Jób

Jób (hebrejsky אִיּוֹב‎ Ijov, arabsky أَيُّوبٌ‎ Ajjúb, ) je biblická postava, vzor a prototyp trpícího spravedlivého. Jób je hlavní postavou stejnojmenné starozákonní knihy Jób, jež je v rámci Tanachu zařazena mezi Spisy. Jméno se vykládá jako „Pronásledovaný“ či „Vystavený nepřátelství“.[1]

Jób
Představa Williama Blakea jak Satan způsobuje Jobovy popáleniny.
Narození2180 př. n. l.
Úmrtí1945 př. n. l. (ve věku 234–235 let)
BydlištěLand of Uz
NárodnostUZ
Nábož. vyznáníkatolicismus
DětiKeziah
Jemima
Keren-happuch
Funkceprorok
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kniha Jób začíná představením Jóbova charakteru – popisuje ho jako spravedlivého a bohabojného člověka, kterému Bůh žehná. Nicméně Satan pomluví jeho bezúhonnost a Bůh, aby vyzkoušel jeho věrnost, vydá Joba do Satanových rukou. Výsledkem je osobní tragédie, která pro Joba představuje ztrátu dětí, bohatství a zdraví. Hlavní část textu sestává z přímé řeči Jóba a jeho tří přátel, kteří místo slov útěchy začínají nahlas předkládat své domněnky ohledně toho, proč Bůh dopustil, aby Jóba postihlo takové neštěstí. Kniha končí Božím vstupem do nekončící debaty a změnou Jóbova údělu, neboť právě on, na rozdíl od svých rádoby přátel, v Božích očích obstál. Bůh Jóba za jeho věrnost a stálost odměnil nejen tím, že mu dal větší bohatství, než měl dříve, ale dopřál mu, aby se mu znovu narodilo sedm synů a tři dcery. Poté, co Bůh změnil Jóbovi úděl, žil Jób ještě 140 let.[2]

Jób se v průběhu dějin stal synonymem pro každého spravedlivého, který nezaslouženě trpí, a jeho jméno začalo figurovat i ve známém úsloví „Jobova zpráva“ či „Jobova zvěst“, jež obecně označuje špatnou zprávu. Na druhé straně je však Jób i synonymem pro člověka, který v bolesti a utrpení zůstává stálý a dokáže své utrpení s pokorou přijmout. O velmi trpělivém člověku se proto říká, že je „trpělivý jak Job“.[3]

Jób je v islámském náboženství vnímán jako prorok.

Jóbův původ

O rodovém původu Jóba kniha Jób mlčí. Udává pouze, že žil „v zemi Úsu“.[4] Nicméně Septuaginta ve svém apokryfním dodatku upřesňuje, že tato země se nacházela při hranicích Edómu a Arábie.[5] Prorok Jeremjáš v knize Pláč pak rovnou uvádí, že v zemi Úsu bydlí dcera edómská[6] neboli potomci Ezaua, kteří se rodově spříznili s potomky Chorejce Seíra,[7] jehož vnuk se jmenoval Ús.[8] Ať už tedy Jób byl potomkem těchto rodů nebo ne, žil na území těchto spřízněných rodů a ve své době byl považován za velmi vlivnou personu, neboť „předčil všechny syny dávnověku.“[9]

Podle židovské tradice byl Jób jeden ze tří rádců faraóna, který v době narození Mojžíše vydal rozkaz, aby byli synové Izraele v jeho zemi zotročeni[10] a posléze dokonce, aby byli všichni jejich novorození chlapci likvidování v Nilu.[11] Dcera tohoto krutého krále si však osvojila Mojžíše, jednoho z chlapců určených k likvidaci, a Mojžíš byl vychováván na faraónově dvoře. Jeden midraš uvádí, že v době, kdy byl Mojžíš ještě malý, srazil při jakési hře z hlavy faraóna královskou korunu, což bylo považováno za zlé znamení. Faraón se proto optal svých hlavních rádců, jimiž byli Jób, Bileám a Jetro, co má udělat. Na rozdíl od Bileáma, který radil Mojžíše zabít, a Jetra, který navrhl zkoušku s miskou zlaťáků a miskou rozpálených uhlíků, se Jób „raději vytratil, za což byl později stižen utrpením.“[12]

Odkazy

Reference
  1. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 56.
  2. Jb 42, 16 (Kral, ČEP)
  3. ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: Levné knihy, a.s, 2009. ISBN 978-80-7309-753-0. S. 459.
  4. Jb 1, 1 (Kral, ČEP)
  5. BIČ, Miloš. Výklady ke Starému zákonu III. Knihy naučné. Jób až Píseň písní. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. ISBN 80-7192-240-4. S. 21.
  6. Pl 4, 21 (Kral, ČEP)
  7. Gn 36, 20 (Kral, ČEP)
  8. Gn 36, 28 (Kral, ČEP)
  9. Jb 1, 3 (Kral, ČEP)
  10. Ex 1, 11 (Kral, ČEP)
  11. Ex 1, 22 (Kral, ČEP)
  12. DIVECKÝ, Jan. Příběhy Tóry. Patnáct biblických zamyšlení. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-06-0. S. 81.

Literatura
  • DOUGLAS, James Dixon. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo Jób.
  • NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Job. Kniha Jobova.
  • BINDER, Jan. Slovník biblické kultury. Praha: E.W.A. Edition, 1992. ISBN 80-900175-7-6. Heslo Jób.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.