Eduard August Hannoverský (1767)

V roce 1785 se započala jeho vojenská výchova v Německu, kde mu byly vštípeny železné zásady discipliny. Byl plukovníkem na Gibraltaru, od května 1791 v Kanadě. V říjnu roku 1793 byl povýšen na generálmajora, v lednu 1796 na generálporučíka. 23. dubna roku 1799 mu byl udělen titul vévody z Kentu a Strathearnu a lorda Dublinu a v květnu téhož roku se stal velitelem sil v Britské Severní Americe. 24. května 1802 byl převelen do funkce guvernéra Gibraltaru. Jeho tvrdé pojetí vojenské discipliny vyvolalo vzpouru v jednom z královských oddílů, v důsledku čehož byl v květnu roku 1801 odvolán. Formálně držel titul guvernéra Gibraltaru do konce života, od staršího bratra Bedřicha Augusta, vévody z Yorku a Albany, velitele královských ozbrojených sil, však obdržel zákaz příjezdu a pobytu na Gibraltaru. Nehledě na faktické ukončení vojenské kariéry mu byla udělena hodnost polního maršálka.

Byl rytířem Řádu sv. Patrika (5. února 1783), Podvazkového řádu (2. května 1786) a nositelem Velkého Kříže Řádu lázně (2. ledna 1815). 5. září 1799 se stal členem Královské tajné rady.

Přes pokročilý věk zůstával starým mládencem, i když měl řadu milenek. Z nich nejznámější je Adelaide Dubusová, s níž měl nemanželskou dceru, a Julie de St. Laurent, s níž žil přes dvacet let. V roce 1817 však došlo k hrozivé situaci stran nástupnictví trůnu, když 6. listopadu zemřela po porodu mrtvého dítěte Šarlota Augusta, jediná dcera nástupce trůnu, waleského prince Jiřího. Britský trůn neměl jiného následníka v této generaci - další synové krále Jiřího III. neměli děti nebo byli rovněž svobodní nebo jejich děti nebyly legitimní:

Bedřich August, vévoda z Yorku a Albany, další v nástupnické linii, se rozvedl se svou ženou po 27 letech bezdětného manželství. Proto další dva synové Jiřího III., Vilém, vévoda Clarence (pozdější král Vilém IV.) a Adolf Frederik, vévoda z Cambridge podobně jako Eduard August uzavřeli rychle manželství se záměrem zplodit tolik vytouženého následníka trůnu. Další dva bratři, Arnošt August, vévoda Cumberladu, a August Bedřich, vévoda Sussexu, již sice byli ženatí, ale v tomto okamžiku měl vévoda z Cumberlandu dvě mrtvě narozené dcery, zatímco děti vévody ze Sussexu byly vyloučeny z následnictví, neboť manželství jejich rodičů, uzavřené bez králova souhlasu, bylo jako takové podle Royal Marriages Act 1772 z roku 1772 neplatné.

Pro záchranu dynastie se v roce 1818 ve věku 50 let oženil i vévoda z Kentu, a to s princeznou Viktorií z dynastie Sachsen-Coburg-Saalfeldské. Svatba se uskutečnila v Koburgu 29. května a 13. července se obřad opakoval v Anglii, v Kew Palace v Surrey. Šlo o dvojitou svatbu, neboť tentýž den se ženil i Eduardův bratr Vilém, vévoda Clarence s jinou německou princeznou, Adelheid von Sachsen-Meiningen.

Z manželství Eduarda a Viktorie se o rok později, 24. května roku 1819, narodila jediná dcera, princezna Viktorie z Kentu, budoucí královna Viktorie.

Nedlouho poté, v lednu roku 1820, vévoda z Kentu po krátké nemoci zemřel. O pouhých šest dní ho přežil jeho otec, král Jiří III. Žili také jeho starší bratři, z nichž první usedl na trůn jako Jiří IV. a druhý po jeho smrti jako Vilém IV. Po Vilémově smrti 20. června 1837 zdědila britskou královskou korunu dcera Eduarda Augusta, vévody z Kentu - princezna Viktorie z Kentu.

Jméno vévody Eduarda nese kanadská provincie – Ostrov prince Edwarda.