Ludovika Bavorská

Ludovika se narodila z manželství bavorského královského páru Maxmiliána I. Josefa a Karolíny Bádenské.

Otec, jako syn Fridricha Michaela Falcko-Birkenfeldského a Marie Františky Falcko-Sulzbašské, pocházel z dynastie Wittelsbachů (Falc-Zweibrücken-Birkenfeld-Bischweil). Po smrti bezdětného Karla II. Theodora, který byl také jako Karel IV. Teodor kurfiřtem falckým, v roce 1799 se stal bavorským kurfiřtem a v roce 1806, po povýšení kurfiřtství na království Napoleonem, prvním bavorským králem.

Matka Karolína, dcera dědičného prince Karla Ludvíka a jeho manželky Amálie Hesensko-Darmstadské, se v roce 1797 stala otcovou druhou manželkou. Jejími sestrami byly ruská carevna Jelizaveta Alexejevna, manželka cara Alexandra I. či švédská královna Frederika, manželka krále Gustava IV. Adolfa.

Sestry

• Alžběta Ludovika (1801-1873)
• Amálie Augusta (1801-1877)
• Marie Anna (1805-1877)
• Žofie (1805-1872)

Alžběta Ludovika se stala pruskou královnou, Amálie Augusta a Marie Anna se staly saskými královnami a Žofie Frederika se stala matkou rakouského císaře Františka Josefa I.

Ludovika Bavorská jako stará dáma

Byla považována za nejkrásnější z Maxmiliánových dcer, přesto se musela, jako jediná z jeho dětí, provdat „pod úroveň“. Už v dětství ji její otec zaslíbil vnukovi Viléma Bavorského, prvního vévody in Bayern. Sňatek Ludoviky a Maxmiliána se konal v roce 1828 u Tegenerského jezera. Povahy obou mladých lidí byly velmi rozdílné. Maxmilián navíc právě prožíval románek s obyčejnou dívkou a netajil se tím, že Ludoviku nemiluje a žení se pouze z ohledu na svého děda; Ludovika se zase chtěla provdat za portugalského prince, do kterého byla zamilovaná.

Manželství Maxe a Ludoviky nebylo příliš šťastné, kromě posledních let, a začalo zamčením novomanžela o svatební noci ve skříni. Maxmilián svou ženu pravidelně podváděl (měl i dvě nemanželské děti), což vedlo k rozmíškám mezi manžely a následnému usmiřování. Max také často cestoval a prováděl různé výstřední kousky, takže se o výchovu dětí starala výhradně Ludovika. Rodina pobývala buď v paláci v Mnichově nebo v zámečku Possenhofen u Starnberského jezera.

Způsob života rodiny se zcela vymykal zvyklostem běžným mezi tehdejší šlechtou. Žili skromně, měšťanským životem; Ludovika milovala venkov a přírodu, nedbala o módu ani o společnost či politiku. Nezajímala ji reprezentace, zabývala se péčí o své děti, což bylo něco zcela neobvyklého. Když však její synovec, císař František Josef I. v roce 1853 hledal nevěstu, využila šanci dostat svou rodinu do blízkosti císařského dvora; původně byla zamýšlena jako nevěsta pro něj nejstarší dcera Helena, František Josef se však prudce zamiloval do její mladší, teprve patnáctileté sestry Alžběty, která se také stala rakouskou císařovnou.

Ludovika s dětmi Ludvíkem, Helenou a novorozenou Alžbětou

Z manželství s vévodou Maxem se narodilo devět děti, jedno zemřelo v dětském věku[2]:

• Ludvík (1831–1920)

~ 1859 Jindřiška Mendlová (1833–1891), později svobodná paní z Wallersee

~ 1892 Antonie Barthová, později von Bartholf (1871–1956)

• Vilém Karel (1832–1833)
• Helena (1834–1890) ~ 1858 kníže Maxmilián Anton Thurn-Taxis (1831–1867)
• Alžběta (1837–1898) ~ 1854 rakouský císař František Josef I. (1830–1916)
• Karel Teodor (1839–1909)

~ 1865 Žofie Saská (1845–1867)

~ 1874 Marie Josefa Portugalská (1857–1943)

• Marie (1841–1925) ~ 1859 král obojí Sicílie František II. (1836–1894)
• Matylda (1843–1925) ~ 1861 Ludvík, hrabě Trani
• Žofie (1847–1897) ~ 1868 vévoda z Alençonu Ferdinand Orleánský (1844–1910)
• Max Emanuel (1849–1893) ~ 1875 Amálie Sasko-Coburská

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludovika Bavorská na Wikimedia Commons