Maxmilián Josef Bavorský

Maxmilián Josef (Maximilian Herzog in Bayern, též Maxmilián Josef Bavorský; 4. prosince 1808, Bamberk15. listopadu 1888, Mnichov) byl bavorský vévoda z vedlejší falcké rodové linie Wittelsbachů z Birkenfeldu-Zweibrückenu, jehož titul formálně zněl vévoda v Bavorsku (nikoli tedy vévoda Bavorský „von Bayern“, ale „in Bayern“). Od roku 1845 užívali členové této větve oslovení „královské Výsosti“. Otec císařovny Alžběty, zvané Sisi, a Helene Bavorské, zvané Nené.

Maxmilián Josef Bavorský
vévoda v Bavorsku
Narození 4. prosince 1808
Bamberk
Úmrtí 15. listopadu 1888 (79 let)
Mnichov
Manželka Ludovika Bavorská
Potomci Ludvík Bavorský
Vilém Karel Bavorský
Helena Bavorská
Alžběta Bavorská
Karel Teodor Bavorský
Marie Bavorská
Matylda Bavorská
Maxmilián Bavorský
Sofie Bavorská
Maxmilián Emanuel Bavorský
Rod Wittelsbachové
Otec Pius Augustus Bavorský
Matka Amálie Luisa Arenberková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

Šlo o syna bavorského vévody Pia Augusta a jeho ženy Amálie Luisy, princezny a vévodkyně z Arenbergu.

Život

Jeho výchovy se finančně ujal bavorský král Maxmilián I. Josef. V roce 1817 nastoupil Max do mnichovského Královského výchovného ústavu pro studující, kde se v něm probudil velký zájem o literaturu – sám se začal v průběhu studia věnovat literární činnosti. Od roku 1825 navštěvoval přednášky na univerzitě v Landshutu a v Mnichově. V té době se stal Max také majitelem 9. řadového pěšího pluku.

V roce 1828 se oženil se sestřenicí svého otce Ludovikou Vilemínou, dcerou krále Maxmiliána I. Josefa. Tento sňatek byl dohodnut již v době, kdy byli budoucí novomanželé ještě dětmi. Max a Ludovika Vilemína spolu nakonec měli devět dětí, z nichž do historie nejvýrazněji zasáhla jejich dcera Alžběta, manželka císaře Františka Josefa I. Jejich manželství bylo ale po celou dobu nešťastné. Max měl řadu milenek a nebyl vůbec rodinný typ. Svým nemanželským dětem často věnoval větší pozornost než dětem manželským. Navíc z tehdejšího hlediska byl podivín – etiketa mu moc neříkala, rád se oblékal do lidového kroje a udržoval styk s prostými lidmi a měšťany, což mu jeho příbuzní nemohli odpustit. Ve svém oblíbeném paláci v Possenhofenu kolem sebe shromažďoval umělce a vědce, sám psal pod pseudonymem Phantasus básně, novely a dramata. Byl považován za veselého kumpána – rád dobře jedl a pil a na hostinách pro přátele nešetřil. Založil „stolní společnost“, jejíž smysl spočíval v tom, že v roli krále Artuše předsedal svým čtrnácti přátelům a vzájemně soutěžili v tom, kdo víc sní a vypije, případně kdo uloví víc zvěře na honu. V roce 1845 vstoupil do společnosti Stará Anglie, která měla za úkol pečovat o družnost a humor. Byl také velkým znalcem a podporovatelem bavorské lidové hudby a údajně velmi dobře hrál na citeru. Právě jeho družnost a nenucené užívání radovánek stálo v cestě spokojenému manželství – jeho žena uvažovala vždy spíše prakticky a střízlivě.[1]

V červnu roku 1888 ho postihl první záchvat mrtvice. Na následky dalšího záchvatu zemřel 15. listopadu 1888.

Potomci

Maxmiliánova dcera a královna obojí Sicílie Marie, hrdinka z Gaety
vévoda Maxmilián Josef

V roce 1828 se oženil s nejmladší dcerou bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, Ludovikou a měl s ní devět dětí:[2]

~ 1859 Jindřiška Mendlová (1833–1891), později svobodná paní z Wallersee
~ 1892 Antonie Barthová, později von Bartholf (1871–1956)
~ 1865 Žofie Saská (1845–1867)
~ 1874 Marie Josefa Portugalská (1857–1943)

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Jan Karel Falcko-Gelnhausenský
 
 
Jan Falcko-Gelnhausenský
 
 
 
 
 
 
Ester Marie von Witzleben
 
 
Vilém Bavorský
 
 
 
 
 
 
Karel Salm-Dhaunský
 
 
Žofie Šarlota Salm-Dhaunská
 
 
 
 
 
 
Luisa Nasavsko-Ottweilerská
 
 
Pius Augustus Bavorský
 
 
 
 
 
 
Kristián III. Falcko-Zweibrückenský
 
 
Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský
 
 
 
 
 
 
Karolína Nasavsko-Saarbrückenská
 
 
Maria Anna Falcko-Zweibrückenská
 
 
 
 
 
 
Josef Karel Falcko-Sulzbašský
 
 
Marie Františka Falcko-Sulzbašská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Augusta Falcko-Neuburská
 
Maxmilián Josef Bavorský
 
 
 
 
 
Leopold Filip z Arenbergu
 
 
Karel Maria Raimund z Arenbergu
 
 
 
 
 
 
Maria Francesca Pignatelli
 
 
Ludvík z Arenbergu
 
 
 
 
 
 
Louis Engelbert de La Marck
 
 
Louise-Marguerite de la Marck
 
 
 
 
 
 
Marie Anne de Visdelou
 
 
Amálie Luisa Arenberková
 
 
 
 
 
 
Louis de Mailly
 
 
Louis Joseph de Mailly
 
 
 
 
 
 
Anna de Melun
 
 
Marie Adélaïde Julie de Mailly
 
 
 
 
 
 
Emmanuel d'Hautefort
 
 
Adélaïde Julie d'Hautefort
 
 
 
 
 
 
Françoise-Claire d'Harcourt
 

Odkazy

Reference

  1. DICKINGER, Christian. Černé ovce Wittelsbachů. Praha: Brána, 2005. 160 s. ISBN 80-7243-259-1.
  2. http://genealogy.euweb.cz/wittel/wittel6.html#WiB

Literatura

  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.