Obyvatelstvo Indie

V Indii je zastoupeno každé významnější náboženství a žije zde na 2000 různých etnických skupin. Jazyky používané v Indii patří především k následujícím čtyřem jazykovým rodinám:

• Indoevropské jazyky
• Austroasijské jazyky
• Drávidské jazyky
• Tibetobarmské jazyky

Nicméně mluví se zde i tak izolovaným jazykem, jako je např. Nihalština[8], kterou se mluví v částech Máháráštry. S indickou rozmanitostí v jazycích a kultuře se může srovnávat pouze africký kontinent jako celek.[9] V Indii se hovoří celkem 1652 jazyky, z čehož je 350 považováno za jazyky hlavní a 22 jich je uznáváno jako oficiální. Nejrozšířenější řečí je hindština a běžná je i znalost angličtiny, která je v zemi jedním z oficiálních jazyků.

O Indii se říká, že se skládá ze samých vesnic. Přibližně 70% obyvatel žije a pracuje na venkově, nicméně v poslední době se tato struktura populace rychle mění. Zejména díky vysoké nezaměstnanosti a nedostačující infrastruktuře se mnoho lidí stěhuje z venkova do měst, kde hledají především práci a celkově lepší životní podmínky. Tento migrační tlak nesmírně zatěžuje ne vždy dokonalou infrastrukturu indických měst a výsledkem je rostoucí počet slumů. Podle výsledků sčítání lidu z roku 2001 žije ve slumech takřka 2 000 000 lidí.

Gramotnost v Indii

Gramotnost je obecně definována jako schopnost číst a psát v jakémkoli jazyce. Vzhledem k množství jazyků (a různých druhů písma) není tento údaj v Indii snadno definovatelný, nicméně podle sčítání lidu v roce 2011 dosáhla míra gramotnosti Indie 74,04%.[12] Jedná se nicméně o průměr, který se může významně lišit v závislosti na regionu, náboženství a pohlaví. Například na úrovni států byla nejnižší v Biháru (63,8%) a naopak nejvyšší v Kérale (93,9%). Podobně gramotnost byla výrazně nadprůměrná u křesťanů a džinistů (nad 90%) a podprůměrná u muslimů (60%). Podobně je míra gramotnosti vyšší ve městech než na venkově, stejně tak je větší procento negramotných žen než mužů.