Březenec

Vesnice se původně jmenovala Březná, ale pro odlišení od okolních vesnic s podobným jménem byl její název změněn na Břězencě (malá Březná). Změnou koncovky došlo později také ke změně na mužský rod. V historických listinách se jméno objevuje například ve tvarech: Brziezna (1352), Pirkaw (1369), in Birka (1379), Pyrkau (1399), Pirkau (1405), in Brzezency (1417), in Brzycznecz (1424) nebo Brzezowa (1571).[2]

První písemná zmínka o Březenci pochází z roku 1352 a týká se zdejšího kostela svatého Linharta. Vesnice mohla už ve třináctém století patřit k majetku chomutovské komendy, ale neznámým způsobem ji získali páni z Alamsdorfu, kteří si nedaleko odtud založili hrad Najštejn. Alamsdorfové vedli s řádem německých rytířů četné spory, ale nakonec jim Fricolt a Niggel z Alamsdorfu roku 1368 prodali všechen majetek, pravděpodobně i s Březencem, za 420 kop grošů. Definitivně byl obchod uzavřen až v roce 1381.[3]

Vztahy mezi německými rytíři a králem Václevem IV. byly napjaté, a panovník jim roku 1411 zabavil majetek.[4] Později se Březenec stal součástí panství Červeného hrádku, u kterého byl uveden poprvé v roce 1449. Ve čtyřicátých letech šestnáctého století se obyvatelé zabývali tkaním látek, a dva zdejší obyvatelé byli členy chomutovského cechu pláteníků.[5]

Západní část Březence směrem od Šerchova

Střední část vesnice

V roce 1560 v Březenci žilo 23 poddaných a stával zde mlýn.[5] Poddaní platili dávky ve výši čtyř kop a 56 grošů na svátek svatého Jiří a jednu a půl kopy grošů na svátek svatého Jakuba. O Vánocích navíc platili šest grošů a čtyři feniky a odevzdávali tři strychy žita a dva strychy ovsa. O tři roky později se počet poddaných zvýšil na třicet. Dávky a jejich rozdělení se změnili, a majitelé domů museli ročně odpracovat jeden den plavením dřeva po Bílině, jeden den se podílet na opravě cest a mostů a jeden den ročně kosit trávu na panských loukách. Březenecký rychtář směl odebírat a prodávat jen vrchnostenské pivo.[6]

Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly žilo šestnáct sedláků, devět chalupníků a několik poddaných bez pozemků. Patřilo jim celkem 39 potahů, 57 krav, 79 jalovic, 59 ovcí, sedm prasat a 58 koz. Jeden ze sedláků provozoval hospodu a kromě chovu dobytka byly významným zdroji obživy prodej dřeva v okolních městech a práce na měšťanských polích.[6] Ve druhé polovině sedmnáctého století Březenec patřil k ahníkovskému panství pánů z Martinic.[7]

Ve druhé polovině šestnáctého století Kryštof z Karlovic založil první jirkovskou papírnu, která podle mapy z roku 1720 stávala v Březenci.[8] Papírna měnila majitele, a přes požár v roce 1917 fungovala až do roku 1947, kdy byla zrušena a její moderní vybavení přestěhováno do Chomutova. Koncem dvacátého století budovu bývalé papírny využívala společnost Kovovýroba.[9]

Během napoleonských válek v letech 1812–1814 okolím procházela vojska nebo transporty raněných vojáků a zajatců. Vojáci bývali často ubytováni ve velkém počtu přímo ve vsi, což kladlo vysoké nároky na produktivitu zdejšího hospodářství. Situaci navíc zhoršovaly nájezdy ruských kozáků, kteří tábořili u Vinařic a také zde hledali potraviny. Vojáci do vsi zavlekli nakažlivé nemoci, kterým roku 1813 podlehlo 26 vesničanů. Nepříznivá situace přetrvala i po válce, protože vojáci spotřebovali i semena určená k zasetí. Úrodu v roce 1816 zničil přívalový déšť.[10] Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Březenci žilo 296 lidí ve 48 domech, bývala zde škola, mlýn a hospoda.[9]

Bývalá škola

V devatenáctém století v hospodářství převažovalo zemědělství, ale stávaly zde drobné průmyslové podniky. Na polích se pěstovalo žito, ječmen, brambory a koncem století pšenice.[10] Rozšířené bývalo včelařství i ovocnářství a kromě běžných druhů se pěstovaly morušovníky, vinná réva nebo kaštanovníky.[11]

Kromě papírny u Březence stály v údolí Bíliny hamry, které zpracovávaly rudu z drobných dolů v okolí, jejíž zásoby však nepostačovaly k jejich plnému zásobení, a proto byly závislé na nakupování surovin odjinud. Později se vyvinuly ve dva malé strojírenské podniky založené v roce 1859 nebo o rok později. Dohromady se v nich ročně vyrábělo asi padesát tun zboží. Později byl jeden vybaven válcovací stolicí a druhý byl v roce 1905 přestavěn na závod na výrobu brusných kamenů.[12] K dalším drobným podnikům patřil mlýn, pískovna, cihelna, kamenolom a pila.[11] Pískovna a lom se nacházely mezi Březencem a Otvicemi na území,[13] které bylo v roce 1977 připojeno k Chomutovu a byla na něm postavena sídliště Kamenná a Zahradní. Před nimi v těchto místech stávaly osady nouzových domků zvané Cihelna, Keprtovo Pole a Kamenný Lom.[14] Z pískovny pochází archeologické nálezy křemencových nástrojů ze starého paleolitu, jejichž stáří se odhaduje na 250 000let.[15]

Po vzniku Československa se Březenec na krátko stal součástí provincie Deutschböhmen. Za první republiky ve vsi v letech 1920–1926 fungovala Severočeská továrna na výrobu kabelů.[14] Během druhé světové války býval v hostinci čp. 77 zajatecký tábor pro sto zajatců z Francie, kteří v pozdějších letech války pracovali u Deutsche Reichsbahn. Koncem války byl Březenec 16. prosince 1944 bombardován, přičemž bylo poškozeno pět domů.

Březenec stojí ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 3,94 km²,[16] asi dva kilometry západně od jirkovského centra v nadmořské výšce okolo 400 metrů.[15] Oblast se nachází na úpatí Krušných hor, konkrétně v jejich okrsku Bolebořská vrchovina.[17] Geologické podloží tvoří prekambrické dvojslídné a biotitické ruly. Z půdních typů se vyvinuly především kambizemě. Vesnicí protéká Březenecký potok a vlévá se do vyrovnávací nádrže Březenec, která je součástí Podkrušnohorského přivaděče.[18]

V Quittově klasifikace podnebí se Březenec nachází v mírně teplé oblasti MT11,[17] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 40–50, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 110 a 130 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 50–60 dnů v roce.[19] Severnější a výše položená část katastrálního území patří do oblasti MT4,[17] kde se průměrné lednové teploty pohybují od −2 do −3 °C a mezi 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500–750 milimetrů, sníh zde leží 60–80 dní v roce. Mrazových dnů bývá 110–130, zatímco letních dnů jen 20–30.[19]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 712 obyvatel (z toho 340 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků, 692 Němců a třináct cizinců. Kromě tří lidí bez vyznání a deseti evangelíků byli členy římskokatolické církve.[20] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 799 obyvatel: osm Čechoslováků, 781 Němců a deset cizinců. Většinou byli římskými katolíky, ale žilo zde také jedenáct evangelíků, dva příslušníci ostatních církví a dvacet lidí bez vyznání.[21]

Po zrušení patrimoniální správy se Březenec stal roku 1850 obcí, ale už roku 1868 byl osadou Jirkova. Tou zůstal do začátku dvacátého století, kdy se v roce 1901 opět osamostatnil.[13] K Jirkovu byl jako část obce připojen znovu v roce 1960.[14]

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 737 hlasů v Březenci získaly 505 hlasů Sudetoněmecká strana, 122 hlasů Německá sociální demokracie a 110 hlasů KSČ.[24]

Hrázděný dům

Dominantou vesnice býval barokní kostel svatého Linharta zbořený roku 1982.[25] Kromě něj tu stojí klasicistní budova bývalé školy z roku 1804. Ve vsi také bývala u silnice do Chomutova barokní socha svaté Barbory ze druhé poloviny osmnáctého století a sloup Nejsvětější Trojice z roku 1733.[26] V parku, který vznikl na místě vysušeného rybníka, stojí pomník obětem za boj pro české osídlence.[15]