Princ z Walesu

Původně byl velšský titul Tywysog Cymru (Tywysog odpovídá nejlépe českému kníže) používán samostatnými keltskými vládci Walesu od 12. do 13. století.

Vilém Dobyvatel donutil velšská knížata podrobit se anglickým králům, Velšané si nicméně stále udrželi značnou míru samostatnosti, což pokračovalo až do vlády knížete Llywelyna ap Gruffydda, který při povstání proti anglickému králi padl v boji, a jeho bratra Dafydda, který byl zajat a roku 1283 popraven. Legenda (doložená z 16. století) tvrdí, že poté vítězný anglický král Eduard I. slíbil odbojným Velšanům, že nového knížete dosadí, ale že to bude velšský rodák, který nebude umět říci ani slovo anglicky. Roku 1301 dosadil svého syna, pozdějšího krále Eduarda II., který se skutečně ve Walesu narodil a uměl jen francouzsky.

Po roce 1301 byl titul již zpravidla udělován nejstaršímu žijícímu synu krále. Nenáleží mu automaticky a nepřechází také v případě následníkovy smrti na jeho dědice. Je nepochybně zajímavé, že pro tato velšská knížata se v češtině vžilo označení princové z Walesu.

Knížata velšská užívají jako svůj odznak tři pštrosí pera protknutá korunou a motto Sloužím (ve středohornoněmčině Ich dien). Podle pozdní tradice vznikl odznak po bitvě u Kresčaku (26. srpna 1346), kdy tehdejší kníže velšský Eduard z úcty k chrabrosti padlého českého krále Jana Lucemburského, přes svou slepotu vyrazivšího do bitvy a bojujícího až do svého konce, převzal královo osobní heslo a tři pera z klenotu na jeho helmě. Podle střízlivější teorie odkazují pštrosí pera na hrabství Ostrevant, patřící rodu Eduardovy matky Filipy Henegavské.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kníže z Walesu na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Waleský princ v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• The Prince of Wales — oficiální webová stránka knížete velšského