]

• Mali Mali Roku 2015 objednáno 6 letounů. Dne 11. července 2018 zařazeny první čtyři. Dodávka zahrnovala 12,7mm kulomety, 70mm neřízené rakety a 250kg pumy.[16]

• Mauritánie Mauritánie Mauritánské letectvo roku 2012 získalo první letoun.[17][13] Celkem objednány 4 kusy.

• Nigérie Nigérie USA potvrdily objednávku na 12 letounů pro Nigerijské letectvo, financovanou přes program Foreign Military Sale (FMS).[18]

• Senegal Senegal Senegalské letectvo roku 2013 získalo 3 letouny.[13]

• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • Letectvo Spojených států amerických – 81. stíhací peruť na základně Columbus (od r. 2015[19] – útvar slouží jako výcviková jednotka pro piloty a mechaniky Afghánských vzdušných sil)[20]
  • Námořnictvo Spojených států amerických – v roce 2008 testovalo jeden exemplář na žádost Velitelství speciálních sil Spojených států (SOCOM)[21]

• Maďarsko Maďarsko Podle leteckého magazínu Scramble, jež se odvolává na brazilská média, hodlá maďarské MO pro letectvo zakoupit blíže nespecifikovaný počet strojů EMB 314. [22]
• Portugalsko Portugalsko Portugalské letectvo má zájem o zakoupení 10-12 letadel pro nasazení v misích OSN.[23]

• Afghánská islámská republika Afghánská islámská republika Afghánské vzdušné síly v letech 2016–2018 získaly 20 letounů Super Tucano, které byly vybrány a zaplaceny USA v rámci programu LAS. Dalších 6 objednáno roku 2017.[8] Po pádu Kábulu se části strojů podařilo uniknout do Tádžikistánu a Uzbekistánu, jejich další osud není znám.[12]

• Posádka: 1-2
• Rozpětí: 11,14 m
• Délka: 11,30 m
• Výška: 3,97 m
• Nosná plocha:
• Hmotnost prázdného letounu: 3 200 kg
• Max. vzletová hmotnost: 5 400 kg
• Pohonná jednotka: 1 × turbovrtulový motor PT6A-68A[2]
• Výkon pohonné jednotky: 969 kW[2]

• Cestovní rychlost: 520 km/h
• Maximální rychlost: 590 km/h
• Dostup: 10 655 m
• Maximální dolet: 1 455 km (s vnitřní zásobou paliva), s přídavnými nádržemi až 2 855 km
• Vytrvalost: 3,4 h (s vnitřní zásobou paliva), s přídavnými nádržemi až 8,4 hod

• 2 × 12,7mm kulomet FN-Herstal M3P s 200 náboji na hlaveň[25]
• 5 závěsníků s celkovou kapacitou až 1 500 kg[2][6] výzbroje:
  • Pumy: max. 10 × 113kg Mk.81 nebo 5 × 227kg Mk.82,[6] možnost integrace řízených pum Paveway II[26]
  • Neřízené rakety: max. 4 × raketnice pro neřízené rakety FFAR nebo SBAT 70 ráže 70 mm[25]
  • Protizemní řízené střely: AGM-65 Maverick[27] a Roketsan Cirit
  • Protiletadlové řízené střely: 2 × AIM-9 Sidewinder[25] nebo MAA-1 Piranha nebo Python 3/4[6]
  • možnost podvěšení dvou podkřídelních zbraňových kontejnerů[25] s 12,7mm kulomety M3P nebo 7,62mm Minigun anebo 20mm kanónem NC 621[28]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Embraer EMB 314 Super Tucano na slovenské Wikipedii.

Letadla stejného období, uspořádání a určení

• Beechcraft T-6 Texan II
• KAI KT-1 Woongbi
• Pilatus PC-21
• TAI Hürkuş

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Embraer EMB 314 Super Tucano na Wikimedia Commons
• (anglicky) Super Tucano na stránkách společnosti Embraer
• Embraer EMB 314 Super Tucano na www.valka.cz