Embraer EMB 312 Tucano
Embraer EMB-312 Tucano je turbovrtulový cvičný a lehký bojový letoun vyvinutý brazilskou společností Embraer. Byl to první cvičný letoun od počátku vyvíjený pro turbovrtulový pohon a zároveň první vrtulový cvičný letoun vybavený vystřelovacími sedadly.[2] Slouží pro základní letecký výcvik a vedení protipovstaleckého boje (COIN). Do služby byl zaveden roku 1983. Tucano byl první velký komerční úspěch firmy Embraer.[1] Té se jej podařilo prodat do celé řady zemí, včetně Velké Británie a Francie. Jeho dalším vývojem později vznikl vylepšený typ Embraer EMB-314 Super Tucano.
Embraer EMB-312 Tucano | |
---|---|
Britská verze Tucano T.Mk.1 | |
Určení | lehký bojový letoun cvičný letoun |
Výrobce | Embraer |
Šéfkonstruktér | Joseph Kovács |
První let | 16. srpna 1980 |
Zařazeno | září 1983 |
Uživatel | Brazilské letectvo Royal Air Force Francouzské letectvo Irácké letectvo |
Výroba | 1980—1996 |
Vyrobeno kusů | 624[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vývoj
Vývoj letounu byl zahájen v lednu 1978 na základě specifikací brazilského letectva.[3] Dne 6. prosince prosinci 1978 byly objednány dva prototypy a dva draky pro statické a únavové zkoušky. První let prototypu (výr. č. 1300) se uskutečnil v 16. srpna 1980.[3] Další následoval 10. prosince 1980 (1301) a první sériový stroj 16. srpna 1982 (imatrikulace PP-ZDK). Brazilské letectvo letouny přijalo do služby v září 1983. Cvičné stroje byly označeny T-27 a bojové A-27. Ve službě nahradily americké Cessny T-37.[2]
V březnu 1985 si letouny Tucano, upravené podle britských požadavků, vybralo britské královské letectvo jako náhradu cvičných letounů BAC Jet Provost.[3] Britská verze Tucano T.Mk.1 měla britské vybavení, zesílenou konstrukci a silnější motor Garrett TPE331-12B se čtyřlistou vrtulí. Byla licenčně vyráběna společností Short Brothers a dále exportována do Keni a Kuvajtu.[2]
Roku 1991 Embraer představil výkonnější verzi EMB-312H se zesíleným prodlouženým trupem a výkonnějším motorem PT-6A-68 (1250 hp). Měl také větší nosnost zbraní a vylepšené senzory. Vývoj této verze financovala společnost Northrop Grumman za účelem účasti v soutěži na cvičný letoun USAF Joint Primary Aircraft Training System (JPATS). V ní nakonec zvítězil typ Beechcraft T-6 Texan II. EMB-312H se stal základem pro novou generaci letounu Embraer EMB-314 Super Tucano.[4]
Popis
Jde o dvoumístný jednomotorový dolnoplošník. Pilotní kabina má tandemové uspořádání. Posádka sedí na vystřelovacích sedadlech Martin-Baker BR-8LC. Kokpit je vybaven průhledovými displeji HUD. Turbovrtulový motor PT6A-25C o výkonu 560 kW pohání třílistou vrtuli Hartzell HC-B-3TN-3C/T-10. Stroj může nést výzbroj na čtyřech podkřídelních závěsnících. Jde o pouzdra s kulomety, raketnice pro 70mm neřízené střely, přídavné nádrže, nebo klasické pumy (Mk.81 a Mk.82).[2]
Verze
- EMB-312A – Základní verze letounu.
- YT-27 – Předsériové letouny brazilské cvičné verze.
- T-27 – Brazilská cvičná verze.
- A-27 – Brazilská bitevní verze.
- EMB-312F – Výkonnější verze pro francouzské letectvo.
- EMB-312S – Výkonnější verze pro britské letectvo.
- Tucano T.Mk.1 – EMB-312S vyráběné licenčně společností Short Brothers pro britské letectvo.
- Tucano T.Mk.51 – Letouny Short Tucano vyráběné pro Keňu.
- Tucano T.Mk.52 – Letouny Short Tucano vyráběné pro Kuvajt.
- EMB-312G – Prototyp poháněný motorem Garrett.
- EMB-312H – Modernizovaná výkonnější verze z roku 1991. Základ pozdějšího Super Tucana.
Uživatelé
- Angola Angolské letectvo získalo 14 letounů EMB-312.[5]
- Argentina Argentinské letectvo získalo 30 kusů.[3]
- Brazílie Brazilské letectvo získalo celkem 118 cvičných letounů T-27 a 50 bitevních AT-27.[2]
- Egypt Egyptské letectvo získalo 54 kusů.[3]
- Francie Francouzské letectvo v letech 1993-2009 provozovalo 50 letounů EMB-312F, které nahradily cvičné letouny Fouga Magister. Roku 2009 byly kvůli úsporám vyřazeny.[6]
- Honduras Honduraské letectvo získalo 12 kusů.[3]
- Irák Irácké letectvo získalo 80 kusů.[3]
- Írán Íránské letectvo získalo 25 kusů.[3]
- Kolumbie Kolumbijské letectvo získalo 14 kusů.[3]
- Kuvajt Kuvajtské letectvo získalo 16 letounů Shorts Tucano.[2]
- Mauritánie Mauritánské letectvo roku 2010 získalo čtyři původně francouzské EMB-312F. Roku 2011 jeden havaroval.[6]
- Paraguay Paraguayské letectvo získalo 6 kusů.[3]
- Spojené království Royal Air Force získalo 130 letounů Shorts Tucano T.Mk 1. Dodávky začaly roku 1987.[2]
- Venezuela Venezuelské letectvo získalo 31 kusů.[3]
Specifikace (EMB-312 Tucano)
Technické údaje
- Posádka: 2
- Rozpětí: 11,14 m
- Délka: 9,86 m
- Výška: 3,40 m
- Nosná plocha: 19,40 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1810 kg
- Max. vzletová hmotnost: 3175 kg
- Pohonná jednotka: 1× turbovrtulový motor PT6A-25C
- Výkon pohonné jednotky: 560 kW (750 hp)
Výkony
- Cestovní rychlost: 347 km/h
- Maximální rychlost: 457 km/h
- Dostup: 9150 m
- Dolet: 2112 km
- Stoupavost: 13,2 m/s
Odkazy
Reference
- Embraer EMB-312 Tucano - Brazil (1983) [online]. Militaryfactory.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- EMB-312 Tucano Trainer Aircraft [online]. Airforce-technology.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- EMBRAER EMB-312 Tucano [online]. Military-today.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- EMB-312 Tucano [online]. Deagel.com [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- Angola [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2013-02-05 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- Mauritanian Air Force trainer crashes; pilot killed [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2011-08-24 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
- Brazil donates three Tucanos to Mozambique [online]. Defenceweb.co.za, rev. 2014-03-27 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- ČECH, Jan. EMB-312 Tucano. Letectví a kosmonautika. Listopad 1984, roč. LX., čís. 23, s. 18–20.
- DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 64.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Embraer EMB 312 Tucano na Wikimedia Commons
- Embraer EMB-312 Tucano