Šarlota Augusta Hannoverská

V roce 1813 se zasnoubila s princem Vilémem Oranžským (pozdějším nizozemským králem Vilémem II.), zasnoubení však zrušila, načež byla internována v Cranbourne Lodge, Windsor od července 1814 do února 1816, kdy princ Leopold Sasko-Koburský (pozdější belgický král Leopold I.) požádal prince regenta Jiřího a britský parlament o její ruku.

Svatba princezny Charlotty a prince Leopolda

Svatba se uskutečnila 2. května roku 1816 v Carlton House. Parlament stanovil Leopoldovi důchod £50,000 per annum (ročně), který měl pobírat i v případě, že by jeho manželka zemřela dříve nežli on. Soudobé prameny popisují manželství jako šťastné a spokojené; Šarlota tvrdila, že její muž je "ideální v lásce". Manželé sídlili v Claremont House, který dostali jako svatební dar od národa. Šarlota Augusta otěhotněla ihned po svatbě, v červenci však své první dítě potratila. Záhy však, již počátkem dalšího roku, otěhotněla znovu.

Třebaže na počátku svého těhotenství byla naprosto zdravá, lékařská péče s neblahými metodami a postupy tehdejší doby – mezi jiným špatná životospráva a pouštění žilou – vyústila v nebezpečně chatrný zdravotní stav princezny. 3. listopadu 1817 u ní začaly porodní bolesti; po 50 hodinách, vyčerpaná a slabá, porodila 5. listopadu mrtvé dítě. Ráno následujícího dne, 6. listopadu, v 21 letech, zemřela na následky fatálního poporodního krvácení i Charlotta sama.

Pochována byla se svým dítětem u nohou v Kapli sv. Jiří na windsorském hradě.

Její smrt nejenže vyvolala obrovský národní smutek (bývá srovnáván se smutkem po smrti princezny Diany v roce 1997), ale způsobila i krizi v nástupnictví britského trůnu. Šarlota Augusta byla jediná zákonitá dcera waleského prince a po její smrti její otec pozbyl naděje na potomky v přímé linii. Král Jiří III., její děd, neměl kromě ní jiných zákonitých vnuků, přestože měl 12 dospělých dětí – další synové krále Jiřího III. totiž neměli děti nebo byli svobodní nebo jejich děti nebyly z různých důvodů legitimní:

Frederik August, vévoda z Yorku, další v nástupnické linii, se rozvedl se svou ženou po 27 letech bezdětného manželství. Dva synové Jiřího III. – Ernst August, vévoda z Cumberlandu, a August Frederik, vévoda Sussexu – již sice byli ženatí, ale v tomto okamžiku vévoda z Cumberlandu měl dvě mrtvě narozené dcery, zatímco potomci vévody ze Sussexu byli vyloučeni z následnictví, neboť manželství jejich rodičů, uzavřené bez králova souhlasu, bylo jako takové podle Royal Marriages Act z roku 1772 neplatné. Proto tři synové Jiřího III. – Vilém, vévoda Clarence (pozdější král Vilém IV.), Adolf Frederik, vévoda z Cambridge a Eduard August, vévoda z Kentu – uzavřeli rychle manželství se záměrem zplodit tolik vytouženého následníka trůnu.

Pro záchranu dynastie se tak v roce 1818 ve věku 50 let oženil i vévoda z Kentu, a to s princeznou Viktorií z dynastie Sachsen-Coburg-Gotha. Z manželství se o rok později, 24. května roku 1819 narodila dcera, princezna Viktorie z Kentu, budoucí královna Viktorie.

Manžel Šarloty Augusty, Leopold, se v roce 1831 stal prvním králem nově vzniklého státu – Belgie. Roku 1832 se oženil se znovu s Luisou Marií Orleánskou, dcerou posledního francouzského krále Ludvíka Filipa, a své jediné dceři dal na počest a památku své první ženy jméno Charlotta.