Baudouin I. Belgický

Baudouin, který se stal polovičním sirotkem ve věku pěti let (jeho matka Astrid zahynula při autonehodě) a králem v jedenadvaceti letech, na dlouhý čas zůstane „smutným monarchou“. Na trůn nastoupil v roce 1951 po tzv. královské otázce (sporu o krále), kdy již od roku 1945 vykonával regentskou vládu králův bratr Karel a král Leopold III. musel v důsledku kontroverzní činnosti v době druhé světové války pobývat v zahraničí a navrátil se až po plebiscitu v roce 1950, nicméně kvůli silnému odporu záhy předal moc svému synovi. Baudouin řídil stát po vzoru svého děda Alberta I.: s taktem urovnával ministerské krize a řešil spory mezi Valony a Vlámy. Za jeho panování proběhla dekolonizace Konga, které se stalo nezávislým státem (1960).

Dne 15. prosince 1960 se v katedrále sv. Michala a Guduly v Bruselu oženil s Fabiolou de Mora y Aragón (nar. 11. července 1928). Jejich manželství poznamenala skutečnost, že pár se nedočkal potomků, neboť Fabiola po pěti potratech pozbyla možnost mít dítě.

V roce 1990 odmítl jako katolík podepsat zákon liberalizující podmínky interrupcí a abdikoval. Zákon tedy podepsalo kolegium ministrů tak, jak ukládá belgická ústava v případě absence krále na trůnu. Belgický parlament však Baudouina opět dosadil do funkce již 44 hodin po jeho abdikaci, neboť hrozila závažná konstituční krize.

Dne 31. července 1993 Baudouin zemřel po 42 letech panování na náhlou zástavu srdce ve své vile „Astrid“ v Motrilu ve Španělsku. Je pohřben v královském pantheonu v kostele v Laeken v Bruselu.

Jeho nástupcem se stal Albert II., Baudouinův mladší bratr.

• 7. září 1930 – 17. února 1934: Jeho královská výsost Princ Baudouin Belgický, hrabě hegenavský[1]
• 17. února 1934 – 17. červenec 1951: Jeho královská výsost Baudouin, vévoda brabantský, princ belgický
• 17. červenec 1951 – 31. červenec 1993: Jeho veličenstvo Baudouin, král Belgičanů