Borussia Mönchengladbach

Borussia vznikla 1. srpna 1900. V roce 1903 byla přijata do soutěže s dalšími kluby v oblasti Porýní a Vestfálska. O sedm let později byl klub zapsán do registru klubů pod názvem FK Borussia 1900. Roku 1912 se tento klub z Mönchengladbachu probojoval do tehdejší nejvyšší soutěže (Verbandsliga). Když v březnu 1919 došlo ke sloučení Borussie se spolkem Turnverein Germania 1889, vznikl nový klub VfTuR 1889 M.Gladbach. Na jaře roku 1920 vyhrál nově vzniklý klub západoněmecké mistrovství, jelikož ve finálovém prodloužení přemohl kolínský Kölner BC poměrem 3:1. [1] Následující rok se VfTuR 1889 M.Gladbach rozpadl a na jeho místech vznikl klub Borussia VfL 1900 e.V. M. Gladbach.[5]

Po druhé světové válce se lidé vrátili k fotbalu, Borussia začala opět fungovat počínaje červnem v roce 1946. Roku 1949 se podařilo postoupit do druhé divize a rok nato mezi prvoligové týmy západoněmecké nejvyšší soutěže, Oberligy. Na začátku 50. let se Borussia etablovala a v sezóně 1958/59 vybojovala svůj první titul. V srpnu 1960 přišel triumf v Západoněmeckém poháru proti Kölnu (česky: Kolín) po výhře 3:1. O několik týdnů později se do vitríny pro trofeje zařadil rovněž pohár DFB, když Borussia přehrála výsledkem 3:2 Karlsruhe. V témž roce se stala prvním klubem z Německa, který se zúčastnil úvodního ročníku Poháru vítězů pohárů. Ve čtvrtfinále Borussia nestačila na Glasgow Rangers.[1]

Na začátku 60. let byla ustanovena nová ligová soutěž – Bundesliga – přetrvávající do dnešních dní. Borussia se mezi tyto týmy zařadila roku 1965 pod vedením trenéra Hennese Weisweilera, za jehož působení se tým začal přezdívat Hříbata, neboť Weisweiler se orientoval na mladé hráče.[1] Weisweiler stvořil tým schopný sesadit z trůnu šampiona z Mnichova a v sezóně 1969/70 se zasloužil o bundesligové prvenství. Ani další rok Bayern Mnichov neslavil a naopak Borussie ano, stala se navíc prvním týmem, který dosáhl obhajoby. Zvláštní incident se udál ve 27. kole – to se v Mönchengladbachu představil Werder Bremen (česky: Brémy). Soupeřův přímý kop Güntera Netzera pár minut před koncem byl natolik prudký, že zlomil brémskou dřevěnou branku a rozhodčí se rozhodl utkání ukončit a fotbalový svaz přisoudil body Brémám. Poničená branka je součástí klubového muzea.[1]

Klub se stal dominantní silou na německé fotbalové scéně a usiloval také o prestiž v Evropě. Sezóna 1972/73 přinesla druhou trofej z domácího poháru DFB a v Poháru UEFA se Borussia probojovala do finále. Poslední utkání ale nezvládla a padla proti Liverpoolu. Tuto mezinárodní soutěž nakonec porýnský tým vyhrál v přespříští sezóně 1974/75 a navázal tak na zisk třetího mistrovského titulu. S odchodem Weisweilera se tým vypořádal tak, že angažoval Udo Latteka, který pozvedl mužstvo k dalším dvěma titulům v sezónách 1975/76 a 1976/77. O historické vítězství ve finále Poháru mistrů evropských zemí připravil Borussii opět anglický Liverpool.[1]

Ačkoliv další období již nebylo tak nabyté úspěchy, udály se historické mezníky jako rekordní vítězství 12:0 nad Borussií Dortmund 29. dubna 1978, nejvyšší vítězství v rámci Bundesligy od jejího vzniku. V sezóně 1978/79 se tým přiblížil znovuzískání evropské trofeje, ve finále Poháru UEFA proti jugoslávskému CZ Bělehrad ale tým prohrál. Finálové utkání v Poháru UEFA proti Eintrachtu Frankfurt v roce 1980 dopadlo rovněž prohrou. Finále domácího poháru roku 1984 zase Borussia prohrála s Bayernem, a to až na penalty. V ročníku Poháru UEFA 1986/87 bylo další finále na dosah, ale proti byl skotský Dundee United.[1]

Perioda 90. let byla pro klub z Porýní komplikovaná a tým zapadl mezi průměrné týmy uprostřed prvoligové tabulky. Hannover uštědřil Borussii další porážku ve finále, tentokrát v německém poháru v ročníku 1991/92. V ročníku 1994/95 ale tým další finále domácího poháru již zvládl a získal tak třetí trofej v oné soutěži. Jenže výsledky se zhoršovaly a v roce 1999 klub sestoupil.[1]

V roce 2004 se klub přemístil na moderní stadion Borussia Park. Mezi roky 2000 až 2010 se Borussia znovu vrátila do 1. Bundesligy, aby o pár let poté opět spadla, pobyt mezi druholigovými týmy ale trval jen rok a v sezóně 2008/09 byl tým znovu prvoligovým nováčkem. Následovala umístění na 15. a pak 12. místě. Záchranářské boje usnadňovala líheň talentovaných fotbalistů jako Tony Jantschke, Patrick Herrmann a Marco Reus.[1]

Poté co převzal trenérskou pozici Lucien Favre se Borussia vzchopila a dosáhla třetího místa v ročníku 2014/15. Favre se popasoval s narušenou osou týmu, způsobenou odchodem beankáře ter Stegena (Barcelona), stopera Danteho (Bayern), záložníka Neustädtera (Schalke) a útočníka Reuse (Dortmund), kteří posílili konkurenci. Zastoupili je brankář Yann Sommer, Patrick Herrmann nebo Max Kruse.[6] Ligovou porážku poznali hráči až v 11. kole na půdě Dortmundu, kde tým prohrál 0:1 kvůli vlastnímu gólu Kramera.[7] Na jaře si tým vyšlápl na pozdějšího mistra Bayern Mnichov, vedený tou dobou Pepem Guardiolou. Mönchengladbach vyhrál v Allianz Areně 2:0 a navázal na domácí remízu 0:0 z podzimu.[8]

V ročníku 2015/16 se Borussia představila v Lize mistrů, a to po 37 letech.[6][9] V průběhu září ale odstoupil kouč Favre, ještě před začátkem skupinových zápasů, neboť tým špatně odstartoval v lize a v úvodních pěti zápasech pětkrát prohrál.[10] Dočasným trenérem se stal André Schubert, který vedení klubu přesvědčil a v listopadu podepsal smlouvu na dva roky. Schubert v úvodních sedmi zápasech Bundesligy neprohrál, ale ve skupině Ligy mistrů tým v konkurenci Manchesteru City, Juventusu a Sevilly neuspěl a skončil poslední, čtvrtý.[11] Čtvrtého místa tým dosáhl i v Bundeslize v konečné tabulce a Mönchengladbach tak získal do další sezóny možnost znovu se předvést evropskému publiku.[12]

Do sezóny 2016/17 zamířil tým bez středopolaře Granita Xhaky (přestoupil do Arsenalu) a středního obránce Håvarda Nordtveita (konec smlouvy). Dorazil střední obránce Jannik Vestergaard,[13] jenž přišel podpořit již tak mladou obranu zahrnující devatenáctileté stopery Nica Elvediho a Andrease Christensena. Hostování středopolaře Christopha Kramera se podařilo přeměnit v trvalý přestup.[14] Ve skupině Ligy mistrů Borussia nestačila velkoklubům Barceloně a Manchesteru City a skončila třetí před Celtikem.[15] Pouť Evropskou ligou zakončila v osmifinále. V ligové soutěži se také vlivem evropského tažení nedařilo a konečným umístěním byla devátá pozice, tedy uprostřed finální tabulky.[16]

Minimálně rokem bez evropských pohárů měl „Hříbata“ provázet trenér Dieter Hecking, který vystřídal svého předchůdce Schuberta už během uplynulé sezóny. Dále v týmu nepůsobil kreativní záložník Mahmoud Dahoud, který zamířil do Borussie Dortmund, od té ale dorazil obránce Matthias Ginter. Také odešel obránce Nico Schulz. Tým měl spoléhat na ofenzivního záložníka a nejlepšího střelce Larse Stindla.[17] Po polovině běhu byl tým evropských pohárům ze šestého místa na dosah, ovšem nevyrovnanost výsledků, kdy se jen jednou podařilo vyhrát v lize dvakrát po sobě, mužstvo srážela. Hecking spoléhal na totožnou sestavu čítající šestigólové tahouny Thorgana Hazarda a Raffaela. Gólovou bilanci narušily prohry 1:6 venku s Borussií Dortmund a 1:5 doma s Leverkusenem.[18] Na jaře se týmu chytla série čtyř porážek a ve 30. kole porážka 1:5 od již jistého mistra Bayernu Mnichov. Borussia tak skončila znovu devátá.[19]

Vymanit se z prostředku tabulky mělo mužstvo za pomoci nejdražší posily klubové historie, útočníka jménem Alassane Pléa.[20] Trenér Hecking se držel svého rozestavení vzadu již postrádajícího Vestergaarda,[21][22] spoléhal na formu Hazarda a na podzim sezóny 2018/19 v domácím prostředí vyzrál na každého ligového soupeře.[23] Fiasko ve druhém kole domácího poháru (0:5 proti Leverkusenu) kompenzovala výhra 3:0 venku na půdě Bayernu.[24] Hazard sehrál roli u třetiny gólů „Hříbat“, zaznamenal 10 gólů a 10 asistencí a pomohl k páté příčce zaručující návrat do Evropy.[25] Ligu mistrů vybojoval v závěrečných kolech Leverkusen a na M'gladbach zbyla Evropská liga.

Do sezóny 2019/20 vedl fotbalový tým nový trenér Marco Rose, který se musel popasovat se ztrátou v podobě odcházejícího Hazarda. Vzhledem ke zraněním Stindla a Raffaelově ztrátě formy měl útok vést Pléa za podpory nadějných posil Breela Embola a Marcuse Thurama.[26] Oporou byl brankář Yann Sommer, díky němuž „Hříbata“ bojovala v průběhu podzimu o první místo s Lipskem a Borussií Dortmund, zatímco se Bayern Mnichov hledal.[27] Pohárové neúspěchy obsahovaly vyřazení ve druhém kole německého poháru od „druhé“ Borussie a nepostup ze skupiny Evropské ligy. V té M'gladbach na úvod podlehl Wolfsbergeru 1:4 a později doma prohrál také proti İstanbulu Başakşehir.[28] Ačkoli Bayern ligu opět ovládl, podařilo se M'gladbachu udržet čtvrté místo znovu před Leverkusenem, čímž si poprvé od sezóny 2015/16 zajistil Ligu mistrů UEFA.[29]

Nadále pod trenérem Marcem Rosem se M'gladbach v sezóně 2020/21 prezentoval hrou založenou na protiútocích a využívající standardních situací.[30] Mužstvo po podzimu drželo přední pozice a souběžně se kvalifikovalo do osmifinále Ligy mistrů UEFA, když postoupilo ze skupiny společně s Realem Madrid na úkor Interu Milán a Šachtaru Doněck.[30] Tým táhli obránce Matthias Ginter a záložníci Jonas Hofmann, Christoph Kramer a Lars Stindl.[30] Jarní část sezóna se nepovedla a tým přišel o příčky zajišťující evropské poháry, skončil totiž osmý.[31] Už začátkem roku 2021 byl oznámen letní odchod trenéra Roseho, jehož měl vystřídat Adi Hütter. Právě v průběhu ledna se týmu podařilo vyhrát 3:2 proti Bayernu Mnichov navzdory brzkému dvougólovému manku, ten jim porážku oplatil v květnu výsledkem 6:0.[31]

Zdroj: [34][35][36]

• Fußballmeisterschaft / Bundesliga ( 5× )
  • 1969/70, 1970/71, 1974/75, 1975/76, 1976/77
• DFB-Pokal ( 3× )
  • 1959/60, 1972/73, 1994/95
• Westdeutsche Fußballmeisterschaft ( 1× )
  • 1919/20
• Niederrheinpokal ( 1× )
  • 1996/97‡ (‡ = ročník vyhrál rezervní tým)

• Pohár / Evropská liga UEFA ( 2× )
  • 1974/75, 1978/79

Aktuální k datu: 21. květen 2020[37]

Číslo Pozice Hráč 1 B Yann Sommer (zástupce kapitána) 4 O Mamadou Doucouré 5 Z Tobias Strobl 6 Z Christoph Kramer 7 Z Patrick Herrmann 8 Z Denis Zakaria 10 Ú Marcus Thuram 11 Ú Raffael 13 Ú Lars Stindl (kapitán) 14 Ú Alassane Pléa 16 Z Ibrahima Traoré 17 O Oscar Wendt 18 O Stefan Lainer

Číslo Pozice Hráč 19 Z Fabian Johnson 21 B Tobias Sippel 22 Z László Bénes 23 Z Jonas Hofmann 24 O Tony Jantschke 25 O Ramy Bensebaini 26 Ú Torben Müsel 28 O Matthias Ginter 30 O Nico Elvedi 31 B Max Grün 32 Z Florian Neuhaus 36 Ú Breel Embolo 37 Z Keanan Bennetts

• Jupp Heynckes (1963–1967, 1970–1978)
• Günter Netzer (1963–1973)
• Berti Vogts (1965–1979)
• Rainer Bonhof (1970–1978)
• Allan Simonsen (1972–1979)
• Lothar Matthäus (1979–1984)

• František Straka (1988–1991)
• Ivo Ulich (2001–2005)
• Václav Svěrkoš (2003–2007)
• Marek Heinz (2004–2005)
• Milan Fukal (2004–2006)
• Tomáš Galásek (2009)

Stručný přehled

Zdroj: [32][33]

• 1980–1997: Verbandsliga Niederrhein
• 1997–2006: Fußball-Oberliga Nordrhein
• 2006–2007: Fußball-Regionalliga Nord
• 2007–2008: Fußball-Oberliga Nordrhein
• 2008– : Fußball-Regionalliga West

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [32][33]

Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Německo (1980 – )
Sezóny	Liga	Úroveň	Z	V	R	P	VG	OG	B	+/-	Pozice
1980/81	Verbandsliga Niederrhein	4	30	...			78	42	+36	39	3.
1981/82	Verbandsliga Niederrhein	4	30	...			59	69	-10	25	12.
1982/83	Verbandsliga Niederrhein	4	30	...			44	48	-4	29	10.
1983/84	Verbandsliga Niederrhein	4	30	...			48	54	-6	27	9.
1984/85	Verbandsliga Niederrhein	4	32	...			70	45	+25	41	3.
1985/86	Verbandsliga Niederrhein	4	34	...			70	67	+3	32	9.
1986/87	Verbandsliga Niederrhein	4	30	...			42	57	-15	25	13.
1987/88	Verbandsliga Niederrhein	4	28	...			54	35	+19	33	3.
1988/89	Verbandsliga Niederrhein	4	30	...			48	36	+12	37	4.
1989/90	Verbandsliga Niederrhein	4	34	...			67	46	+21	44	3.
1990/91	Verbandsliga Niederrhein	4	32	...			70	63	+7	37	3.
1991/92	Verbandsliga Niederrhein	4	30	...			74	49	+25	34	6.
1992/93	Verbandsliga Niederrhein	4	30	...			45	54	-9	25	12.
1993/94	Verbandsliga Niederrhein	4	32	...			59	38	+21	36	6.
1994/95	Verbandsliga Niederrhein	5	30	...			79	29	+50	45	3.
1995/96	Verbandsliga Niederrhein	5	32	...			92	37	+55	64	4.
1996/97	Verbandsliga Niederrhein	5	30	...			75	29	+46	65	1.
1997/98	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	30	13	14	3	40	23	+17	53	4.
1998/99	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	30	13	7	10	49	35	+14	46	7.
1999/00	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	30	14	11	5	56	31	+25	53	3.
2000/01	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	34	13	9	12	54	44	+10	48	8.
2001/02	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	34	17	3	14	61	43	+18	54	6.
2002/03	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	32	19	6	7	65	22	+43	63	2.
2003/04	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	34	19	5	10	72	44	+28	62	3.
2004/05	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	32	19	8	5	76	25	+51	65	2.
2005/06	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	32	21	5	6	82	38	+44	68	1.
2006/07	Fußball-Regionalliga Nord	3	36	9	8	19	45	62	-17	35	16.
2007/08	Fußball-Oberliga Nordrhein	4	34	21	5	8	86	47	+39	68	1.
2008/09	Fußball-Regionalliga West	4	34	14	9	11	50	49	+1	51	6.
2009/10	Fußball-Regionalliga West	4	34	11	7	16	37	53	-16	40	16.
2010/11	Fußball-Regionalliga West	4	34	16	11	7	53	41	+12	59	5.
2011/12	Fußball-Regionalliga West	4	36	21	6	9	67	45	+22	69	3.
2012/13	Fußball-Regionalliga West	4	38	17	6	15	56	50	+6	57	7.
2013/14	Fußball-Regionalliga West	4	36	14	13	9	55	42	+13	55	7.
2014/15	Fußball-Regionalliga West	4	34	21	6	7	77	43	+34	69	1.
2015/16	Fußball-Regionalliga West	4	36	19	11	6	80	46	+34	68	2.
2016/17	Fußball-Regionalliga West	4	34	17	11	6	71	42	+29	62	3.
2017/18	Fußball-Regionalliga West	4	34	11	10	13	49	49	0	43	12.
2018/19	Fußball-Regionalliga West	4	34

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Borussia Mönchengladbach na Wikimedia Commons

• transfermarkt.de (německy)
• Oficiální stránky (německy)