Nízký Jeseník

Nízký Jeseník (německy Niederes Gesenke, polsky Niski Jesionik) je geomorfologický celek a plochá vrchovina na severu Moravy a v jižní části Slezska. Jedná se o plošně vůbec nejrozsáhlejší pohoří v ČR (2894 km2). Rozprostírá se na Moravě a ve Slezsku, v Moravskoslezském a Olomouckém kraji (v okresech Bruntál, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město a Přerov). Jméno bylo převzato (s rozlišujícím přívlastkem) od Hrubého Jeseníku (původem z německého "Gesenke" - svah). Podstatnou část Nízkého Jeseníku spravuje Vojenský újezd Libavá.

Nízký Jeseník
Nízký Jeseník, pohled na Moravskoslezský Kočov
Nejvyšší bod800 m n. m. (Slunečná)
Rozloha2 894 km²
Střední výška482,5 m n. m.
Nadřazená jednotkaJesenická oblast
Sousední
jednotky		Hanušovická vrchovina, Hrubý Jeseník, Zlatohorská vrchovina, Opavská pahorkatina, Ostravská pánev, Moravská brána, Hornomoravský úval
Podřazené
jednotky		Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina, Tršická pahorkatina
SvětadílEvropa
StátČesko Česko

Nízký Jeseník na mapě Česka
Horninydroba, břidlice
PovodíMorava, Odra
Souřadnice49°45′ s. š., 17°35′ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIVC-8
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geologie

Je jedním z nejstarších geologických celků střední Evropy s pozůstatky sopečné činnosti. Je tvořen především prvohorními, kulmskými sedimentovanými horninami, spočívající na předchozích sedimentech a vulkanitech, vzniklých intenzívní sopečnou činností na dně devonského moře. Oblast Nízkého Jeseníku byla vždy známa těžbou kamene a hlavně těžbou barevných a drahých kovů.

Sopečná činnost na území Nízkého Jeseníku

Během třetihor byl v důsledku horotvorných procesů Nízký Jeseník vyzdvižen, zatímco oblast Hornomoravského úvalu a Kladska se propadla. Vzniklé zlomy zemské kůry pak umožnily sopečnou činnost a vytvořily se tak nejmladší sopky v Česku.

Geomorfologie
Hlavní článek: Seznam vrcholů v Nízkém Jeseníku

Jeho střední výška je kolem 480 m. Nejvyšší část Nízkého Jeseníku je na západě, směrem k východu jeho výška klesá až na 205 metrů (niva Odry). Navazuje na východní část Hrubého Jeseníku, rozprostírá se mezi severní Slezskou nížinou a jižním Hornomoravským úvalem. Na východě přechází v Moravskou bránu a Ostravskou pánev.

Geomorfologické podcelky

Nízký Jeseník se skládá se z geomorfologických podcelků Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina a Tršická pahorkatina.

Hydrologie

Nízký Jeseník protíná úmoří Černého moře a Baltského moře. V Oderských vrších pramení řeka Odra.

Chráněná území

Do Nízkého Jeseníku zasahuje na Rýmařovsku CHKO Jeseníky do obcí Rýmařov, Dolní Moravice Horní Město.

Přírodní parky

Galerie

Literatura
  • Do nitra Askiburgionu. Bruntálský slovník naučný: encyklopedie Nízkého Jeseníku. Bruntál : Moravská expedice, 2004. ISBN 80-86511-18-9.
  • HRADÍLEK, Zbyněk. Materiály ke květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území: floristický kurz ČSBS v Bruntále (1989). Olomouc : Sagittaria, 1999. ISBN 80-238-4872-0.
  • JANOŠKA, Martin. Nízký Jeseník očima geologa. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002
  • VLACH, Jaroslav. Nízký Jeseník a Oderské vrchy. Praha : Olympia, 1968.
  • VLACH, Jaroslav. Nízký Jeseník a přilehlé oblasti. Praha : STN, 1958.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.