Baden (Dolní Rakousy)

Baden či Baden u Vídně je rakouské okresní město ve spolkové zemi Dolní Rakousko. Leží v nadmořské výšce 230 m, 29 km jižně od Vídně. Žije zde přibližně 26 tisíc[1] obyvatel. Je třetím největším městem Dolního Rakouska. Od roku 2021 je na seznamu Světového dědictví UNESCO v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy.

Baden
centrum města

znak
Poloha
Souřadnice48°0′27″ s. š., 16°14′4″ v. d.
Nadmořská výška230 m n. m.
StátRakousko Rakousko
Spolková zeměDolní Rakousy
OkresBaden
Baden
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha26,9 km²
Počet obyvatel26 286 (2018)[1]
Hustota zalidnění977,5 obyv./km²
Správa
Statusokresní město
StarostaKurt Staska (ÖVP)
Oficiální webwww.baden.at
E-mailbuergerservice@baden.gv.at
Telefonní předvolba02252
PSČ2500
Označení vozidelBN
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baden je lázeňské město. Název „Baden u Vídně“, německy Baden bei Wien, není oficiální, ale je běžně používán. Oficiální barvou obce je od 15. října 1968 „červeno-bílá“.[2]

Historie
Soudobá ilustrace města Baden z roku 1482

Teplé sirnaté prameny byly známy již za Římanů („Itinerarium Antonini Augusti“). Císař Claudius (41–54 n. l.) získal osadu nazývanou „Aquae“ (německy Bäder)[3], v té době již léčivé lázně hrály důležitou roli.

V roce 869 se místo novodobě nazývalo „Padun“. V roce 1480 získalo místo městská práva. Roku 1488 navštívila město uherská královna Beatrix (1457–1508) a léčila si neplodnost. Při vpádu Turků v období tureckých vpádů byly lázně zničeny, stejně tak i v letech 1529 a také 1683, za zmatků reformace a protireformace, moru 1713 i velký požár 1714 zasáhl do života města.

Císař František II. Habsbursko-Lotrinský (1768–1835) v období od 1786 do 1834 se v lázních léčil a zřídl si zde letní residenci. Po velikém požáru města v roce 1812 bylo město nově vystavěno ve slohu Biedermeieru podle plánů Josefa Kornhäusela (1782–1860). Připojením obcí Leesdorfu a Gutenbrunnu v roce 1850 a později v roce 1912 Weikersdorfu, rozšířila se zastavěná část města.

V roce 1916 za první světové války velitelství rakousko-uherské armády se přesídlilo z Těšína (Teschen) do Badenu, na zámek Weilburg. Po zahájení provozu kasin v roce 1934 se město Baden zařadilo mezi nejvýznamnější [Anm. 1] luxusní lázeňská města Rakouska.

Při bombardování dne 2. dubna 1945 bylo zničeno mnoho budov. V letech 1945 až 1955 byl Baden sídlem hlavního stanu sovětských okupačních vojsk v Rakousku. Do roku 1965 byla celá turistická infrastruktura města obnovena, takže Baden je opět jedním z nejvýraznějších lázeňských měst Rakouska.

Náboženství

Vývoj počtu obyvatel

Baden měl ve druhé polovině 16. století téměř stejný počet obyvatel. Mezi lety 1889 a 1923 se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na 22 000. Mezi lety 1939 až 1945 se počet obyvatel snížil. Také při sčítání lidu v roce 1991 se počet obyvatel snížil o 4,3 %.

Geografie

Sousední obce

S městem Baden sousedí (od severu ve směru hodinových ručiček):

Členění města

Město Baden tvoří sedm katastrálních území:

  • Baden
  • Braiten
  • Gamingerhof
  • Leesdorf
  • Mitterberg
  • Rauhenstein
  • Weikersdorf

Kultura a pamětihodnosti

Baden je nazván po sirném prameni a je důležitým lázeňským místem. Pramen jsou známy již po tisíciletí. Nejstarší sirný pramen se nachází ve štole pod kasinem. Dnes se voda čerpá ze čtrnácti pramenů.

  • Obraz města je vytvářen stavbami ve slohu biedermeieru z počátku 19. století. Město bylo oblíbeným místem pro turisty z Vídně. Baden se řadí mezi "Malá historická města“.

Divadlo

Lázeňský pobyt je zpříjemněn operetami. V zimě se představení konají v městském divadle (v letech 1908–1909), které postavil Ferdinand Fellner (1847–1916). V létě se představení v Badenské letní aréně, postavené roku 1906 Rudolfem Krauszem (0872–1928).[7]).

Městská knihovna

Městská knihovna byla zřízena v letech 1940–1941. Tehdy měla 3000 svazků a 22 332 zápůjček pro 1349 zájemců (z toho 3000 pacienty lázní). V roce 1959 knihovna přesídlila do budovy na ulici Kaiser Franz-Ring. Druhá knihovna byla zřízena, jako pobočka, v roce 1964 v městské části Weikersdorf. V roce 2008 měla knihovna 52 480 zápůjček pro 26 095 návštěvníků. V knihovně je 31 303 medií (26 602 knih, 1184 sešitů časopisů pro 43 abonentů a 3517 audio/video nosičů).

Muzea a výstavy
  • Rollettmuseum
  • Muzeum císaře Františka Josefa (vlastivědné exponáty)
  • Beethovenův dům
  • Muzeum panenek
  • Muzeum Arnulfa Rainera
  • Dům umění v Badenu

Budovy

Parky
  • Lázeňský park s památníkem Straus[8]
  • Park Doblhoff s rosariem a památníkem na Rudolfa Geschwinda (1829–1910)
  • Weikersdorferský park

Přírodní památka
  • Helenental

Sport
  • Badenský tenisový klub
  • Badenský plážový volejbal
  • Badenský AC – nejstarší a úspěšný fotbalový spolek
  • ASV Baden – fotbalový spolek
  • 1. Badenský spolek plážového volejbalu (BBV)
  • Badenský spolek Americký fotbal
  • Black Jacks – basketbalový spolek
  • SG – Baden (střelecký spolek od roku 1560)
  • Jezdecký spolek
  • Římské lázně
  • Termální lázně s koupalištěm

Hospodářství a infrastruktura

Doprava
  • Rakouská jižní dráha projíždí Badenem
  • Koncová stanice badenské dráhy z Vídně do Badenu
  • Jižní dálnice je v dosahu

Sídla firem
  • Léčebné lázně – provádění konferencí
  • Casinos Austria – největší kasino v Rakousku
  • Pěstitelé vína

Veřejná zařízení

Správní centrum okresu Baden, sídlo regionálních úřadů a jiná zařízení jako školy a zdravotnictví.

Úřady

Školství
  • V Badenu se nachází v Rakousku uznávaná malířská škola: přednášky o stavební technice a barevné ztvárnění, mistrovská škola pro malířství i odborná škola pro malíře a natěrače, také třídy se specializovanými učiteli pro sluchově postiženou mládež.[10]
  • obecná škola včetně praktické školy, pedagogická vysoká škola Dolního Rakouska
  • Obecná škola včetně praktické obecné školy, pedagogická škola vysoká škola Dolního Rakouska
  • Hlavní škola, hospodářská hlavní škola, praktická hlavní škola pedagogická vysoká škola Dolního Rakouska
  • Polytechnická škola
  • Učňovská škola pro pekaře, cukráře a zubních techniků
  • Všeobecná zvláštní škola
  • Vysoká škola pedagogická Dolního Rakouska
  • Spolková obchodní akademie a obchodní škola
  • Vyšší učiliště pro hospodářské profese
  • Spolkové gymnázium a spolkové reálné gymnázium, Frauengasse
  • Spolkové gymnázium a spolkové reálné gymnázium, Biondekgasse
  • "Duhová škola", privátní obecná škola s trvalým právem veřejnosti
  • Spolkový institut pro sociální pedagogiku
  • HTL-malířská škola

Zdravotnictví
  • Termální klinika Baden
  • Badenské centrum kurzů
  • Zdravotnický a léčebný hotel Badenský dvůr
  • Okresní dolnorakouská nemocenská pokladna

Dobrovolní hasiči
  • Dobrovolní hasiči Baden-Stadt (I), Grabengasse
  • Dobrovolní hasiči Baden-Leesdorf (II), Walterdorferstraße
  • Dobrovolní hasiči Baden-Weikersdorf (III), Helenestraße

Osobnosti města

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baden (Niederösterreich) na německé Wikipedii.

  1. Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Dostupné online. [cit. 2019-03-09]
  2. Nö LGBl 1968/445
  3. R[ainer] Reinöhl: Wie nannten die Römer unser Baden? — In: Badener Zeitung, 12. Jänner 1907, S. 1, unten
  4. Bis zum 22. Juli 1962, dem Tag der Umbenennung, hieß das 1798 im Auftrag Camillo Graf Lambertis (Generaladjutant von Kaiser Franz II.) vom Badener Baumeister Hantl zu Ehren des antiken Heilgottes errichtete Bauwerk Äskulaptempel. (Böheimer: Straßen & Gassen, S. 82; Reinöhl: Baudenkmale, S. 56)
  5. Am 8. Juli 1713 beschloss der Stadtrat von Baden, aus Anlass der überwundenen Pestepidemie eine Säule zu Ehren der heiligsten Dreifaltigkeit auf dem Hauptplatz zu errichten. Am 3. Juni 1714 erfolgte die Grundsteinlegung, am 12. Juni 1718 die Weihe durch den Heiligenkreuzer Abt Gerhard Weixelberger. Die Säule wurde in den Jahren 1756, 1833, 1844, 1884, 1932, 1961 und 1980 restauriert. (Ressel: Kirchen und Kapellen, S. 137)
  6. Das Gebäude wurde 1895 nach den Plänen von Ernst Gotthilf als Hotel erbaut, 1907 renoviert, beherbergte ab 1919 die Bezirkshauptmannschaft, am 9. April 1945 wurde es von Fliegerbomben getroffen und brannte in der Folge aus. (Angaben zu Datum und Ursache des Brandes: Mascher-Pichler, Baden bei Wien, S. 49) Nachdem die Liegenschaft jahrzehntelang brachgelegen war bzw. als Parkplatz ausgestaltet und benutzt wurde, konnte am 8. Juni 1985 das Bezirkgericht einen Neubau beziehen. (Böheimer: Straßen & Gassen, S. 28)
  7. Todesfälle. Badener Zeitung, 7. Juli 1928, S. 4, links Mitte
  8. Am 7. Oktober 1912 enthüllte Erzherzog Rainer die von Hans Mauer geschaffene Plastik, deren erstes Modell ursprünglich für die Errichtung eines Denkmals in der Großen Sperlgasse, Wien, gedacht gewesen war. Da wegen einer nicht vollzogenen Straßenregulierung dieses Vorhaben unausgeführt blieb, überließ der Künstler einen weiteren Entwurf zu besonders günstigen Bedingungen der Stadt Baden. (Wallner, Weber: 200 Jahre Kurpark, S. 33 f.)
  9. Gebäude im Vordergrund links: Theresiengasse 8 (Jägersches Haus bzw. Zum Erzherzog Karl). Von Joseph Kornhäusel 1810 für den Wiener Großhändler Anton von Jäger erbaut; 1822, vor Fertigstellung der Weilburg, Wohnhaus von Erzherzog Karl. (Kräftner: Im Schatten der Weilburg, S. 196; Reinöhl: Baudenkmale, S. 64)
  10. Am Eingang zur Antonsgasse, gegenüber der Heilquell-Apotheke auf Antonsgasse 2 gelegen, der Schiestlhof, 1888 von dem Benefiziaten Anton Schiestl durch Baumeister A[nton] Foller erbaut. Der Bau ist mit Rücksicht auf die nahe Kirche [Pfarrkirche] (im Gegensatz zu anderen) nur mäßig hoch gehalten und zeigt das Bestreben der damaligen Zeit, neue Bauten dem alten Stadtbilde einzufügen. Im Keller eingemauert eine alte Skulptur (Konsole) aus der Pfarrkirche. Wohnhaus des bekannten eifrigen Badensiasammlers und Photographen Anton Schiestl (Siehe: Beachtenswerte Gebäude in Baden. Badener Zeitung, Kurbeilage, 4. August 1926, S. 3 Mitte )
    Das mit dem Schiestlhof das repräsentative Entree zur Antonsgasse bildende klinkerverzierte Haus, Antonsgasse 1 (Pfarrplatz 6), wurde vom Wiener Stadtbaumeister Karl Riess für seinen Badener Verwandten Anton Riess geplant. Die auch bei diesem Gebäude auffallend reduzierte Bauhöhe lässt vermuten, dass es in der Planung der beiden sich gegenüberliegenden Baulichkeiten Verständigung zwischen den Bauherren gegeben hat. (Maurer, Die Wiener Vorstadt., S. 54)
    Ein für die Stadt insgesamt sowie die Bewohner der Viertels um die Pfarrkirche im Besonderen bedeutsamer Tag war der 16. Mai 1881, als Kronprinz Rudolph und seine Gemahlin, Kronprinzessin Stephanie, für die Heimfahrt von Heiligenkreuz nach Schloss Laxenburg den Weg durch die Antonsgasse wählten. (Siehe: Local-Nachrichten. Das hohe Ehepaar […] Badener Bezirks-Blatt, 21. Mai 1881, S. 3, Mitte links )

Poznámky
  1. 1929 notiert die Badener Zeitung Gastein als luxuriösesten Kurort Österreichs. — Siehe: Komponist Fritz Recktenwald, der Dirigent des Kurorchesters in Gastein […] Badener Zeitung, 17 April 1929, S. 3, rechts Mitte

Literatura
  • Rainer von Reinöhl: Die Baudenkmale des Kurortes Baden bei Wien. Deutsche Heimatbücherei, Bd. 4, Wien [1911] Dostupné online
  • Johannes Ressel: Kirchen und Kapellen, religiöse Gedenksäulen und Wegzeichen in Baden bei Wien. Ein Beitrag zur Geschichte, Heimatkunde und Kunstgeschichte, 2., verbesserte und erw. Auflage, Grasl, Baden 1982, ISBN 3-85098-131-2
  • Johann Kräftner [Hrsg.]: Im Schatten der Weilburg. Baden im Biedermeier. Eine Ausstellung der Stadtgemeinde Baden im Frauenbad vom 23. September 1988 – 31. Jänner 1989, Grasl, Baden 1988, ISBN 3-85098-186-X
  • Viktor Wallner, Gerhard Weber: 200 Jahre Kurpark in Baden, Gesellschaft der Freunde Badens und Städtische Sammlungen - Archiv, Rollettmuseum der Stadtgemeinde Baden, Baden 1992 Dostupné online
  • Julius Böheimer: Straßen & Gassen in Baden bei Wien. Lexikon der Straßen, Gassen, Plätze, Wege, Stege, Brücken, Grasl, Baden 1997, ISBN 3-85098-236-X
  • Rudolf Maurer: Die Wiener Vorstadt. Antonsgasse und Annagasse im Lauf der Jahrhunderte, Rollettmuseum Baden, Baden 2005, ISBN 3-901951-56-3
  • Hildegard Hnatek, Franz Reiter: So war's einmal in Baden bei Wien, Verlag Sutton, Erfurt 2007, ISBN 978-3-86680-154-7
  • Heidi Angelika Mascher-Pichler: Baden bei Wien zur sowjetischen Besatzungszeit 1945 – 1955 mit besonderer Berücksichtigung der ersten beiden Besatzungsjahre und des Jahres 1955, Wien, Univ., Diss., 2009 Dostupné online

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.