Doba římská na území Česka

V Čechách i na Moravě byly nalezeny téměř výlučně neopevněné osady v nížinách. Teprve na závěr doby římské se začínají využívat výšinné polohy.[1] Osady většinou stály na mírných svazích obrácených k jihu nebo jihovýchodu, obvykle v blízkosti vodního toku; nezřídka v záplavových zónách, což ztěžuje jejich identifikaci i výzkum.[2]

Hlavní typy chat v době římské. A - pozdní latén/časná doba římská, B - doba římská a doba stěhování národů, C - pozdní doba římská a doba stěhování národů, typy B2 a C2 se vstupní šíjí.

Častými objekty zaznamenávanými na sídlištích jsou zahloubené chaty obdélného půdorysu (zemnice a polozemnice). Pro většinu těchto objektů je typické šestiúhelníkové schéma rozmístění šesti kůlů, které podpíraly sedlovou střechu. Měly hliněné podlahy a typicky proutím vyplétané a hlínou omazané stěny, ačkoliv některé nálezy svědčí i o srubové konstrukci. U některých z těchto chat, častěji na Moravě, se vyskytuje výklenek v delších bočních stranách interpretovaný jako vstup. Chaty se šesti kůly převažují od stupně Ř-B1, ale existovaly i jiné varianty. Podlouhlé chaty se dvěma kůly u kratších stěn se vyskytují zejména ve stupni Ř-A a navazují na starší laténské nebo labskogermánské typy. Polozemnice bývají orientovány v ose V-Z nebo SZ-JV. Plocha zahloubených chat v Čechách a na Moravě je v průměru 14m², což je téměř dvojnásobek oproti podobným objektům nalézaným v dolním Polabí. V chatách se jen zřídka nalézají otopná zařízení, dosud bylo nalezeno několik ohnišť vydlážděných kameny a v jednom případě velká pec zabírající 20% zahloubené plochy, která vylučuje obytné využití objektu. Další polozemnice sloužily plně železářské výrobě. Otázka do jaké míry byly polozemnice využívány k bydlení není dosud vyřešena. Proti obytnému účelu mluví absence otopných zařízení, pro naopak hovoří absence dokladů jiných nadzemních staveb. Mělčeji zahloubené kůlové stavby ale nemusely být při výzkumu vždy rozpoznány, nebo byly jejich doklady při skrývce povrchových vrstev zničeny. Variantou je, že některé polozemnice byly součástí větší částečně nadzemní stavby.[2]

Jako domy jsou označované nezahloubené obdélné stavby kůlové konstrukce s větším počtem kůlů. Dělené jsou podélně i příčně, jsou jedno- až trojlodní. Dle poznatků ze sídlišť doby římské v Německu, zejména kulturně blízkém Durynsku, sloužily zároveň k bydlení i ustájení dobytka. V Čechách a na Moravě byly tyto objekty zaznamenány jen zřídka, lze však předpokládat, že byly daleko běžnější.[2]

Často jsou součástí sídlišť pece různého určení. Jsou to zejména železářské pece, identifikované dle výskytu železářské strusky v jejich okolí. Patří k typu se zahloubenou nístějí (dno pece) a vyskytují se zvláště v zahloubených objektech, výjimečně samostatně. Některé z nalezených topenišť bývají považovány za pece k pálení vápna nebo k výrobě dřevěného uhlí či dehtu. Interpretace jiných topenišť jako chlebových a keramických pecí je nejistá.[2]

Čtvercové stavby většinou se čtyřmi kůly v rozích jsou považovány za špýchary. Jejich plocha se pohybuje od 2 do 15 m^2.

Objekty interpretované jako zásobní jámy jsou některými badateli uváděny, ale jejich výskyt není velký. Klasické hruškovité či kónické zásobní jámy určené na skladování obilí se zřejmě nevyskytují a obilí bylo pravděpodobně skladováno v nadzemních špýcharech.

Amorfní jámy vyskytující se na sídlištích jsou interpretovány v některých případech jako hliníky, většinou však jejich účel není znám.[2]

Čechy, Morava a okolí ve stupni LTD2/ŘA, počátek doby římské. 1- rýnsko-vezerští Germáni, 2 - polabští Germáni, 3 - przeworská kultura, 4 - půchovská kultura, 5 - pozdně laténská a římská kultura

Někdy v 2. polovině 1. století př. n. l. (spíše až od 30. let) začaly na do té doby Kelty obývané území pronikat první germánské skupiny, nositelé grossromstedtské kultury, pravděpodobně především z Durynska. V tomto období tzv. plaňanského horizontu se vytvořilo první stálé, i když relativně řídké germánské osídlení především ve středních, východních, severozápadních a jižních Čechách. Ojedinělé doklady pocházejí i ze západních Čech. V severních Čechách se v té době udržela ještě kulturně smíšená kobylská skupina. Na východní Moravě zasahovala na území Čech púchovská kultura a v omezené míře se šířila i przeworská kultura. Na Moravě nejsou doklady souvislejšího germánského osídlení tohoto stupně, což může být stavem bádání, ale podstatné prořídnutí osídlení je patrné[2]. Ohledně germánského osídlení Moravy této doby je příliš málo poznatků, než aby bylo možno dojít k seriózním závěrům.

Vzhledem k tomu, že se nová kultura rozšířila velmi rychle, a doklady mohutného opouštění sídlišť ve výchozích oblastech chybějí, předpokládá se, že migranti nebyli početní, ale původní laténské (keltské) obyvatelstvo přejalo jejich kulturu. Delší koexistence obou kultur se nepředpokládá, ve všech podstatných znacích, jako je způsob pohřbívání, struktura sídlišť či organizace a způsob výroby, došlo k rychlým změnám. Změnily se také kulturní vazby z jižních, převládajících v laténském období, na severní, které přetrvaly až do konce období stěhování národů. Přímý styk mezi Kelty a Germány ale dokládají jména některých řek a pohoří.[2]

Importované nádoby římské provenience a jejich germánské napodobeniny ze starší doby římské

Krátce před přelomem letopočtu, uváděná data se pohybují mezi 9 a 1 př. Kr., do Česka přišla nová a mnohem silnější migrační vlna, která je spojována s kmenem Markomanů. Jejich vůdce Marobud záhy vytvořil říši, nebo spíše kmenový svaz, zahrnující dle Strabóna také Lugie, Semnony, Hermundury a Langobardy (odtud horizont Marobudovy říše), a která zřejmě zasahovala kromě Čech a Moravy na sever směrem k Baltskému moři a na severozápad podél toku Labe.[2] V tomto období vznikla velká a bohatá žárová pohřebiště Dobřichově-Pičhoře v okrese Kolín a v Třebusicích v okrese Kladno, kde se předpokládají být pohřbeni příslušníci Marobudovy družiny. Na Moravě se v této době vedle Markomanů usazují Kvádové.

Hmotná kultura se mezi stupni ŘA a ŘB proměňuje, mění se tvar i výzdoba nádob, jsou užívány jiné typy spon. Na sídlištích se v objevují nové typy chat se šesti kůly (viz výše). Pravděpodobně se mění i sídlištní struktura, některá sídliště jsou opuštěna a na vznik nových lze usuzovat ze založení nových pohřebišť. Na starších pohřebištích vzrůstá počet pohřbených a vzrůstají také rozdíly mezi výbavami jednotlivých hrobů, což ukazuje na rostoucí sociální diferenciaci. Objevují se hroby kostrové. Na význam Čech v tomto období ukazuje mimořádně velká koncentrace importovaného římského zboží, zejména bronzových nádob, jejichž dovoz ale na závěr období prudce klesá.[2]

Marobudova vláda trvala do roku 18 n. l., kdy byl svržen, nucen odejít do exilu v Ravenně a nahrazen Katvaldou, který byl záhy také vypuzen a odešel na římské území. Skupiny obyvatel, které odešly s oběma bývalými vládci nebyly vpuštěny na římské území a usadily se na jižní Moravě a jihozápadním Slovensku[2]. Do stupně B1 spadá i horizont tzv. klasických spon s očky, kdy část populace odešla do Podunají do Vanniova království, stále ale zůstala funkční některá velká pohřebiště. Po zániku Marobudovy říše opouštěly germánské elity území Čech zřejmě postupně, jak dokládají některé později datované římské importy, a přesunují se na Moravu a jihozápadní Slovensko, kde po polovině 1. století narůstá počet bohatě vybavených hrobů a římských importů[2].

Po pádu Marobudovy říše se české území dostalo do určité izolace, což se projevilo jak zmenšeným množstvím importů, tak chudšími pohřby. Až v mladší fázi B2 je znovu zaznamenáno větší množství importů, v této době vzniká i významné pohřebiště v Lužci nad Vltavou. Na Moravě se až v této době vytvořila pevnější sídelní struktura s výraznějším zahuštěním v jižních oblastech.

Do tohoto stupně spadá tzv. horizont markomanských válek, kdy se část českého území opět dostalo do zorného pole římského politického zájmu. Především na jižní Moravě jsou z této doby doloženy významné archeologické lokality, v čele s Mušovem (Mušov IV, V a VI), kde bylo zachyceno několik římských vojenských táborů. V této době byly silněji zachyceny vlivy z Polska, z oblasti przeworské kultury i v Čechách.

V 1. polovině 3. století se dále projevují vlivy przeworské kultury (např. na pohřebišti v Lužci nad Vltavou), vznikla i nová pohřebiště, např. v Dobřichově–Třebické, Plotišti nad Labem či Pňově. V tomto období snad stoupal i význam východních kvádských oblastí v Pováží, v oblasti Čech a Moravy zůstávaly spíše na periférii. Na konci tohoto stupně ze středního Polabí přišlo nové obyvatelstvo hlavně do severozápadních Čech, dokladem tohoto byly nově založená žárová pohřebiště (např. v Opočně u Loun). Tyto skupiny se o něco později dostaly až na Moravu, kde je jejich výskyt zařazen do tzv. kostelecké skupiny. V 2. polovině 3. století se objevují prvé kostrové hroby, doloženy jsou především bohaté ženské hroby (Soběsuky, Prosmyky v Ústeckém kraji).

Na konci doby římské se dále pohřbívalo chudě na žárových pohřebištích, jen výjimečně se dnes nacházejí i milodary. Ve středních a severozápadních Čechách byly objevená kostrová pohřebiště vlivem průniků z labsko-germánského kulturního okruhu. Ze severu stále pronikaly vlivy pozdní przeworské kultury (dobrodzieňská skupina). Na Moravě se na samém konci doby římské formoval tzv. zlechovský typ.