Lehký bojový letoun

Lehký bojový letoun je lehký víceúčelový vojenský letoun, často vycházející z pokročilých cvičných typů, upravený nebo navržený pro plnění bojových misí, ať už se jedná o úderné a bitevní úkoly, průzkum nebo hloubkové nálety, přičemž některé tyto letouny si zachovávají svou cvičnou funkci.[1][2] Lehké bojové letouny obvykle dosahují jen podzvukové rychlosti, takže jsou pomalejší než větší a výkonnější bojové stroje, nicméně některé mohou překonat Mach 1.[3] Přestože jsou vyzbrojeny kanóny nebo protiletadlovými řízenými střelami krátkého dosahu,[4] na rozdíl od lehkých stíhacích letounů je většinou nesou pro vlastní obranu nebo boj s vrtulníky, nikoli pro protivzdušnou obranu. Některé lehké bojové letouny jsou schopné vést vzdušný boj díky jejich výkonným vícerežimovým radarům,[5][6][7] většina jimi však vybavena není s ohledem na rozměrové možnosti nebo jsou vybaveny méně výkonnými senzory. Každopádně mohou být nasazeny ke střežení vzdušného prostoru, ostraze hranic nebo air policingu.[8][9][10] Tyto letouny jsou obvykle menší a lehčeji vyzbrojené než větší víceúčelové nebo úderné letouny, jako například americké F/A-18 a F-15E Strike Eagle či ruský MiG-29. Většina lehkých bojových letounů je vyzbrojena bombami, raketami či kanónovými podvěsy pro protipovstalecké úkoly (COIN) nebo přímou podporu pozemních vojsk (CAS). Některé letouny byly vyvinuty se záměrem nést pokročilejší výzbroj v podobě tzv. chytrých bomb, protizemních střel a elektronických zaměřovacích systémů pro rozšíření spektra plněných misí.[11][12][13]

Aero L-159 Alca, příklad lehkého bojového letounu