Pravidlo venkovních gólů

Pravidlo venkovních gólů, přesněji Pravidlo o vyšším počtu branek vstřelených na hřišti soupeře, představuje ve fotbale doplňkové kritérium pro určení vítěze vyřazovacího dvojutkání dvou týmů, kdy každý z nich hostí jeden ze zápasů na svém domácím hřišti. Používalo se například v evropských pohárových soutěžích (Lize mistrů UEFA a Evropské lize UEFA), ale před sezónou 2021/2022 bylo zrušeno.[1] Pravidlo určuje, že pokud oba týmy v součtu za oba zápasy vstřelily stejný počet gólů, postupuje ten, který vstřelil více gólů na hřišti soupeře. Pouze pokud oba týmy vstřelily stejný počet branek na hřišti soupeře (a oba zápasy tedy skončily stejným výsledkem), následuje na konci druhého zápasu prodloužení. V evropských pohárech se toto pravidlo aplikovalo i po prodloužení, pokud i to skončilo remízou. Na penaltový rozstřel tak došlo pouze v případě, že v prodloužení už žádný další gól nepadl.

Od pohárové sezóny 2021/2022 se v dvojutkáních, ve kterých je celkové skóre vyrovnané, už nehledí na počet branek vstřelených na hřišti soupeře a vždycky následuje prodloužení na konci odvetného zápasu. Pokud i to skončí remízou, o postupujícím do další fáze rozhodne penaltový rozstřel. Počet branek vstřelených na hřišti soupeře se od této sezóny už nepoužívá ani jako pomocné kritérium pro určování pořadí ve skupinové fázi, dojde-li k rovnosti bodů mezi dvěma nebo více týmy.[1]

Pravidlo bylo zavedeno v roce 1965 a mělo motivovat hostující tým v prvním zápase více útočit a nespoléhat se až na domácí odvetu. Prezident UEFA Aleksander Čeferin ke zrušení tohoto pravidla uvedl, že pravidlo se míjelo účinkem a naopak odrazovalo domácí týmy – zejména v prvním zápase – od útočení, protože se bály obdržené branky, která by dala soupeři zásadní výhodu. Na pravidle se kritizovala i jeho nespravedlivost, obzvlášť v prodloužení, kdy pokud se hostujícímu týmu podařilo skórovat, domácí museli vstřelit dvě branky, aby nevypadli. Výkonný výbor UEFA se tak rozhodl toto pravidlo zrušit, a to i na základě statistik, které dokládají, že domácí prostředí už ve fotbale nepředstavuje tak významnou výhodu jako dřív.[1]