Ozbrojené síly Spojených států amerických

Armáda Spojených států (ang. United States Army) má zodpovědnost za pozemní vojenské operace ozbrojených sil Spojených států. Vznikl v roce 1775.

Letectvo Spojených států (ang. United States Air Force) je zodpovědné za vzdušné vojenské operace. Během druhé světové války bylo letectvo součástí Armády Spojených států, od které se oddělilo až v roce 1947.

Námořnictvo Spojených států (ang. United States Navy) je největší na světě. Vzniklo v roce 1775.

Námořní pěchota Spojených států (ang. United States Marine Corps) vznikla v roce 1775.

Pobřežní stráž Spojených států (ang. United States Coast Guard) vznikla v roce 1915.

Vesmírné síly Spojených států (ang. United States Space Force) vznikly v roce 2019.

Středisko kombinovaných vzdušných operací (CAOC) na základně Al-Udeid v Kataru

Armáda Spojených států má kolem 800 známých vojenských základen mimo území USA,[5][6][7] v roce 2016 jejich správa stála 150 miliard[8] z rozpočtu o výši 580,3 mld. USD za tento rok. Z mezinárodních vojenských aliancí patří USA k NATO, jejímž jsou vedoucím a nejsilnějším členem.

• Americká válka za nezávislost (1775–1783)

• války proti Indiánům (1785–1890)
• Britsko-americká válka (1812–1815)
• Mexicko-americká válka (1846–1848)
• Americká občanská válka (1861–1865)
• Španělsko-americká válka (1898)

• Filipínsko-americká válka (1899–1913)
• Americké zapojení do Mexické revoluce (1914–1919)
• První světová válka (1917–1918) – samotná válka ovšem začala už v roce 1914
• Banánové války (1903–1935) – neoficiální označení pro americké intervence v Karibiku a Střední Americe
  • Intervence v Panamě 1902–1903
  • Okupace Nikaragui 1912–1933
  • Okupace Haiti 1915–1934
  • Okupace Dominikánské republiky 1916–1924
  • Intervence v Hondurasu 1903, 1907, 1911, 1912, 1919, 1924 a 1925
  • Americké zapojení do Mexické revoluce (1914–1919)
• Druhá světová válka (1941–1945) – samotná válka ovšem začala už v roce 1939
• Studená válka (1945–1991)
  • Korejská válka (1950–1953)
  • Válka ve Vietnamu (1964–1975)
• Válka v Zálivu (1990–1991) – válka trvala cca půl roku
• Válka v Jugoslávii (1991–2001) – na straně NATO

• Válka v Afghánistánu (Operace Trvalá Svoboda, 2001–2021), přibližně 25 tisíc amerických vojáků a včetně Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly přibližně 10 000 vojáků (celkem 35 000), plánována posila 17 tisíc vojáků
• Válka v Iráku (2003–2011), také „Druhá válka v Zálivu“, kolem 150 tisíc vojáků

Mezi lety 1961[9]–1971 používalo americké letectvo ve vietnamské válce na území Vietnamu, Kambodže a Laosu chemické zbraně jako Agent Orange, defolianty a další herbicidy, včetně těch, které obsahují dioxiny. To způsobilo závažná postižení nově narozených dětí v těchto oblastech. Kontaminace dioxiny je i v současnosti na úrovni 300–400 % bezpečných limitů.[10]

Podle článku The Energy Bulletin z roku 2007[11] jsou americké ozbrojené složky institucí s největší spotřebou ropy na světě. Energy Bulletin dále uvedl, že ozbrojené síly Spojených států amerických (k tomuto datu) provozuje 285 bojových a podpůrných lodí, kolem 4000 letadel a přibližně stejný nebo o trochu větší počet bojových vrtulníků, 28 000 obrněných vozidel, 140 000 vysoce mobilních víceúčelových kolových vozidel (High-Mobility Multipurpose Wheeled Vehicles), několik stovek dalších letadel a 187 493 jiných dopravních prostředků. Kromě 80 nukleárních ponorek všechna tato vozidla, plavidla a letadla spotřebovávají ropu – přesněji z ropy vyráběné pohonné hmoty.

Udržování armádního vybavení a angažování v současných vojenských operací stojí jednotlivé složky amerických ozbrojených sil (a potažmo americké daňové poplatníky) nejen obrovské množství peněz (samotná válka v Iráku přibližně miliardu dolarů za každých 5 dní),[12] ale i pohonných hmot. Podle údajů CIA World Factbook z roku 2006 má větší spotřebu ropy než americké ozbrojené síly pouze 35 zemí světa. Spotřeba „per capita“ (15 galonů denně)[13] je ještě markantnější – ta je např. 30× větší než v afrických zemích nebo 10× větší než v Číně. Tato spotřeba se sice oproti 80. letům 20. století asi o 1/5 snížila,[11] ovšem v porovnání s dobou 2. světové války je ovšem stále zhruba 15násobná.[11] O distribuci pohonných hmot armádním strojům se stará okolo 40 tisíc vojáků.

Více než polovinu z dodaných pohonných hmot představuje letecké palivo (JP-8), čtvrtina jsou ostatní frakční složky, a méně než desetinu tvoří zemní plyn.[11] Motorový benzín představuje jen nepatrný podíl.[14] Největší spotřebu má tedy letectvo. V roce 2006 spotřebovala americká letadla tolik leteckého paliva (letecký petrolej a letecký benzín) jako za celou 2. světovou válku.[13] Například KC-135 Statotanker (který byl navržen na doplňování paliva za letu) má vlastní spotřebu 2650 galonů paliva za hodinu, tanky Abrams na jeden galon ujedou pouhé 0,6 míle (~ 1 km).[13] Velkou spotřebu mají nejen pásová vozidla ale i jeepy a tzv. (Hummer) humvees s 4 mílemi na galon.[15] Ze zbývající necelé poloviny všech dodávaných pohonných hmot (bez letectva) téměř 3/4 spotřebují doprovodná vozidla.[11][16]

Oficiální údaje hovoří o spotřebě 320 000 barelů ropy denně,[10] ale toto číslo nezahrnuje spotřebu smluvních partnerů („kontraktorů“), kteří též používají ropu resp. její deriváty z prostředků ozbrojených sil a jejichž počet zejména po roce 2003 vzrostl na několik tisícovek.

Ředitel Oil Change International, Steve Kretzmann, uvedl data o emisích CO₂ v důsledku posledních válečných konfliktů, do kterých jsou armáda a další složky ozbrojených sil Spojených států zapojeny, a konstatoval, že konkrétně válka v Iráku má na svědomí emise CO₂ ekvivalentní produkci 60 % všech zemí. Dodal: „Tyto informace nejsou běžně dostupné […] protože vojenské emise v zahraničí jsou vyňaty z vyžadovaných národních zpráv podle amerického práva a rámcového sněmu Spojených národů o změnách klimatu.“[10] (K tomuto výňatku došlo při vyjednávání Kjótského protokolu, na kterém Spojené státy trvaly jménem tehdejšího ministra obrany Williama Cohena a na návrh dr. Jeffreyho Salmona z roku 1997.)

Server EcoWatch ve své analýze z roku 2017 konstatoval, že Armáda Spojených států je největším znečišťovatelem na světě[17] – ať už se jedná o znečištění vody, vzduchu, půdy (při kontaminace benzínu, olova, ochuzeného uranu, pesticidů, defoliantů) nebo vystavení nebezpečné nukleární radiace. Na území USA se armáda potýká s 39 tisíci kontaminovaných území o rozloze 19 milionů akrů,[18] ke znečištění životního prostředí dochází také na vojenských základnách, kterých je kolem osmi set téměř po celém světě.

Co se týká nukleární radiace, Spojené státy, v prvním období Studené války, v letech 1946–1958, provedly více než 60 testů nukleárních zbraní (výbuchů atomových bomb), převážně na tichomořských Marshallových ostrovech a Guamu.[17]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ozbrojené síly Spojených států amerických na Wikimedia Commons