Dmitrij Konstantinovič Romanov

Dmitrij Konstantinovič Romanov, rusky Дмитрий Константинович Романов, (1.jul./ 13. června 1860greg., Strelna u Petrohradu – 28. ledna 1919, Petrohrad) byl ruský velkokníže, jeho imperátorská výsost, člen ruské carské rodiny.

Dmitrij Konstantinovič Ruský
Narození1.jul. / 13. června 1860greg.
Strelna
Úmrtí28. ledna 1919 (ve věku 58 let)
Petropavlovská pevnost
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníPetrohrad
Povolánípolitik a voják
OceněníŘád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Ondřeje
Řád Spasitele
RodičeKonstantin Nikolajevič Romanov a Alexandra Sasko-Altenburská
RodHolstein‑Gottorp‑Romanov
PříbuzníOlga Konstantinovna Ruská, Věra Konstantinovna Romanovová, Vjačeslav Konstantinovič Ruský, Konstantin Konstantinovič Ruský a Nikolaj Konstantinovič Romanov (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Velkokníže Dmitrij Konstantinovič

Biografie

Původ, mládí

Velkokníže Dmitrij Konstantinovič (sedící vpředu) se svou matkou a sourozenci

Narodil se jako třetí syn/páté (předposlední) dítě ze šesti potomků velkoknížete Konstantina Nikolajeviče, syna ruského cara Mikuláše I., a jeho manželky Alexandry Josifovny, dcery Sasko-Altenburského vévody Josefa.

Byl - jako všichni Konstantinovičové - vysokého vzrůstu, lišil se však hubeností. Dostalo se mu mimořádně dobrého vzdělání, výborně se orientoval v klasické literatuře, účastnil se domácích divadelních představení a bral hodiny hry na housle; byl považován za nadaného herce. Původně byl předurčen k dráze námořního důstojníka, miloval však nade vše koně a nakonec přešel ke službě u kavalérie.

Nikdy se neoženil a byl proslulým misogynem. Své nenaplněné city přenesl na své neteře a synovce - děti svého staršího bratra Konstantina Konstantinoviče. V roce 1880 si v Krásném Selu postavil daču s konírnou a dvorem pro koně. Zde trávil léto se svým plukem.

Kariéra

V listopadu roku 1881 ho Alexandr III. povýšil do hodnosti adjutanta v imperátorské svitě. 6. dubna roku 1889 byl povýšen do hodnosti kapitána a jmenován velitelem 2. eskadrily jezdecké gardy. 10. prosince roku 1892 byl povýšen do hodnosti plukovníkа a díky posléze dostal velení pluku jezdecko-grenadýrské gardy.

V roce 1913 předsedal Všeruské výstavě klusáků v Kyjevě. Ruský dostihový sport vděčí za své úspěchy na počátku 20. století právě velkoknížeti Dmitrijovi, rovněž tak ovšem i velké potřebě koní v armádě. U Poltavy měl velkokníže vlastní jezdeckou farmu, kde choval klusáky, v ruské armádě vysoce ceněné.

Velkokníže se nemohl účastnit války s Německem kvůli krátkozrakosti, která se kolem roku 1914 zhoršila v téměř úplnou slepotu. Proklínaje osud, zabýval se Dmitrij Konstantinovič přípravou koní v týlu.

Řády a ocenění

Sovětské období, vězení a poprava

Na základě dekretu z 26. března roku 1918 byl Dmitrij Konstantinovič poslán do Vologdy, poté byl převezen do vězení v Petrohradu. Žil v jedné cele se svým bratrancem Georgijem Michajlovičem. Současně byl do vedlejší cely zavřen Dmitrijův synovec Gavriil Konstantinovič. Občas se jim podařilo se uvidět.

9. ledna roku 1919 Presidium Čeky rozhodlo rozsudek o bývalé imperátorské bandě potvrdit“. Na základě toho Dmitrije Konstantinoviče spolu s Pavlem Alexandrovičem, Nikolajem Michajlovičem a Georgijem Michajlovičem odvezli do Petropavlovské pevnosti a jedné noci poslední lednové dekády roku 1919 zastřelili jako rukojmí za vraždu Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta v Německu. Exekuci velel jistý Gordijenko, vězeňský dozorce, který svého času obdržel cenné dary z Kabinetu Jeho veličenstva. Poslední minuty života se Dmitrij Konstantinovič vroucně modlil a opakoval: „Pane odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“[p 1] Pohřben byl pravděpodobně do společného hrobu na Zaječím ostrově (ostrov v ústí Něvy, na němž stojí Petropavlovská pevnost). Oznámení o zastřelení velkoknížat bylo zveřejněno 31. ledna roku 1919 v „Petrohradské pravdě“.

1. listopadu roku 1981 byl velkokníže kanonizován Ruskou pravoslavnou církví za hranicemi.

8. června roku 2009 byl rozhodnutím Generální prokuratury Ruské federace posmrtně rehabilitován.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Petr III. Ruský
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
 
 
 
 
Kateřina II. Veliká
 
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
 
 
 
 
Fridrich Evžen Württemberský
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Konstantin Nikolajevič Ruský
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Fridrich Vilém III.
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Šarlota Pruská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Luisa Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
Dmitrij Konstantinovič
 
 
 
 
 
Arnošt Fridrich III. Sasko-Hildburghausenský
 
 
Fridrich Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Ernestina Sasko-Výmarská
 
 
Josef Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
Alexandra Sasko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Amálie Württemberská
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 

Odkazy

Poznámky

  1. Lk 23, 34 (Kral, ČEP)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Дмитрий Константинович (внук Николая I) na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.