Aucklandovy ostrovy
Aucklandovy ostrovy, též Aucklandské ostrovy, (anglicky Auckland Islands, maorsky Maungahuka, maorsky Motu Maha)[1] jsou neobydleným souostrovím tvořeným skupinou sopečných ostrovů ležících poblíž Nového Zélandu, pod jehož administrativní správu patří.
Aucklandovy ostrovy (anglicky) Auckland Islands | |
---|---|
Aucklandovy ostrovy | |
Geografie | |
Poloha | 50°44′ j. š., 166°5′ v. d. |
Rozloha | 626 km² |
Počet ostrovů | >9 |
Časové pásmo | UTC +12 |
Hlavní ostrov | Auckland Island |
Země | |
Stát | Nový Zéland |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 0 |
Situace
Souostroví se nachází v subantarktické části jižního Tichého oceánu, asi ve vzdálenosti 460 km jižněji od Nového Zélandu. Je tvořeno největším Aucklandovým ostrovem (Auckland Island, 510 km²), pak Adamsovým ostrovem (Adams Island, 100 km²), malými ostrovy jako Enderbyův ostrov (Enderby Island, 7 km²) a ostrov Zklamání (Disappointment Island, 4 km²) a několika drobnými ostrůvky např.: Ewing Island, Rose Island, Dundas Island, Green Island, Masked Island. Souostroví se rozkládá mezi 50° 30' a 50° 55' jižní zeměpisné šířky a 165° 50' a 166° 20' východní zeměpisné délky.
Ostrovy se nacházejí v místech střetu Pacifické a Australské tektonické desky, vznikly následkem horotvorných procesů před 40 až 100 miliony let. Ostrovům dominují již nečinné, erodované pliocénní sopky, nejvyšším místem souostroví je Mount Dick vysoký 705 m na Adamsově ostrově. Západní pobřeží největších ostrovů (Aucklandovým a Adamsovým) jsou strmá a spadají přímo k mořské hladině, východní pobřeží je poznamenáno účinky zalednění a je rozekláno do pevniny hluboko zasahujícími fjordy a zátokami poskytující chráněná kotviště; ledovce se na ostrovech nedochovaly. Řeky jsou krátké, strmé a na vodu bohaté.
Jsou tam poměrně stabilní teploty, které se pohybují od +5 do +12 °C. Vanou tam však západní studené větry přinášející bohaté dešťové srážky, ročně spadne asi 1200 mm. Okolní vody jsou velmi bouřlivé a obloha je často zachmuřená, prší téměř v 80 % dnů.
Historie
Ve 13. století byly některé z ostrovů krátce obývány prehistorickými Polynésany, kteří tam, jak potvrzují archeologické nálezy, připluli v rámci tehdejšího rozpínání na vratkých lodích; byly to nejjižnější známé osady Polynésanů. V novodobé historii ostrovy objevil roku 1806 Abraham Bristow, kapitán na velrybářské lodi Oceán a pojmenoval hlavní ostrov po baronu Aucklandovi. Ostrovy dále prozkoumali mořeplavci v roce 1839 Jules Dumont d'Urville a roku 1840 James Clark Ross.
Ostrovy se velice brzy po objevení staly oblíbeným lovištěm tamních lachtanů. Ti byli v roce 1830 téměř vyloveni a dalších 20 let se lovily velryby v okolních vodách. Po roce 1850, když byly i tyto vyloveny, byly ostrovy lovci téměř opuštěny. Souostroví bylo pro své nepříznivé povětrnostní podmínky místem častého ztroskotání lodí, a proto byly na ostrovy dovezeny prasata, ovce a kozy jako zásoba potravy pro trosečníky, dostaly se tam také kočky a myši.
V roce 1842 byli na Aucklandův ostrov přivezeni Maorové z Chathamských ostrovů (Chatham Islands), kteří tam přežívali díky lovu tuleňů a rostlině lenovníku (Phormium). Následně byla roku 1850 založena osada Hardwicke, s asi 200 obyvateli, která se měla stát základnou pro lov velryb a zemědělskou činnost. Po dvou a půl letech byla pro neúspěšnost uzavřena a osadníci byli společně s Maory odvezeni na Nový Zéland. V roce 1863 byly Aucklandovy ostrovy administrativně přiřazeny k Novému Zélandu. Za 2. světové války, mezi léty 1941 až 1945, tam byla meteorologická stanice jako součást vojenské pozorovací stanice.
Flora a fauna
Do počátku 19. století nežili na Aucklandových ostrovech žádní suchozemští savci. Lidským přičiněním se na ostrovy dostaly prasata, ovce, kozy, kočky i myši. Tito býložravci, všežravci i šelmy zničili nejen mnoho původní flory, ale likvidovali i hnízdiště ptáků a lachtanů, kteří přicházeli pravidelně na ostrov vyvádět mláďata. V současné době byla introdukovaná zvířata téměř všechna odlovena a odvezena. Je zajímavé, že tato zdivočelá prasata žijící v izolovaném prostředí nemají mnohé současné nemoci, a jsou proto vhodná pro lékařské výzkumy. Adamsův ostrov a ostrov Zklamání byly těchto zvířat naštěstí ušetřeny, a proto je tam zcela původní prostředí.
Rostliny
Druhy rostlin rostoucích na ostrovech jsou rozděleny většinou do pásem podle typu půdy a nadmořské výšky. Bylo zjištěno, že na ostrovech vyrůstá 233 taxonů rostlin. V oblasti okolo pobřeží rostou nejčastěji byliny, v nadmořské výšce asi 50 m začínají růst stromy rodu železnec (Metrosideros umbellata), jsou to nejjižněji rostoucí stromy v této oblasti. Výše vyrůstají různé keře jako korálovka, Coprosma foetidissima, Dracophyllum longifolium, Myrsine divaricata a Pseudopanax simplex. Na vlhkých místech roste kapradina, sleziník, žebrovice, šáchor, Astelia linearisa, Carpha alpina, Centrolepis ciliata a Oreobolus pectinatus. Výše již vyrůstají jen trsnaté traviny, včetně rodu Chionochloa antarctica tvořící trsy až 1,5 m vysoké. Úplně nahoře pak mechorosty a lišejníky. Ve skalních trhlinách a v suti se objevují Myosotis capitata, Plantago aucklandica a Ranunculus pinguis.
Skoro každý ostrov má nějaké specifika, třeba na Aucklandově ostrově rostou tři druhy nápadných květin jednoho rodu Pleurophyllum criniferum, Pleurophyllum hookeri a Pleurophyllum speciosum a nejjižněji rostoucí stromová kapradina Cyathea smithii. Enderbyův ostrov má široké plochy porostlé bylinami Bulbinella rossii, ostrov Zklamání rozsáhlé travnaté plochy a Ewing Island husté porosty rostliny Olearia.
Zvířena
Aucklandovy ostrovy jsou velice příhodné k hnízdění mořských i k trvalému životu suchozemských ptáků. Zvláště od doby odstranění lidmi přivedených nepřátel (menší počet prasat, koček a myší zůstal jen na Aucklandově ostrově) se tam mohou v klidu rozmnožovat i celoročně přežívat. Mimo původních ptáků tam žije i několik druhů dovezených z Evropy. Vyskytují se hlavně tyto druhy:
- Tučňáci: tučňák chocholatý, tučňák novozélandský, tučňák patagonský, tučňák skalní a tučňák žlutooký.
- Trubkonosí: albatros černobrvý, albatros královský, albatros stěhovavý, albatros světlohřbetý, albatros šedohlavý, buřňák bělobradý, buřňák bělohlavý, buřňák černobílý, buřňák Hallův, buřňák holubí, buřňák hrubozobý, buřňák menší, buřňák obrovský, buřňák světlenohý, buřňák šedohřbetý, buřňák temný, buřňák zavalitý, buřňáček běločelý, buřňáček černobřichý, buřňáček šedohřbetý, buřník georgijský a buřník obecný.
- Vrubozobí: čírka aucklandská, husice australská, kachna divoká, kachna pruhohlavá a lžičák australský.
- Dlouhokřídlí: čejka chocholatá, kulík dvoupruhý, kulík pacifický, bekasina malá, jespák rezavý, jespák rudohrdlý, kameňáček pestrý, racek jižní, racek novozélandský, rybák dlouhoocasý, rybák jižní a rybák tasmánský.
- Krátkokřídlí: chřástal aucklandský a chřástal páskovaný.
- Suliformes: kormorán aucklandský, kormorán černobílý a terej australský.
- Dravci: ostříž novozélandský.
- Papoušci: kakariki rudočelý a kakariki žlutočelý.
- Kukačky: kukačka dlouhoocasá.
- Pěvci: linduška Anthus novaeseelandiae , lejsčík novozélandský, kruhoočko australopacifické, medosavka novozélandská a tui zpěvný.
- Lidmi zavlečené druhy: čečetka zimní, drozd zpěvný, kos černý, pěnkava obecná, pěvuška modrá, skřivan polní, stehlík obecný, špaček obecný a vrabec domácí.
Pravidelně tam přicházejí také vyvádět své potomky a pářit se dva druhy lachtanů: lachtan Forsterův a lachtan novozélandský, jehož 70 % roční populace se rodí právě na Aucklandových ostrovech.
Současnost
Již roku 1934 prohlásila vlády Nového Zélandu Aucklandovy ostrovy za přírodní rezervaci a v roce 1998 byly vyhlášeny za součást Celosvětového dědictví s názvem Novozélandské subantarktické ostrovy. Ostrovy jsou dnes neobydlené a je také zakázán jakýkoliv lov ve 12 mílovém pásmu okolo ostrovů. Bývají organizované pouze občasné „turistické“ zájezdy na pozorování zvířat na Aucklandově a Enderbyově ostrově.
- Kvetoucí nejjižněji rostoucí strom železnec
- Rozkvetlý tamní hořeček
- Tučňák novozélandský
- Lachtan novozélandský
Odkazy
Reference
- BOHÁČ, Pavel, a kolektiv. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2019. 212 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-88197-16-4. S. 33. Standardizované exonymum: Aucklandské ostrovy.
- New Zealand's subantarctic islands: Auckland Islands [online]. Department of Conservation, Wellington, NZ [cit. 2013-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. (anglicky)
- Auckland Islands [online]. Heritage Expeditions, Christchurch, NZ [cit. 2013-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- DE LISLE, J. F. The Climate of the Auckland Islands ... [online]. New Zealand Meteorological Service, NZ, rev. 1964 [cit. 2013-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- MACNAUGHTAN, Don. The Mystery Islands of South Polynesia: Auckland Islands [online]. Lane Community College Library, Eugene, OR, USA, rev. 2001 [cit. 2013-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
- The Story of New Zealand Plants: Auckland Islands [online]. Victoria University, Wellington, NZ [cit. 2013-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aucklandské ostrovy na Wikimedia Commons
- Brouci Aucklandových ostrovů (anglicky)