Christian Merli

Christian Merli se narodil v roce 1972 v Trentu pod legendárním vrcholem Monte Bondone, kde se jezdí závod do vrchu Trento-Bondone od roku 1925. Jeho závodní kariéra začala vzkvétat při závodech sněžných skútrů, velmi populární disciplíny na severu Itálie, kde se od roku 1993 pravidelně umísťoval na předních příčkách. O letní pauze, mezi jednotlivými sezónami skútrařského šampionátu, vyplňoval svůj čas závody do vrchu, rally a závody na okruzích s vozy Peugeot 205 GTi a Peugeot 106. V sezóně 2004 si poprvé vyzkoušel jízdu se sportovním prototypem Lucchini P3-95M BMW u týmu Franze Tschagera při domácím závodě Trento-Bondone a od té chvíle se při závodech do vrchu objevuje jen v nejvyšší kategorii sportovních prototypů.[1]

S týmem někdejšího mistra Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2 Franze Tschagera také startoval v sezóně 2005 v mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, kdy absolvoval kompletní program kontinentálního šampionátu s Osellou PA20s BMW. Mnozí zaznamenali jeho talent, už v první sezóně mezi evropskou elitou dokázal porážet Otakara Krámského či Giulia Regosu a svými časy byl blízko i tehdejšímu mistru Evropy v závodech automobilů do vrchu – Simone Faggiolimu.

Další sezóny se Christian Merli rozhodl pro starty v italském vrchařském šampionátu. Výborná konkurence na domácích vrších ho nutila ke zlepšování. Od sezóny 2006 se pravidelně potkával na závodech do vrchu s Davidem Baldim, Simone Faggiolim, Pasquale Irlandem či Denny Zardem. V sezónách 2006 a 2007 bojoval o úspěch s dvoulitrovým sportovním protototypem Osella PA21s Honda a výsledkem jeho snažení byla konečná druhá příčka v celkovém hodnocení šampionátu za Simone Faggiolim.

Do nejvyšší kategorie italských závodů do vrchu se vrátil v sezóně 2008, kdy osedlal monopost Lola B99/50, tedy formuli F3000, jenž v té době představovala techniku s níž bylo možné absolutně vyhrát italský šampionát. Christianu Merlimu se s Lolou podařilo zopakovat druhé místo v italském šampionátu, ke kterému přidal dílčí vítězství v závodech i v sezóně 2009. Koncem sezóny 2009 dostal nabídku od Franze Tschagera podílet se na vývoji nového sportovního prototypu Picchio P4 Turbo, který chtěla značka Picchio nasadit proti Oselle FA30 a Simone Faggiolimu. Nový vůz Christiana Merliho zaujal a on přijal nabídku na post továrního jezdce. Sezóna 2010 se stala sezónou vývojovou a Christian Merli se spolu s týmem Frantze Tschagera snažil vůz odladit, tak aby byl konkurenceschopný. Netradiční koncepce vozu s karbonovým šasi, propracovanou aerodynamikou a přeplňovanou pohonnou jednotkou byla rychlá, ale Christiana Merliho srážely z předních příček četné technické potíže. Situace se výrazně změnila v sezóně 2011, kdy se Christian Merli dokázal prosadit a vyhrál absolutně dva závody CIVM (Chamionato italiano velocita montagna – mistrovství Itálie v závodech automobilů do vrchu), ovšem v celkovém hodnocení šampionátu to opět stačilo jen na druhou příčku za Simone Faggiolim, nicméně Christian Merli byl vítězem ve skupině dvoumístných sportovních prototypů (E2B).[1]

Po sezóně 2011 Christian Merli odešel od týmu Picchio a vydal se vlastní cestou v italském vrchařském šampionátu, pokračoval s vlastním týmem a s lehkým sportovním prototypem Radical ProSport a byť ve svém voze neměl dostatek výkonu proti dvoulitrovým prototypům dokázal vyhrávat. V konečném hodnocení italského vrchařského šampionátu zvítězil ve skupině E2B (skupina dvoumístných sportovních prototypů) a v celkovém hodnocení italského vrchařského mistrovství – CIVM 2012 získal opět druhé místo za Simone Faggiolim.[1]

Christian Merli se pro sezónu 2013 vrátil do sportovního prototypu ke značce Osella. Jeho kroky směřovaly do kokpitu Osella PA2000 Honda s dvoulitrovým atmosférickým motorem a velmi příznivým poměrem váha/výkon, což bylo hlavní předností vozidla. Vůz byl připraven podle FIA evropských předpisů pro skupinu E2-SC a Christian Merli pokračoval v soubojích v italském vrchařském šampionátu. S tovární podporou Osella Engineering představil s Osellou PA2000 Honda novou filozofii, s níž se mu dařilo porážet větší a těžší speciály s třílitrovými výkonnějšími motory. Na Osellu FA30 Zytek, kterou řídil Simone Faggioli, však nestačil. Christian Merli skončil v sezóně 2013 druhý v celkovém hodnocení CIVM i přes celkových šest vítězství v jednotlivých závodech a jako vítěz skupiny dvoumístných sportovních prototypů (E2B)[1].

Rok 2014 představoval pro Christiana Merliho velkou změnu. Naplno spojil své jezdecké umění s továrnou Enza Oselly a stává se z něho tovární jezdec Osella Engineering. Stále ovšem servisoval svůj vůz u vlastního týmu, ale k dispozici měl inženýry Osella Engineering Srl. a pneumatikářské firmy Avon Tyres. Christianu Merlimu uvolnil místo u Oselly odchodem k francouzské Normě Simone Faggioli. Christian Merli v sezóně 2014 zkoušel najít recept na Simone Faggioliho s upraveným vozem Osella PA2000 EVO Honda, tedy s dvoulitrovým atmosférickým motorem a novými aerodynamickými úpravami. Christian Merli s Osellou PA2000 EVO pokračoval ve výborných výsledcích, což potvrzovaly dosažené časy v závodech, porážel všechny soupeře, jen Simone Faggioliho se mu překonat nedařilo i když byl svými časy velmi blízko. Sezónu završil Christian Merli opět jako druhý nejrychlejší v celkovém hodnocení italského vrchařského mistrovství – CIVM 2014 a stejně tak ve skupině dvoumístných sportovních prototypů (E2B).[1]

Výborné výsledky ze závěru sezóny 2014 prohloubily spolupráci Christiana Merliho s týmem Osella Engineering, pro další sezónu tým nasadil novou evoluci Oselly FA30 s označením EVO. Byla to reakce na nemožnost použít motor většího obsahu v typu Osella PA2000 EVO a Christian Merli byl opět pověřen spoluprací při vývoji. Osella FA30 EVO používala v první fázi pohonnou jednotku RPE, osmiválcový prototypový motor vyznačující se lehkou konstrukcí. Sezóna 2015 byla ve znamení vývoje celého vozu a Christian Merli bojoval v italském vrchařském šampionátu CIVM a ve vybraných závodech mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. V dílčích závodech se Christianu Merlimu podařilo potvrdit rychlost jeho nového vozu, ale také jeho tým trápila nespolehlivost nové pohonné jednotky. Konečným výsledkem sezóny 2015 bylo pro Christiana Merliho druhé místo v absolutním hodnocení italského šampionátu závodů do vrchu CIVM a vítězství ve skupině monopostů E2M.[2]

Nadějné výsledky sezóny 2015 byly základem pro rozhodnutí pro účast týmu Osella Engineering a Christiana Merliho v kompletním kalendáři mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Christian Merli se vrátil po 11 letech na tratě kontinentálního šampionátu a jediným vážným soupeřem o zisk titulu vrchařského mistra Evropy mu byl opět Simone Faggioli. V nepřímém boji (Christian Merli s monopostem Osella FA30 RPE patřil do skupiny E2-SS a Simone Faggioli bodoval ve skupině E2-SC se sportovním prototypem Norma M20FC Zytek) se po čas celého mistrovství dělili o první pozici průběžného pořadí, tedy o šanci na zisk titulu vrchařského mistra Evropy. Rozhodnutí padlo až při slovinském závodě v Ilirské Bistrici, kde Simone Faggioli nastoupil s vozem Osella FA30 Zytek ve stejné skupině E2-SS a v přímém souboji porazil Christiana Merliho a získal tak rozhodující náskok pro vítězství v celém šampionátu v rámci kategorie 2. Christian Merli skončil v sezóně 2016 druhý jako vicemistr Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2.[3]

Pokračování spolupráce Osella Engineering a Christiana Merliho v sezóně 2017 přineslo další posun v rychlosti při závodech mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Třetí sezóna Christiana Merliho v kontinentálním vrchařském šampionátu přinesla velký posun v dosahovaných časech, které přišly i díky změně pohonné jednotky Oselly FA30, která byla opatřena osmiválcovým motorem Zytek v úpravě společnosti Fortech. Christian Merli zaznamenal celkově 7 traťových rekordů na vrchařských závodech mistrovství Evropy. Christian Merli zvítězil v šesti závodech v absolutním pořadí, nicméně díky ztrátě ve francouzském Mont Dore (jel jen za poloviční bodové hodnocení pro nedostatek startujících ve skupině E2-SS) a nedokončeném závodě v Ilirské Bistrici (technický problém během druhé závodní jízdy) zaostal v hodnocení kategorie 2 za Simone Faggiolim a získal podruhé za sebou trofej FIA a celkové druhé místo v šampionátu mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu 2017.

V sezóně 2018 zaznamenal Christian Merli nejlepší výsledek své vrchařské kariéry, když se mu podařilo s podporou Osella Engineering docílit titulu mistra Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2. V rámci skupiny E2-SS nastupoval v průběhu celé závodní sezóny s prototypem Osella FA30 EVO Zytek LRM. V roce 2018 se stal jednoznačným vítězem ve své kategorii, když se mu podařilo zvítězit v deseti závodech sezóny v rámci skupiny E2-SS a zároveň zajel 8 absolutních traťových rekordů v rámci závodů ME (Col Saint Pierre ; Rampa da Falperra ; Subida Al Fito ; Ecce Homo Šternberk ; Glasbach ; Ascoli Piceno ; Dobšinský kopec ; Limanowa ). Spolu s evropským programem dokázal v sezóně 2018 Christian Merli absolvovat i většinu závodů z domácího italského šampionátu a v dramatickém závěru, kde rozhodoval každý bod v hodnocení CIVM, triumfoval i v italském vrchařském šampionátu v celkové klasifikaci. Zlatou tečku za povedenou sezónou udělat při říjnovém závodě FIA Hill Climb Masters 2018 v italském Gubbiu, kdy si poradil se všemi účastníky v rámci kategorie 4 i celého startovního pole a nejrychlejším časem dne a novým traťovým rekordem si zajistil zlatou medaili z tohoto závodu šampionů.

Obhajoba evropského titulu v kategorii II. ze sezóny 2018 byla hlavním cílem Christiana Merliho v roce 2019, kdy opět startoval v rámci mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. V první polovině sezóny nenašel ve skupině E2-SS přemožitele a ve všech pěti odjetých podnicích zvítězil. K vítězství přidal i čtyři nové traťové rekordy (Col Saint Pierre ; Rechberg ; Rampa da Falperra ; Ecce Homo Šternberk ). Stejných výsledků dosáhl i v druhé polovině a s maximálním bodovým ziskem a celkovým počtem deseti vítězství ve skupině E2-SS se stal společně s Italem Simonem Faggioli mistrem Evropy FIA Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu v kategorii 2. Christian Merli se tím stal dvojnásobným držitelem mistra Evropy v závodech automobilů do vrchu.

V roce 2021 se Christian Merli stal potřetí mistrem Evropy v kategorii II v rámci mistrovství Evropy závodů automobilů do vrchu. Merli absolutně dominoval v rámci své skupiny monopostů (E2-SS) a ve všech sedmi konaných závodech ME v sezóně 2021 v rámci své skupiny vyhrál. S maximálním bodovým ziskem tedy ovládl skupinu E2-SS i absolutní pořadí v rámci kategorie II. V roce 2021 bylo poprvé udělováno hodnocení podle tzv. "Performance faktoru", kde bylo zavedeno společné bodování skupin E2-SS a E2-SC, tedy hodnocení dle absolutního pořadí v jednotlivých závodech. I v rámci tohoto hodnocení "Best performer" zvítězil Christian Merli, když získal čtyři vítězství a tři druhá místa, ze sedmi konaných závodů.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Christian Merli na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Výsledky závodů do vrchu