Maxmilián Josef Bavorský

Šlo o syna bavorského vévody Pia Augusta a jeho ženy Amálie Luisy, princezny a vévodkyně z Arenbergu.

Jeho výchovy se finančně ujal bavorský král Maxmilián I. Josef. V roce 1817 nastoupil Max do mnichovského Královského výchovného ústavu pro studující, kde se v něm probudil velký zájem o literaturu – sám se začal v průběhu studia věnovat literární činnosti. Od roku 1825 navštěvoval přednášky na univerzitě v Landshutu a v Mnichově. V té době se stal Max také majitelem 9. řadového pěšího pluku.

V roce 1828 se oženil se sestřenicí svého otce Ludovikou Vilemínou, dcerou krále Maxmiliána I. Josefa. Tento sňatek byl dohodnut již v době, kdy byli budoucí novomanželé ještě dětmi. Max a Ludovika Vilemína spolu nakonec měli devět dětí, z nichž do historie nejvýrazněji zasáhla jejich dcera Alžběta, manželka císaře Františka Josefa I. Jejich manželství bylo ale po celou dobu nešťastné. Max měl řadu milenek a nebyl vůbec rodinný typ. Svým nemanželským dětem často věnoval větší pozornost než dětem manželským. Navíc z tehdejšího hlediska byl podivín – etiketa mu moc neříkala, rád se oblékal do lidového kroje a udržoval styk s prostými lidmi a měšťany, což mu jeho příbuzní nemohli odpustit. Ve svém oblíbeném paláci v Possenhofenu kolem sebe shromažďoval umělce a vědce, sám psal pod pseudonymem Phantasus básně, novely a dramata. Byl považován za veselého kumpána – rád dobře jedl a pil a na hostinách pro přátele nešetřil. Založil „stolní společnost“, jejíž smysl spočíval v tom, že v roli krále Artuše předsedal svým čtrnácti přátelům a vzájemně soutěžili v tom, kdo víc sní a vypije, případně kdo uloví víc zvěře na honu. V roce 1845 vstoupil do společnosti Stará Anglie, která měla za úkol pečovat o družnost a humor. Byl také velkým znalcem a podporovatelem bavorské lidové hudby a údajně velmi dobře hrál na citeru. Právě jeho družnost a nenucené užívání radovánek stálo v cestě spokojenému manželství – jeho žena uvažovala vždy spíše prakticky a střízlivě.[1]

V červnu roku 1888 ho postihl první záchvat mrtvice. Na následky dalšího záchvatu zemřel 15. listopadu 1888.

Maxmiliánova dcera a královna obojí Sicílie Marie, hrdinka z Gaety

vévoda Maxmilián Josef

V roce 1828 se oženil s nejmladší dcerou bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, Ludovikou a měl s ní devět dětí:[2]

• Ludvík (1831–1920)

~ 1859 Jindřiška Mendlová (1833–1891), později svobodná paní z Wallersee

~ 1892 Antonie Barthová, později von Bartholf (1871–1956)

• Vilém Karel (1832–1833)
• Helena (1834–1890) ~ 1858 kníže Maxmilián Anton Thurn-Taxis (1831–1867)
• Alžběta (1837–1898) ~ 1854 rakouský císař František Josef I. (1830–1916)
• Karel Teodor (1839–1909)

~ 1865 Žofie Saská (1845–1867)

~ 1874 Marie Josefa Portugalská (1857–1943)

• Marie (1841–1925) ~ 1859 král obojí Sicílie František II. (1836–1894)
• Matylda (1843–1925) ~ 1861 hrabě Ludvík Trani
• Žofie (1847–1897) ~ 1868 vévoda z Alenconu Ferdinand Orleánský (1844–1910)
• Max Emanuel (1849–1893) ~ 1875 Amálie Sasko-Coburská