Mayská civilizace

Pohřební maska mayského panovníka

Mayové žili v území bohatém na vegetaci. Proces růstu potravy představuje proces obnovení světa rostlin a při zacházení s rostlinami dochází k zacházení se silami a mocemi světa. Pro vegetaci a symboliku spojenou s ní hrají důležitou roli bohové Itzamna, Ah K’in, Hunab Ku. Země je chápána dvěma způsoby: jako čtverec pole kukuřice nebo kruh jako želva plovoucí na vodě. Dále je svět rozdělen na 4 světové strany. Vertikálně je země rozdělena na 3 patra a 13 vrstev. V některých knihách jsou zmíněny mýty o konci světa a jeho následné obnově. Celkově mayské náboženství pracovalo s cyklickým časem, kdy se čas pohybuje v kruzích a ne od začátku do konce. Stvoření světa je neustálým procesem zasévání a úsvitu života. Strom světa spojuje tři patra světa – podsvětí, prostřední svět a nebe. V podsvětí měl kořeny, v prostředním světě kmen a v nebesích korunu s větvemi. Představuje vesmírnou osu, po níž se pohybují duše zemřelých. Slunce je také významným symbolem, a to symbolem řádu, vertikálnosti, tepla, světla, mužské energie, věku a obnovy. Je posvátnou energií zajišťující obnovu.

Ah Puch, mayský bůh smrti – doslova bezmasý

Ix Chel a Itzamna

V každém individuu existuje několik duší, například stín, dech, krev a kost. Ztráta duše vede k specifické nemoci. Dále existují esence, což jsou zvířata nebo přírodní události spojené s danou osobou, které ho chrání. Vladař (Mah K’in nebo ajaw) představuje střed všeho na zemi i na nebesích. Měl neomezenou moc ve všech oblastech lidského života (náboženské obřady, obchod, zemědělství, umění a řemesla). Spojuje pozemský svět s nadpřirozeným světem bohů a umožňuje komunikaci mezi nimi. Nosil zdobené pásy, náprsenky, nákolenky, náramky a obrovské čelenky zoomorfních tvarů, které symbolizovaly božstva. Předci jsou stále přítomnou silou na tomto světě. Často jsou přiřazeni k specifickým místům, jako například horám. Existuje zde také kult hrdinů, ke kterým se lze modlit a které lze uctívat. Mayské náboženství je polyteistické. Bohové jsou zde spojeni s přírodními úkazy. Máme zde bohy slunce, měsíce, počasí, plodin, ale také bohy smrti, manželství a obchodu. Další nadpřirozené bytosti jsou zvířecí lidé. Zvířecí lidé jsou bytosti zastávající určitou sociální roli (léčitelé, soudci, spisovatelé, hudebníci). Existují zde také různé škodolibé příšery a démoni, nebo tvorové pomocníci, jako trpaslíci a golemové.

Kosmický řád prostupuje všechny roviny a dimenze světa a pro zachování společnosti je nutné její připodobnění ke kosmickému řádu. Rituály probíhaly v závislosti na spletitém systému kalendářů. Města byla stavěna v souladu s kosmickými tělesy a jevy. Například mohly být 3 budovy umístěné vůči jedné tak, aby ukazovaly roční dobu. Pokud slunce vycházelo nad první, byl letní slunovrat a pokud vycházelo nad třetí, byl zimní slunovrat. Pokud vycházelo nad prostřední, byla rovnodennost. Další významnou roli hraje v mayském náboženství Xibalba, neboli podsvětí. Nebyl to ucelený koncept posmrtného života. Některá společenství věřila, že lidé doprovázejí svého mrtvého krále do Xibalby, kterou prochází. Tam se vladaři dostávají po smrti. Zde čelí množství nástrah – pokud je překonají, dostanou se na nebesa. Jiní převzali model pekla a nebe.

Ta probíhá na principu proměny ve zvíře. Jedná se o podobný princip jako u vlkodlaků.

Vztah Mayů s bohy funguje na principu vzájemnosti – bohové pečují o lidi a lidé o ně. Bohové svoji přízeň vyjadřují pomocí úrody, deště nebo slunečního svitu. Lidé o ně pečují pomocí uctívání bohů a obnovování jejich síly. To se dělo pomocí různých obřadů, např. obřadů prolévání krve. Mayská krajina je rituální topografií, kde jsou památky jako hory, studny a jeskyně přiděleny specifickým předkům a božstvům. Dary slouží pro obnovu vztahu s druhým světem a jejich množství, příprava a aranžmá se řídí striktními pravidly.

Mayské královny praktikovaly rituální krvácení z jazyka

Tradičně nabízené byli kukuřičné chleby, kukuřice, nápoje z kakaa, med, květiny, gumové figury a cigarety. Tyto dary také mohli být skladovány a zakopány pod architekturou – podlahami, památníky a oltáři. Tradičně se obětují krocani, ale před příchodem Španělů se obětovali jeleni, psi, ryby a na zvláštní příležitosti (vstup nového panovníka na trůn, sucho, závažná nemoc panovníka) se obětovali lidé, a to dospělí i děti. Kanibalismus byl velmi vzácný. Rituální prolévání krve bylo součástí každodenních veřejných rituálů a hrálo klíčovou roli v obětní činnosti vyšších vrstev. Tradičně doprovázelo svěcení budov, zrození dětí, svatební obřady, veškeré politické dění, kalendářní mezníky a rituály životního cyklu. Provádělo se krvácením z stehna, jazyka nebo genitálií. Zvláštním typem prolévání krve byly obřady spojené s vladařem. Například při nástupu vladaře na trůn se prolitím krve otevřela cesta nadpřirozeným silám a předkům do světa lidí. Dalším případem bylo krvácení z genitálií, kdy si panovník snažil navodit vize a spojit se s bohy.[9] Zároveň se jednalo o spojení mužské podstaty se ženskou, kdy se vladař stával matkou opatrovatelkou. Tradiční Mayové měli své vlastní náboženské funkcionáře, často hierarchicky organizované a pověřené povinností modlit se a obětovat za rodinu, místní skupiny nebo celou komunitu. Důležitější rituály předcházela očista. Ta se konala různými způsoby, například půstem, sexuální abstinencí nebo koupáním. Součástí náboženského života je také pouť a hostina. Ta se děla dnes i dříve. Dříve byla sponzorována bohatými a sloužily k redistribuci jídla a pití. Dále upevňuje komunitu jak mezi lidmi a bohy, tak mezi lidmi navzájem.

Životní cyklus – rituály spojené s narozením, dospíváním, svatbou a smrtí.

Zdraví – rituály soustředěné na léčení pomocí navrácení ztracené duše nebo části duše zpátky do těla.

Počasí – rituály přivolání deště, uvěznění větru nebo zapečetění zimy.

Zemědělství – rituály spojené s zasetím a sklizením kukuřice.

Dalšími příležitostmi byli oslavy lovu, získání teritoria, události spojené s vládcem a uctívání předků.

Jako zdroje sloužily 3 autentické knihy hieroglyfů: Drážďanský kodex, Madridský kodex a Pařížský kodex. Dále máme zdroje od samotných kolonizátorů, z nichž nejvýznamnější jsou Popol Vuh, Knihy Chilama Balama a Letopisy Cakchiquelů. Zbytek zdrojů tvoří vykopávky či antropologické studie. 

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mayská civilizácia na slovenské Wikipedii a Maya religion na anglické Wikipedii.

• Gilbert, A. G., Cotterell, M. M: Mayská proroctví. Odkrývání tajemství ztracené civilizace. Pragma, Praha 1997
• Tůma, Milan: Mayská proroctví, in: Západočeský archeoastronautický zpravodaj, č. 4/1997
• Mayská civilizácia - ríša slnka, in: Národná Obroda 13. 12. 1999
• STINGL, Miloslav: Tajomstvá indiánskych pyramíd
• Carrasco, Davíd: Náboženství Mezoameriky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mayská civilizace na Wikimedia Commons
• Mayský svět času a čísel