Adolf Veřmiřovský

Adolf Veřmiřovský nastoupil do kopřivnické automobilky Tatra v roce 1940 jako učeň a dělník na různé práce.[1] [p 1] V té době jeho otec Josef Veřmiřovský měl již v podniku odpracováno 28 let a za sebou několik automobilových závodů. Po konfliktu s německým důstojníkem (v roce 1944) uprchl Adolf Veřmiřovský na Slovensko.[1] Jako řidič u francouzské jednotky partyzánů, které velel kapitán Georges Barazer de Lannurien, se účastnil Slovenského národního povstání (SNP).[1] Po skončení druhé světové války (až do roku 1946) zůstal Adolf Veřmiřovský v československé armádě.[1] Po roce 1946 se Veřmiřovský vrátil nazpět do kopřivnické automobilky, kde pracoval nejprve na montáži, pak ve výpravně vozů a v roce 1949 přešel do technického vývoje.[1]

Tatra 602 Tatraplan-sport v továrním muzeu v Kopřivnici (ilustrační foto)

Na závodní trať „Velké soutěže Jeseníky" (za volant Tatraplánu) usedl Adolf Veřmiřovský (se spolujezdcem Jeřábkem) poprvé ve dnech 8. a 9. května 1949.[1] Umístili se na druhém místě v soutěžní třídě a na třetím místě celkového pořadí.[1]

V Rakouské alpské jízdě v roce 1949 závodil Adolf Veřmiřovský s vozem Tatraplán, dojel celkově i ve třídě na třetím místě a stal se tak členem vítězného značkového týmu Tatra.[1]

Na konci 40. let dvacátého století získaly vozy značky Tatra úspěchy i na závodních okruzích.[4] Otevřený závodní vůz T 602 Tatraplan Sport (varianta vozu Tatra 600) dosahoval rychlosti přes 180 km/h.[4]

Tatra 607 Monopost (50. léta 20. století) v továrním muzeu v Kopřivnici (ilustrační foto)

V padesátých letech dvacátého století Veřmiřovský úspěšně závodil na monopostech a na Tatraplanu-sport. Kolem roku 1958 nahradila automobilka Tatra v závodech monoposty šestsettrojkami, které tou dobou přicházely do sériové výroby.[1]

Tatra 607 Monopost získala v 50. letech dvacátého století v různých soutěžích celkem 16 prvních míst.[4][5] Dne 16. října 1953 na Dni rekordů, konaném v Praze pod Barrandovskou skálou, Adolf Veřmiřovský se závodním vozem monopostem Tatra T 607 ustanovil nový národní rychlostní rekord 207,972 km/h.[6][7][5][4]

Adolf Veřmiřovský navázal v roce 1957 na 26 let staré vítězství svého otce Josefa Veřmiřovského z roku 1921 a na Ecce Homo vyhrál se závodním strojem Tatra 607 Monopost.[8] V závodě zajel nejrychlejší kolo v čase 5 minut a 58 sekund a zvítězil v čase 1 hodina 10 minut a 4 sekundy.[8] [p 2]

Závodní Tatra 2-603 v barvách Veřmiřovského a Hajdušky

Adolf Veřmiřovský úspěšně startoval (s vozem Tatra 2-603 a se spolujezdcem Stanislavem Hajduškem) v několika ročnících „Rallye Vltava“ (účastnil se ročníků 1962 až 1967). [p 3] V letech 1962 a 1963 soutěžili ve třídě A2 (+1 600); v letech 1964 až 1967 pak ve třídě A2 (2 500) a umístili se takto:

• 1962 – umístění ve třídě A2 (+1 600) (3. místo); umístění celkové (4. místo)[10]
• 1963 – umístění ve třídě A2 (+1 600) (1. místo); umístění celkové (4. místo)[11]
• 1964 – umístění ve třídě A2 (2 500) (2. místo); umístění celkové (5. místo)[12]
• 1965 – umístění ve třídě A2 (2 500) (2. místo); umístění celkové (6. místo)[13]
• 1966 – umístění ve třídě A2 (2 500) (není známo); umístění celkové (není známo)[14]
• 1967 – umístění ve třídě A2 (2 500) (2. místo); umístění celkové (19. místo)[15]

Kromě „Rallye Vltava“ startoval Adolf Veřmiřovský také v mistrovských automobilových soutěžích.[1]

Se spolujezdcem Stanislavem Hajduškem se Veřmiřovský úspěšně účastnil zahraničních startů vytrvalostního „Marathonu de la Route“ v ročnících 1965, 1966 a 1967.[1] [p 4]

Ti kluci mi auťák vyrobili a půjčili. Šli jsme vždycky do závodů a soutěží s vědomím, že nám ten vůz ogaři z fabriky nesvěřují bez nadějí. Že čekají na odměnu, dobře si vést mezi cizími, nebát se ničeho, rvát se a jak se říká, dát do toho poslední kapku krve. Jednou, když jsme se vrátili z „Marathonu de la Route“ s vítězstvím, přišli za mnou kluci z klempírny, poplácali mne a podali mi dvoulitrovou flašku pravé domácí slivovice a prohlásili: „To máš za ten výkon na těch našich náklaďáčcích!"

—Adolf Veřmiřovský, vzpomínky, [1]

V roce 1967 automobilka Tatra skončila se soutěžní činností.[1] Modernizace vozidla Tatra 603 dále nepokračovala a v kopřivnické automobilce byly zahájeny práce na projektu nového reprezentačního vozu Tatra 613.[1]

Listopadová „Rallye Šumava 1967" byla posledním oficiálním startem Adolfa Veřmiřovského s vozem Tatra 603 kategorie B5.[1] Se spolujezdcem Stanislavem Hajduškem skončili na prvním místě ve své třídě.[1]

Na závěr své soutěžní kariéry (v roce 1968) se spolujezdcem Aloisem Markem zajel Adolf Veřmiřovský s vypůjčenou Alfu Romeo GTA o objemu 1600 cm³ brněnský závodní okruh o minutu rychleji než s šestsettrojkou.[1]

Adolf Veřmiřovský během své soutěžní kariéry absolvoval úspěšně 75 startů se závodními vozy a cestovními automobily.[1] [p 5] (V rámci těchto 75 startů: 28krát byl první, 24krát skončil jako druhý a jen 14krát jako třetí; celkem stál 66krát na stupních vítězů).[1] [p 6]

Kopečný, (Josef)[2] Chovanec, (Alois)[2] Mark, (Jaroslav)[2] Pavelka a všichni ostatní, kdo s tatrami kdy startovali, byli správní chlapi. Všechny nás držela v houfu touha ukázat všem těm pánům z Prahy, kteří Tatře nepřáli, že pravda je na naší straně, jak jsme se rvali o fabriku, auta i motory. Prostě proti všem. Tak tomu bylo i na závodech ...

—Adolf Veřmiřovský, vzpomínky, [1]

Po ukončení závodní činnosti se Adolf Veřmiřovský i dále věnoval činnostem souvisejícím s automobily a značkou Tatra.[3] Byl jedním ze zakládajících členů Tatra Veteran Car Clubu v Kopřivnici, kterému dlouhá léta předsedal.[3] Byl i v hlavním pořadatelském sboru Rallye Beskydy a Memoriálu zasloužilého mistra sportu Josefa Veřmiřovského.[3] Radil a opatřoval dokumentaci pro sběratele veteránů – vozů Tatra.[3]

• Tatra 600
• Tatra 607 Monopost
• Tatra 603