Biskupice-Pulkov

Pohled na Biskupice v roce 1916

První archeologické nálezy byly v Biskupicích učiněny již koncem 19. století a staly se součástí sbírek Karla Jaroslava Mašky a Jaroslava Palliardiho. K paleolitickým nálezům náleží několik nástrojů (úštěpy). Nalezeny byly též střepy kultury s lineární keramikou. Mezi nálezy jsou též nálezy ze starší doby bronzové a železné.[3]

Název obce pochází od majitele, biskupa. Roku 1131 byly statkem znojemského kostela, pak lénem olomouckých biskupů, kteří je udělovali pánům do držení. V letech 1318–1326 se připomíná biskupský vazal Heřman. V roce 1351 byla majitelkou vesnice Markéta z Biskupic, roku 1364 Domslav z Biskupic, roku 1371 Markvart a roku 1399 Anna z Biskupic. V roce 1435 byl majitelem vesnice Hanuš z Biskupic. V roce 1463 byl majitelem vesnice Jan z Bačkovic a Police, roku 1494 pak Hynek z Bačkovic. Kolem 14. století byl postaven kostel svatého Martina.[4]

Roku 1563 byly pak Biskupice v majetku Viléma Kuny z Kunštátu, ten zemřel bezdětný a tak byla vesnice přidělena Mikulášovi Waltrovi. Dne 20. ledna 1570 povýšil císař Maxmilián II. na žádost Mikuláše Waltra z Waltersperka ves Biskupice na městečko. Léno bylo roku 1623 konfiskováno Zikmundu Volfovi Jankovskému z Vlašimi. Po něm pak získal vesnici Šimon Kratzer ze Schönspurku, kardinál z Ditrichštejna však roku 1624 rozhodl, že vesnici předá Tobiáši Snessweinovi. Po jeho smrti se jeho manželka znovu vdala za Mikuláše Schrama, ten brzy zemřel a majetky už kolem roku 1630 získal Jan Widmer. V roce 1639 pak získali ves jeho potomci Ferdinand Widmer, Jan Widmer, Jiří Widmer, Uršula Widmerová, Kateřina Widmerová a Magdalena Widmerová. V 16. století byla v Biskupicích zřízena škola, ale již roku 1657 již byla školní budova zbořená a ve vsi nebyl učitel.[4]

V roce 1658 pak Biskupice opět připadly do majetku biskupa Leopolda Viléma. V roce 1668 pak získal vesnici Karel Steindl z Plessenöd a v roce 1671 Tullius Miglio. Posléze získal vesnici Zdeněk Bohuslav Dubský, po něm pak jeho potomci. Ti prodali Biskupice až roku 1761 Adamovi Ignatovi Berchtoldovi a ten pak roku 1777 prodal vesnici Františkovi Pillersdorfovi.[4] V roce 1750 byl založen jako nejnovější vesnice v myslibořickém panství Pulkov, nedaleko od vesnice stával od roku 1571 Pulkovský (Polkovský) mlýn, dle něj byla pojmenována vesnice Pulkov.[5] V roce 1794 byla zničena původní školní budova a postavena nová. Od roku 1829 patřil statek Daunům. V roce 1889 byl rekonstruován kostel. Posledním majitelem byl od roku 1904 Karel hrabě Haugvic[4] a po něm Bohumír Rosenbaum, jemuž byl statek roku 1948 zkonfiskován.

V letech 1910–1950 působily v Biskupicích sestry rafaelky, které tu zřídily sirotčinec.[6] V roce 1973 MNV schválil demolici zámku. V roce 2019 byly uzavřeny hospoda i obchod v obci.[7]

V letech 2006–2010 působila jako starostka Jana Klemová, od roku 2010 do poloviny roku 2015 tuto funkci zastával Radek Maštalíř.

Do roku 1849 patřily Biskupice do biskupického panství, od roku 1850 patřily do okresu Moravský Krumlov, mezi lety 1942 a 1945 do okresu Moravské Budějovice a tam také mezi lety 1945 a 1960, pak od roku 1960 do okresu Třebíč. Od roku 1965 jsou Biskupice součástí obce Biskupice-Pulkov,[8] Pulkov byl mezi lety 1850 a 1874 začleněn pod obec Radkovice, součástí obce Biskupice-Pulkov je také od roku 1965. Pulkov do roku 1849 byl součástí myslibořického panství.[9]

• Kostel sv. Martina ze 14. století, který dal vystavět olomoucký biskup Jan Volek. Původně byl postaven jako gotický, později přebudován do slohu pozdně renesančního a také barokního. Velká rekonstrukce proběhla v roce 1834, z té doby pochází i letopočet v lodi chrámu. V interiéru kostela jsou obrazy od Josefa Winterhaldera mladšího a dřevořezba Krista na kříži z třetí čtvrtiny 18. stol.[23] Do farnosti patří moderní kaple sv. Pia X., postavená v roce 1969 v Litovanech. V kostele se nachází chráněné území s prokázaným pobytem netopýra, navrženo je začlenění lokality „Biskupice – kostel“ mezi přírodní památky. V současné době je lokalita chráněna jako evropsky významná lokalita „Biskupice – kostel“.[24]
• Evropsky významná lokalita „Biskupice – škola“, chráněn netopýr velký.[24]
• Kaplička sv. Jana Nepomuckého na rozcestí k Pulkovu, zvaná Jáneček.
• Socha Sv. Jana Nepomuckého u mostu přes Rokytnou.
• Empírový náhrobek z 19. století na hřbitově.
• Pomníček ve tvaru piniové šišky, jenž označuje zemřelé na choleru.
• Hradiště – zaniklá tvrz na SV obce (v současnosti pouze valy a příkop na západní straně kopce), zvaná Hradisko, od roku 1613 je hrádek či hradisko uváděno jako pusté.
• Historizující budova školy.
• Pomník padlým.
• V obci stával zámek, vybudován byl po bitvě na Bílé hoře jako renesanční. Po roce 1904 byl přestavěn do novogotického slohu a po druhé světové válce začal sloužit jako objekt sociální péče. Později chátral a v sedmdesátých letech 20. století byl zbořen a na jeho místě byla postavena moderní zástavba.
• Biskupické safari, místo, kde Františka Blechová vystavila 80 soch z betonu, jsou kryty syntetickými barvami.[25]

V údolí Rokytné dětský tábor YMCA.

• Františka Blechová (1911–2001), sochařka a malířka
• P. Emanuel Kubíček, SJ (1873–1933), jezuita, historik, pedagog, ředitel Papežského ústavu, rektor jezuitské koleje na Velehradě
• Jindřich Kubíček (1886–1963), pedagog
• Josefa Blažena Vorlová (1874–1957), zakladatelka sirotčince
• Václav Kosmák (1843–1898), kněz, spisovatel, byl tu kaplanem
• Jana Lorencová (* 1940), politička, bývalá redaktorka a moderátorka České televize[23]