Bedřich August Hannoverský

Narodil se 16. srpna 1763 v paláci svatého Jakuba v Londýně jako druhorozený syn britského krále Jiřího III., který byl také vévodou brunšvicko-lüneburským a kurfiřtem hannoverským a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické. Pokřtěn byl 14. září 1763 v paláci sv. Jakuba arcibiskupem z Canterbury Thomasem Seckerem, jeho kmotry byli jeho prastrýc vévoda Bedřich Sasko-Gotha-Altenburg (za kterého zastupoval hrabě Granville Leveson-Gower), jeho strýc Eduard August Hannoverský vévoda z Yorku (za kterého byl přítomen Francis Hastings hrabě z Huntingdonu) a jeho pradědečka teta Amelia Sofie Hannoverská. V letech 1764 až 1803 byl profesionálním vojákem. Běhen let 1781 až 1787 žil britský princ v Hannoversku, kde studoval spolu se svými mladšími bratry, Eduardem Augustem, Arnoštem Augustem a Adolfem na univerzitě v Göttingenu. V roce 1782 byl jmenován plukovníkem 2. jízdní granátnické gardy britské armády, ještě téhož roku je jmenován generálmajorem a v roce 1784 se stal generálporučíkem. V roce 1784 mu byl otcem udělen titul vévody z Yorku a Albany a stal se členem Soukromé rady Spojené království. Dne 26. května 1789 se zúčastnil souboje s plukovníkem Charlesem Lennoxem, který ho urazil, protivník zmeškal palbu, princ odmítl vrátit palbu. V roce 1791 si vzal svojí sestřenici Frederiku Pruskou, manželství nebylo šťastné a manželka jej brzy opustila a žila odděleně. V roce 1793 je odeslán do Flander, kde se účastnil britské kampaně. Byl úspěšný v obléhání pevnosti Valenciennes[3], ale téhož roku 1793 byl v září poražen u bitvy Hondschoote. Následující rok 1794 byla kampaň úspěšná v bitvě o Beaumont a v následné bitvě u Courtrai, bitvě o Tourcoing byl poražen. Britská armáda byla evakuována přes Brémy v dubnu 1795. Po návratu byl svým otcem povýšen na polního maršála a byl jmenován vrchním velitelem armády. V roce 1799 neuspěl s anglo-ruskou invazi v Holandsku a byl napadán za její neúspěch. Tento neúspěch poukázal na slabost britské armády ,a proto se rozhodl slabiny odstranit reformou, která se projevila v následném konfliktu španělské válce za nezávislost. V roce 1801 podporoval založení Královské vojenské akademie Sandhurstu. V roce 1809 odstoupil v důsledku možného uplácení, které se neprokázalo. V roce 1811 byl opětovně jmenován vrchním velitelem. Vévoda z Yorku a Albany zemřel v roce 1827 na kardiovaskulární onemocnění. Byl pohřben v kapli svatého Jiří na hradě Windsor.