Ivan Diviš

Ivan Diviš se narodil 18. září 1924 v Praze do rodiny bankovního úředníka. V době 2. světové války studoval gymnázium. V období 1943–1946 se učil knihkupcem. Byl zadržen a vězněn gestapem. V letech 1945–1949 studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku byl zaměstnán v knihkupectví a nakladatelství Václav Petr. Na začátku 50. let působil jako editor v redakci Rudého práva. Později v 50. letech pracoval jako soustružník. V 60. letech se stal redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. V roce 1964 konvertoval ke katolictví.

V roce 1969 emigroval do západního Německa. Stal se spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa se sídlem v Mnichově. Po sametové revoluci nadále setrvával v Německu, do Prahy se vrátil až v roce 1997, dle vlastního tvrzení pouze z ekonomických důvodů.[1] Žil v domě v ulici Za Strahovem 21. Zemřel 7. dubna 1999 v Praze na následky pádu ze schodů ve vlastním domě.

• Rozzlobený kritik moderního světa, prázdnoty bytí a společenských mechanismů
• Mnohoslovná, opak Skácela (úsporné, stručné), hodně veršů, tíhne k poemě, delší básně
• Rétorická (jako Majakovskij – obrací se na čtenáře, zvolání), sarkastická, vulgární prvky, úmyslně krkolomná slovní spojení a věty, využívá neologismů (jako u Holana, Weinera, Chlebnikova)
• Pozdním knihám vyčítána grafomanie, přílišná vulgarita

Dílo Ivana Diviše je interpretováno v knize Jiřího Zizlera Výstup na horu poezie (Host, 2013).