Čírka aucklandská

Čírka aucklandská, ve starší literatuře čírka hnědá nebo kachna hnědá, byla poprvé vědecky popsána v roce 1844 anglickým přírodovědcem Georgem Robertem Grayem. Druh byl nicméně zaznamenán již v roce 1840 během Rossovy antarktické expedice (1839–1843).[2]

Čírka aucklandská byla původně považována za poddruh létavé čírky novozélandské (Anas chlorotis),[3] avšak dnes je uznávána jako samostatný druh.[4] Dalším blízkým příbuzným čírky aucklandské je nelétavá čírka campbellská (Anas nesiotis), která byla také původně považována za poddruh čírky novozélandské.[5]

Jedná se o velmi malou, nelétavou kachnu s krátkými křídly. Délka těla je kolem 45 cm, samec váží 550 g a samice 420 g. Opeření je převážně tmavě hnědé. Samci ve svatebním šatu mají výraznou zeleně lesklou hlavu a bílý tenký krční límec. Duhovky jsou hnědé s výrazným bílým očním kroužkem. Zobák a nohy jsou tmavé.[6]

Čírky jsou převážně masožravé, živí se hlavně malými mořskými bezobratlými živočichy, mj. kraby a měkkýši. Na pevnině požírají členovce a jejich larvy. Potravu doplňují semeny rákosů a trav.[5] Samci se projevují jemným, vysoce položeným sípavým pískáním a praskáním, samice níže položeným kdákáním a vrčením.[7]

Spárované čírky si utváří teritoria, která obývají po celý rok. Nezadaní a juvenilní jedinci se opatrně pohybují mezi teritorii spárovaných jedinců a v případě hojnosti potravy se sdružují do nepočetných hejn. Čírky jsou převážně krepuskulární, jejich hlavní predátor je chaluha subantarktická.[5]

Čírka aucklandská v přirozeném prostředí

Čírka se endemitně vyskytuje na všech velkých ostrovech Aucklandových ostrovů s výjimkou Aucklandova ostrova, který je největším ostrovem tohoto souostroví. Vymizení druhu z Aucklandova ostrova nastalo následkem introdukce savců počátkem 19. století, konkrétně koček, potkanů a divokých prasat.[9] Malé skupinky čírek však na ostrově přežily až do roku 1942, kdy tam byly spatřeny naposledy. V roce 1993 došlo na ostrovech Rose a Enderby k vymýcení králíků, takže tamější vegetace začala opět vzkvétat, což mělo přímý vliv na populace místních čírek, u nichž byl zaznamenán populační vzestup.[8]

Celková populace druhu se odhaduje na nejméně 1000 jedinců.[7]

Habitat čírek je spojován s vodou – vyskytují se hlavně u zarostlého oceánského pobřeží v oblasti přílivových pásem, podél říček a u přirozeně se formujících bažinatých tůní. Vyskytují se i na travnatých plochách porostlých ostřicemi, avšak důležitá je pro ně i hustá křovinatá vegetace, kde se dá v případě potřeby ukrýt před predátory.[5][7] Na ostrově Disappointment žijí na skalnatých útesech mezi hnízdy a nory mořských ptáků (mj. albatrosů) bez přístupu k oceánskému pobřeží.[5]

I když je populace druhu stabilní, Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako zranitelný, jelikož je rozšířen po velmi malém území a v budoucnu by jej mohla ohrozit introdukce savců na místní ostrovy. Případné ptačí nemoci by mohly mít na geograficky omezenou populaci devastující následky. Druh se úspěšně chová v několika chovných zařízeních na novozélandské pevnině.[7]