Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická (Šarlota Georgina Luisa Frederika; 17. listopadu 1769, Hannover – 14. května 1818, Hildburghausen) byla členkou rodu Meklenbursko-Střelických a narozením meklenbursko-střelická vévodkyně. Sňatkem s vévodou Fridrichem Sasko-Hildburghausenským (pozdějším vévodou sasko-altenburským) se pak stala sasko-hildburghausenskou vévodkyní.
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická | |
---|---|
sasko-hildburghausenská vévodkyně | |
Vévodkyně Šarlota, Carl Vogel, asi 1815 | |
Doba vlády | 3. září 1785 – 14. května 1818 |
Sňatek | 3. září 1785 |
Manžel | Fridrich Sasko-Hildburghausenský |
Narození | 17. listopadu 1769 Hannover, Brunšvicko-lüneburské kurfiřtství |
Úmrtí | 14. května 1818 (ve věku 48 let) Hildburghausen, Sasko-Hildburghausen |
Potomci | JosefSasko-Hildburghausenský Šarlota Sasko-Hildburghausenská Karolína Augusta Sasko-Hildburghausenská Josef Sasko-Altenburský Frederika Sasko-Hildburghausenská Tereza Sasko-Hildburghausenská Luisa Sasko-Hildburghausenská František Sasko-Hildburghausenský Jiří Sasko-Altenburský Fridrich Sasko-Hildburghausenský Maxmilián Sasko-Hildburghausenský Eduard Sasko-Altenburský |
Dynastie | Dynastie Meklenburských |
Otec | Karel II. Meklenbursko-Střelický |
Matka | Frederika Hesensko-Darmstadtská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rodina
Šarlota Georgina se narodila v Hannoveru, brunšvicko-lüneburském kurfiřtství jako nejstarší dítě budoucího vévody Karla II. Meklenbursko-Střelického a jeho první manželky Frederiky Hesensko-Darmstadtské.
Šarlota a její sestry, královna Luisa Pruská, královna Frederika Hannoverská a kněžna Tereza z Thurn-Taxisu, byly považovány za nejkrásnější ženy své doby. Německý spisovatel Jean Paul věnoval svůj román Titan "čtyřem krásným a urozeným sestrám na trůnu".
Život
Dětství a mládí
Šarlota vyrůstala v Hannoveru, kde byl její otec guvernérem jménem svého švagra, britského krále Jiřího III., který žil v Londýně. Když bylo Šarlotě dvanáct let, zemřela jí matka a ona byla vychovávána matčinou sestrou Šarlotou, která se v roce 1784 provdala za jejího otce, a také Magdalenou z Wolzogenu. Její sestry mezitím vyrůstaly u jejich babičky, Marie Luisy Albertiny Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburské, v Darmstadtu. Poté se už Šarlota přestěhovala do Hildurghausenu.
Sasko-Hildburghausenská vévodkyně
3. září 1785 se patnáctiletá Šarlota provdala za o šest let staršího vévodu Fridricha Sasko-Hildburghausenského, za něhož do roku 1787 vládl jako regent jeho praprastrýc Josef Sasko-Hildburghausenský. Manželství nebylo šťastné; Šarlota byla manželovi mentálně nadřazená a on ji začal brzy ignorovat. Manželé měli také finanční problémy; Sasko-Hildburghausensko bylo finančně zničeno politikou Fridrichových předchůdců a v roce 1806 bylo vévodství dáno do císařské nucené správy. Komisaři vévodovi a vévodkyni umožnili jen omezený civilní seznam (seznam osob, kterým vláda vyplácí peníze, obvykle za službu státu nebo jako čestné důchody).
Šarlotin otec i bratři ji v Hildburghausenu často navštěvovali. V roce 1787 se její otec přestěhoval do Hildburghausenu natrvalo a stal se prezidentem úvěrové komise. V roce 1792 prchla Šarlotina babička i s jejími sestrami před postupující francouzskou armádou z Darmstadtu do Hildburghausenu. Její babička si všimla, že Šarlotin manžel ...plní ze všech svých povinností s horlivostí pouze ty manželské. Šarlota, která tohoto muže nikdy nemilovala, je neustále těhotná. Rodina strávila v Hildburghausenu několik bezstarostných týdnů. V roce 1793 se Šarlotina babička vrátila z exilu a se Šarlotinými sestrami odcestovala do Frankfurtu nad Mohanem, kde se Luisa setkala se svým budoucím manželem, Fridrichem Vilémem.
Šarlota měla velmi důvěrný a milující vztah se svou sestrou Frederikou a příbuznými ve Strelitzu. V roce 1803 a 1805 navštívil Hildburghausen pruský královský pár. Při této příležitosti komisaři umožnili vévodskému páru obnovit část jejich nábytku. V roce 1806 navštívila Šarlota se sestrou Terezou sestru Luisu ve velitelství pruského krále Fridricha Viléma III. v Erfurtu, když vyhlašoval válku Napoleonovi. Luisa pomohla vyhlášení války navrhnout.
Christian Truchseß von Wetzhausen zu Bettenburg byl přítelem vévodského páru a kmotrem jejich syna Eduarda. Poté, co jej navštívila Šarlota s dcerou Terezou, která tou dobou byla korunní bavorskou princeznou, na zámku Bettenburg ve Franconii, napsal Fouquému: Naše bavorská korunní princezna a dědičná princezna z Weilburgu byly na návštěvě u své matky, vévodkyně z Hildburghausenu; a protože tyto milé dcery znám od dětství a vždy byly ke mně laskavé, pocítily nutkání navštívit starého Truchseßa na jeho zámku a společně s jejich bratrem Jiřím a dědičným princem z Weilburgu, statečným mužem od Waterloo, mě s opravdu jen malým doprovodem v neděli odpoledne navštívily. Na bavorskou korunní princeznu se přišlo podívat mnoho diváků. Když přijímal své hosty, pokoušel se Truchseß na svůj hrad uvést nejprve níže postavenou Šarlotu, ona to ale s odkazem na svou dceru odmítla. Truchseß však řekl: Vaše Výsost mi odpustí, ale co tento hrad stojí, měly matky vždy přednost před svými dcerami. Tereza se pak zavěsila za druhé baronovo rámě a všichni tři prošli branou společně.
Vévodkyně věnovala zhruba polovinu svého ročního příjmu chudým, penzistům, na vzdělání a učilištím pro nižší třídy. Po smrti sestry v roce 1815 nechala v městském parku v Hildburghausenu vztyčit Luisin pomník.
Dvorní múza
Šarlota se zajímala o literaturu a horlivě u dvora propagovala umění. Uvolnila pravidla a etiketu a přivedla ke dvoru hudebníky, malíře a básníky, mezi nimi i spisovatele Jeana Paula, který přišel ke dvoru v květnu 1799. 25. května 1799 napsal svému příteli Ottovi: Jsem tu už týden a jsem docela slabý. Pro začátek si představte nebeskou vévodkyni s krásnými očima podobnýma dětským, její tváří plnou lásky a přitažlivosti a mládí, hlasem jako slavík a srdcem matky. Milují mě a čtou mi. Žádají si mě odpoledne a večer. Včera jsem pro dvůr improvizoval hrou na klavír. Kromě toho je tu slušná farnost bratrů a sester a já mohu být Zinzendorfem. 27. října 1799 Ottovi znovu píše: Předem jsem věděl, že dvůr zůstane na jejich loveckém zámečku v Seidingstadtu; dnes jsem tam šel. Vévodkyně tam už byla, když jsem dorazil, a viděla mě již během několika minut od mého příjezdu. Kromě milenky neznám nic krásnějšího, než její sladkou postavu.
Šarlota dala prostému Jean Paulovi Friedrichovi Richterovi titul vyslance rady a zasnoubila spisovatele s jednou ze svých dvorních dam. Jeho zasnoubení s Caroline Feuchter von Feuchtersleben však bylo později zrušeno.
Za Šarloty se dvůr vyvinul v "malý Výmar". K tomuto období odkazuje aktuální heslo města Hildburghausen, "Malá klasika". Vedle Jeana Paula svědčili o mimořádném pěveckém talentu vévodkyně i další současníci. Dostala přezdívku "Singlotte" a pověst jedné z největších zpěvaček své doby. V Hannoveru ji učil zpívat Ital jménem Giuliani a zpívala na koncertech u dvora a při bohoslužbách. Při Svatém týdnu, kdy bylo do kostela vpuštěno celé obyvatelstvo, pravidelně zpívala v hildburghausenském kostele "Smrt Ježíše" od Carla Heinricha Grauna.
Úmrtí
Šarlota zemřela 14. května 1818 v Hildburghausenu po dlouhé nemoci. Její dcera Tereza hlásila své sestře Luise: Před osmi nebo deseti dny, během úzkostné noci, kdy se konec zdál blízko, se s námi všemi rozloučila a požehnala všem svým blízkým – to je to nejlepší, co může dobrá milující matka dát svým dětem. Té noci, když se s námi rozloučila tím nejdojemnějším způsobem, poklekla jsem vedle její postele a požádala ji o požehnání. Když její ruka spočívala na mé hlavě, mluvila jsem za nás všechny – a ona odpověděla. Všichni jsme z jejích drahých rukou dostali prsten. Když jsem se na něj podívala, můj záměr vždy žít život hodný mé matky rostl v mém srdci stále pevněji.
Šarlota rozhodla, že má být pohřbena na nově plánovaném hřbitově v Backsteinfeldu v Hildburghausenu. Prozatímně byla pohřbena v zámecké kapli a v roce 1819 byla pohřbena v Backsteinfeldu. Její hrobku navrhl Heim, dvorní tesař, a byla dokončena v roce 1824.
Manželství a potomci
Šarlota se za vévodu Fridricha Sasko-Hildburghausenského (pozdějšího vévodu sasko-altenburského), nejmladšího potomka vévody Arnošta Fridricha III. a jeho třetí manželky Ernestiny Sasko-Výmarské, provdala 3. září 1785 v Hildburghausenu. Za dvaatřicet let manželství mu porodila dvanáct dětí:
- Josef Jiří Karel Fridrich Sasko-Hildburghausenský (12. června 1786 – 30. července 1786)
- Kateřina Šarlota Sasko-Hildburghausenská (17. června 1787 – 12. prosince 1847)
- Karolína Augusta Sasko-Hildburghausenská (29. července 1788)
- Josef Jiří Fridrich Arnošt Karel Sasko-Altenburský (27. srpna 1789 – 25. listopadu 1868)
- Frederika Luisa Marie Karolína Augusta Kristýna Sasko-Hildburghausenská (18. ledna 1791 – 25. března 1791)
- Tereza Šarlota Luisa Frederika Amálie Sasko-Hildburghausenská (8. července 1792 – 26. října 1854)
- Šarlota Luisa Frederika Amálie Alexandrina Sasko-Hildburghausenská (28. ledna 1794 – 6. dubna 1825)
- František Fridrich Karel Ludvík Jiří Jindřich Sasko-Hildburghausenský (13. dubna 1795 – 28. května 1800)
- Jiří Karel Fridrich Sasko-Altenburský (24. července 1796 – 3. srpna 1853)
- Fridrich Vilém Karel Josef Ludvík Jiří Sasko-Hildburghausenský (4. října 1801 – 1. července 1870)
- Maxmilián Karel Adolf Jindřich Sasko-Hildburghausenský (19. února 1803 – 29. března 1803)
- Eduard Karel Vilém Kristián Sasko-Altenburský (3. července 1804 – 16. května 1852)
Tituly a oslovení
- 17. listopadu 1769 – 3. září 1785: Její nejjasnější Výsost vévodkyně Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
- 3. září 1785 – 14. května 1818: Její Výsost vévodkyně sasko-hildburghausenská
Vývod z předků
Adolf Fridrich I. Meklenburský | ||||||||||||
Adolf Fridrich II. Meklenbursko-Střelický | ||||||||||||
Marie Kateřina Brunšvicko-Dannenberská | ||||||||||||
Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický | ||||||||||||
Kristián Vilém I. Schwarzbursko-Sondershausenský | ||||||||||||
Kristýna Emílie Schwarzbursko-Sondershausenská | ||||||||||||
Antonie Sibyla z Barby-Muhlingenu | ||||||||||||
Karel II. Meklenbursko-Střelický | ||||||||||||
Arnošt Sasko-HIldburghausenský | ||||||||||||
Arnošt Fridrich I. Sasko-Hildburghausenský | ||||||||||||
Žofie Henrieta Waldecká | ||||||||||||
Alžběta Sasko-Hildburghausenská | ||||||||||||
Jiří Ludvík I. z Erbachu | ||||||||||||
Žofie Albertina z Erbachu | ||||||||||||
Amálie Kateřina Waldecká | ||||||||||||
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická | ||||||||||||
Arnošt Ludvík Hesensko-Darmstadtský | ||||||||||||
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský | ||||||||||||
Dorotea Šarlota Braniborsko-Ansbašská | ||||||||||||
Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský | ||||||||||||
Johan Reinhard III. z Hanau-Lichtenbergu | ||||||||||||
Šarlota z Hanau-Lichtenbergu | ||||||||||||
Dorotea Frederika Braniborsko-Ansbašská | ||||||||||||
Frederika Hesensko-Darmstadtská | ||||||||||||
Johan Leiningensko-Dagsbursko-Falkenburský | ||||||||||||
Karel Reinhard Leiningensko-Dagsbursko-Falkenburský | ||||||||||||
Johana Magdalena z Hanau-Lichtenbergu | ||||||||||||
Marie Luisa Albertina Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburská | ||||||||||||
Ludvík ze Solms-Rödelheimu | ||||||||||||
Kateřina Polyxena ze Solms-Rödelheimu a Assenheimu | ||||||||||||
Šarlota Sibyla z Ahlefeldu | ||||||||||||
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchess Charlotte Georgine of Mecklenburg-Strelitz na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická na Wikimedia Commons
Sasko-hildburghausenská vévodkyně | ||
---|---|---|
Předchůdce: Ernestina Sasko-Výmarská |
1785–1818 Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická |
Nástupce: Amálie Württemberská jako sasko-altenburská vévodkyně |