Spona (archeologie)

Římskoprovinciální spony ze 4. století

Význam spon tkví především v tom, že jako předměty podléhající značně dobovému vkusu a módním změnám jsou silně chronologicky citlivé. Podle jejich vývojové řady lze sestavit chronologické schéma a datovat s jejich pomocí i další archeologické nálezy; umožňují tak detailní třídění jednotlivých období a datování jejich vývojových stupňů. Jejich podoba (i způsob užití či nošení) podléhá i krajovým zvyklostem, napomáhají tedy i rozpoznání vzájemných kontaktů mezi různými územími.

Např. na základě sestavení vývojové řady spon doby laténské rozdělil v roce 1885 německý archeolog Otto Tischler toto období posledních pěti staletí před zlomem letopočtu do tří vývojových stupňů; podobně významný je systém třídění římských a germánských spon, který předložil ve své disertaci v roce 1897 švédský badatel Oscar Almgren; užívané je i třídění spon téhož období polského badatele Józefa Kostrzewského a řady dalších.

První spony se objevují již ve starší době bronzové a užívají se jako spinadlo mužského i ženského oděvu v celém následujícím období pravěku a doby protohistorické až do vrcholného středověku, do 14. století, kdy začínají být funkčně nahrazovány knoflíky, funkčnost spony se vytrácí a ta začíná být v podobě brože nošena pouze jako šperk.

Spony se vyráběly z rozmanitých materiálů, především z bronzu, ale i z drahých kovů – stříbra a zlata, i v kombinaci s jinými materiály, často jsou zdobeny různými výzdobnými technikami. Obliba nejčastěji používaného materiálu se v různých obdobích poněkud liší. V době bronzové to byl samozřejmě bronz, nejluxusnější exempláře byly ze zlata. Doba železná přináší použití železa i na sponách, bronz však stále převažuje; v době halštatské bývají spony vykládány/obkládány jantarem; v době laténské jsou na bronzových sponách oblíbené vložky z korálu nebo výzdoba emailem, objevuje se použití pseudofiligránu a především v nejmladším laténském období jsou v oblibě jemně pracované spony železné, stříbro se v tomto období téměř nepoužívá. Germánské populace doby římské opět preferují bronz, používá se stříbro, v době stěhování národů často zlacené nebo se používá zlato samotné, objevuje se tauzie, vrubořez a použití vložek z destiček ze skla či polodrahokamů vsazovaných do přihrádek tvořících ornament.

Primární funkce spon byla jistě spojovat k sobě jednotlivé kusy oděvu, současně však byly užívány jako často velmi honosný šperk; v některých případech (např. velmi rozměrné, bohatě zdobené spony kultury popelnicových polí) dokonce reprezentačního charakteru.

Spony lze rozdělit do dvou základních typů:

• spony jednodílné, kdy předmět je vyroben z jednoho kusu drátu různě tvarovaného, uprostřed se spirálovitě vinutým perem, z něhož na jednu stranu vybíhá různě zdobený lučík se zachycovačem jehly, na druhou stranu jehla (lze srovnat s dnešním spínacím špendlíkem)
• dvojdílné, kdy jehla je zasazena do vinutí připevněnému k lučíku nebo krytu spony (lze srovnat s dnešní broží)

• fibule, fibula
• brož
• spinadlo
• agrafa

• Obrázky, zvuky či videa k tématu spona na Wikimedia Commons
• https://web.archive.org/web/20081029223737/http://fibule.newworldltd.org/