Benetice

Název se vyvíjel od varianty Benedicze (1556), Benietitz (1678), Benetitz (1718), Benetitz a Benedice (1846), Benetitz a Benetice (1872) až k podobě Benedice v roce 1881. Místní jméno odkazuje na dobu, kdy vesnice náležela klášteru sv. Benedy. Pojmenování je rodu ženského, čísla pomnožného, genitiv zní Benetic.[4]

Benetice se prostírají na svazích úzkého údolí, svažujícího se k jihu do povodí Klapovského potoka. Leží asi 10 km severně od Třebíče ve výšce 566 m n. m. Katastrální území obce má rozlohu 491 ha a současný počet obyvatel je 192, z toho 56 připadá na místní část Věstoňovice. Věstoňovice jsou od Benetic vzdáleny necelý kilometr jižním směrem. Je zde 12 domů a se svými 56 obyvateli jsou nejlidnatější obcí třebíčského okresu (asi 5 osob na jeden dům).

Benetice byly založeny v první polovině 13. století jako kolonizační ves na klášterství třebíčských benediktýnů. Podle zakladatele benediktinského řádu Benedikta (ve staročeštině Benety) dostaly Benetice své jméno. Od založení byla obec pod patrimoniální správou (1848)[5] třebíčského panství. Pouze na krátké období počátkem 15. století byla klášterem zastavena světským majitelům (roku 1409 je připomenut Stibor z Benetic).[6] Poté, co klášter ztratil význam, tak Vladislav Jagellonský zastavil panství Vratislavovi z Pernštejna.[7] Po roce 1548 se majitelem panství stal Vratislav z Pernštejna, v roce 1558 pak panství zakoupil Burian Osovský z Doubravice a po něm je zdědil Smil Osovský z Doubravice. Smil byl ženatý s Bohunkou z Žerotína a po jejím úmrtí si vzal Kateřinu z Valdštejna, která posléze zdědila jeho majetky. Kateřina z Valdštejna se v roce 1614 vdala za Karla staršího ze Žerotína a on se tak stal majitelem panství. Nicméně brzy zemřel a Kateřina jako majitelka zapsala majetek svému bratrovi Adamovi z Valdštejna. Valdštejnové byli majiteli panství až do reforem v roce 1848.[8]

Roku 1774 shořel původní dřevěný kostel uprostřed obce, v roce 1760 byla postavena budova fary. V roce 1785 byla ve vsi zřízena škola, v roce 1904 byla školní budova opravena. Mezi lety 1853 a 1859 byl postaven na místě nového hřbitova nový kostel svatého Marka.[6]

Během první světové války zahynulo v bojích 5 občanů Benetic.[9] V dubnu roku 2019 byly u kostela svatého Marka vysazeny tři lípy svobody, byla také vysazena lípa Masarykova u domu čp. 7, lípa legionářů nedaleko kostela a lípa svobody nedaleko někdejšího hřbitova.[10] V roce 1937 byla vesnice elektrifikována.[11]

Roku 1942 byl ve vsi založen sbor dobrovolných hasičů a v roce 1959 byla postavena hasičská zbrojnice. V roce 1949 byla zrušena výuky v původní budově, která byla upravena na sídlo místního národního výboru. Byla zároveň postavena i nová školní budova.[6] V roce 1970 byla postavena budova nynějšího obecního úřadu, původně sloužila jako sídlo JZD Javor. V roce 1974 bylo sloučeno JZD Benetice s JZD v Horních Vilémovicích a v roce 1975 s JZD Svatoslav, to pak zaniklo až v roce 1995.[12]

K roku 2021 mají Benetice 53 domů a 193[1] obyvatel. Nejčastější příjmení je „Krejčí“. Je zde škola, prodejna smíšeného zboží, kulturní dům. Pošta byla zrušena na jaře roku 2011. Na rok 2008 byla naplánována výstavba veřejného vodovodu.

Do roku 1849 patřily Benetice do třebíčského panství, od roku 1850 patřil do okresu Jihlava, pak od roku 1855 do okresu Třebíč. Mezi lety 1980 a 1990 byla obec začleněna pod Svatoslav, následně se obec osamostatnila.[13][14]

Znak a prapor byly Beneticím uděleny parlamentem České republiky dne 9. ledna 2003. Hlavní figurou návrhu znaku a praporu obce byl zvolen okřídlený lev sv. Marka s knihou v tlapách, doplňující mnišské kápě připomínají původní benetickou vrchnost – třebíčské benediktýny. Základní barvy znaku i listu praporu byly převzaty z heraldiky dlouhodobých majitelů třebíčského panství – hrabat z Valdštejna (později z Valdštejna-Vartenberka).

• Josef Vostal (1888–?), legionář
• Bohumil Vostal (1893–?), legionář
• Stanislav Novotný (1894–?), legionář