Eleonora Sasko-Eisenašská

17. dubna 1692 se třicetiletá Eleonora v Lipsku podruhé provdala za o šest let mladšího Jana Jiřího IV. Saského a odstěhovala se i s dětmi do Drážďan k saskému dvoru. Svatba byla uzavřena na naléhání braniborského kurfiřta Fridricha III. (který si chtěl zajistit spojenectví se Saskem) a saské kurfiřtky vdovy Anny Žofie Dánské, zdánlivě proto, aby zajistila legitimní dědice saského kurfiřtství, ale ve skutečnosti aby ukončila styky mezi svým synem a jeho milenkou Magdalény Sibyly "Billy" z Neidschutz.

Svazek se ukázal jako neúspěšný; Jan Jiří IV. žil otevřeně s Billou, která se tak stala první oficiální milenkou saského kurfiřta, zatímco Eleonora byla odsunuta na oficiální kurfiřtské sídlo Hofe. Navíc kurfiřtka prodělala během druhého manželství dva potraty, v srpnu 1692 a v únoru 1693, a v prosinci 1693 falešně otěhotněla. V roce 1693 se začaly u saského dvora šířit řeči o tom, že Eleonora není kurfiřtovou právoplatnou manželkou, protože byl panovník v době sňatku již ženatý s Billou. Dokonce se našel dokument potvrzující uzavření svatební smlouvy mezi saským kurfiřtem a jeho milenkou, ale Jan Jiří IV. (pravděpodobně ze strachu před hněvem Hohenzollernů) prohlásil, že tuto smlouvu nepovažuje za formální sňatek, a že byla vytvořena pouze za účelem legitimace jeho potomka s Billou. Nicméně po celou dobu svého manželství chtěl Jan Jiří IV. zoufale legitimizovat vztah se svou milenkou a snažil se zbavit své ženy a jejích dětí; ze strachu o život svůj i svých dětí Eleonora opustila Hofe a usadila se v Pretzschu. Během této doby se Eleonora svěřila anglickému diplomatovi Georgi Stepneymu, který o ní a saském dvoře obsáhle psal.

Jan Jiří IV. zemřel 27. dubna 1694 na neštovice, kterými se nakazil od umírající Billy. Nový saský kurfiřt, mladší bratr Jana Jiřího, Fridrich August, dovolil ovdovělé Eleonoře a jejím dětem zůstat v Pretzschu, kde žili až do Eleonořiny smrti o dva roky později, 9. září 1696. Pohřbena byla v katedrále ve Freibergu.

Po její smrti byly děti poslány zpět do Ansbachu ke dvoru svého nevlastního bratra Jiřího Fridricha II., který se stal novým braniborsko-ansbašským markrabětem po smrti Kristána Albrechta v roce 1692. Jiří Fridrich, stejně jako jeho předchůdce, byl nezletilý a vládl pod regentstvím, které se málo zajímalo o výchovu dětí. Eleonořin syn Vilém Fridrich zůstal v Ansbachu a po smrti svého bratra v roce 1703 zdědil markrabství; Eleonořina dcera Karolina byla poslána do Berlína na zámek Charlottenburg do péče braniborského kurfiřta Fridricha III. a jeho manželky Žofie Šarloty Hannoverské, která byla Eleonořinou přítelkyní.