Valonsko

Valonský region se rozkládá na jihu Belgie na ploše 16 844 km², což je přibližně 55 % rozlohy státu. Sousedí na severu s Vlámskem a Nizozemskem, na východě s Německem (spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a Porýní-Falc) a Lucemburskem a na jihu s Francií (regiony Grand Est a Hauts-de-France).

Valonská krajina je kopcovitá a lesnatá. Týká se to zejména území na jih od řeky Mázy a jejího přítoku Sambre, které tvoří oblasti Condroz, Fagne, Famenne, Pays de Herve, Ardeny a Belgické Lotrinsko. Ardeny zaujímají velkou část provincií Lucembursko, Lutych a Namur a v menší míře zasahují též do provincie Henegavsko. V pohoří se nachází Signal de Botrange – nejvyšší vrchol Valonska i celé Belgie s nadmořskou výškou 694 m.

Lingvistická mapa Valonska

Úředním jazykem ve většině obcí je francouzština. Němčina je úředním jazykem v 9 obcích na východě regionu, které patřily do roku 1918 Německu a nyní tvoří Německojazyčné společenství Belgie. V některých obcích mají obyvatelé právo komunikovat s úřady v jiném než úředním jazyce – nizozemsky nebo německy (popř. obojí) v několika frankofonních obcích a francouzsky ve všech obcích Německé komunity.

V červnu 2006 uveřejnila Université catholique de Louvain z Louvain-la-Neuve anketu, ve které pouhých 19 % respondentů z Valonska uvedlo, že mluví nizozemsky. Naproti tomu 59 % dotázaných ve Vlámsku prohlásilo, že mluví francouzsky.[2][3]

Varianta francouzštiny, kterou se mluví ve Valonsku, bývá označována jako belgická francouzština a liší se od standardní francouzštiny různou měrou v závislosti na mluvčím. Jazyk používaný v úředním styku a v médiích je podobný v obou zemích. Jedním z rozdílů mezi oběma variantami, který stojí za zmínku, je užití slov septante (sedmdesát) a nonante (devadesát) v Belgii namísto výrazů soixante-dix a quatre-vingt-dix užívaných ve Francii.

Roku 1990 byly jako regionální jazyky oficiálně uznány šampaňština, lotrinština, pikardština a valonština. Až do začátku 20. století mluvil valonský lid převážně valonským a pikardským dialektem, zatímco francouzština byla jazykem vyšších tříd. Vzhledem k zavedení školního vyučování ve francouzštině je však používání těchto nářečí na ústupu. V současné době^[kdy?] se objevují snahy (byť ve velmi omezené míře) o oživení valonských dialektů – některé školy nabízejí jazykové kursy valonštiny a existují i rozhlasové programy ve valonštině.

Od 23. dubna 1993 je Belgie federativní stát, rozdělený územně na tři regiony – Valonský region, Vlámský region a Region Brusel-hlavní město. Po jazykové stránce je navíc Belgie rozdělena na tři komunity. Valonský region má vlastní vládu a parlament. Obě instituce sídlí v Namuru. Parlament se skládá ze 75 poslanců, volených přímo všeobecným hlasovacím právem na pět let.

Belgie je rozdělena na 10 provincií, z nichž 5 se nachází ve Valonsku:

1. Valonský Brabant
2. Henegavsko
3. Lutych
4. Lucemburk
5. Namur

Valonsko se dále dělí na 20 okresů (francouzsky arrondissements) a 262 obcí. Hlavní město je Namur. Další důležitá města (s více než 50 000 obyvateli) jsou Charleroi, Lutych, Mons, La Louvière, Mouscron, Seraing, Tournai a Verviers.

Valonské hospodářství zaznamenalo bouřlivý rozvoj v 19. století, zejména v oblasti Charleroi a Lutychu. Belgie byla první zemí pevninské Evropy, ve které proběhla průmyslová revoluce.^[zdroj?] Valonsko mělo bohaté zásoby černého uhlí a jeho prosperita byla založena na odvětvích těžkého průmyslu (zejména hutnictví oceli a sklářství).

V první polovině 20. stol. začalo docházet k poklesu výnosnosti těžkého průmyslu. Od roku 1958 byly postupně zavírány doly a později se dostavila krize ocelářství. Kvůli tomu bylo třeba provést restrukturalizaci průmyslu. V 21. století Valonsko ekonomicky zaostává za Vlámskem. Podle údajů z roku 2021 činí HDP na hlavu 38 182 eur pro Vlámsko a 27 246 eur pro Valonsko.[4]