Albatros stěhovavý

Albatros stěhovavý (Diomedea exulans) je velký mořský pták z čeledi albatrosovití. Vyskytuje se na všech oceánech jižní polokoule.

Albatros stěhovavý
Albatros stěhovavý
Stupeň ohrožení podle IUCN

zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádtrubkonosí (Procellariiformes)
Čeleďalbatrosovití (Diomedeidae)
Rodalbatros (Diomedea)
Binomické jméno
Diomedea exulans
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Albatros stěhovavý má poměrně velkou hlavu a dlouhý silný zobák. Tento druh má největší rozpětí křídel ze všech současných ptáků, v průměru kolem 3,1 m. Největší ověřené rozpětí křídel přitom činí 3,63 m. Větším rozpětím křídel disponovali pouze někteří vyhynulí ptáci, jako byl argentinský miocénní druh Argentavis magnificens, jehož rozpětí činilo až přes 6 metrů a hmotnost přes 70 kilogramů.[2] Díky svým obrovským křídlům může albatros stěhovavý trávit dlouhé hodiny ve vzduchu. Při plachtění bez mávání křídel využívá klouzavosti až 27.[3] Za den může nalétat až tisíc kilometrů.

Tito ptáci mají velmi dobře vyvinutý čich, díky kterému dokážou ucítit kořist v podobě ryb plovoucích u hladiny hluboko pod nimi.[4]

Pták je na délku asi 1,35 m dlouhý a váží mezi 6 a 12 kg. Samice jsou o něco menší než samci. Zaznamenán je také první let jednoho mláděte, při kterém vážilo 16,1 kg.

Dospělí ptáci jsou bílí s černobílými křídly. Zabarvení se s věkem mění. Samci mají křídla bělejší, jen jejich konce jsou černé.

Vajíčko druhu Diomedea exulans.

Ekologie

Albatros stěhovavý požírá zejména chobotnice, korýše a menší druhy ryb, vyhledává také uhynulé mořské živočichy plovoucí na hladině. Hnízdí v početných koloniích na mořských útesech. Kuželovité hnízdo, které staví z nejrůznější vegetace, může být v konečném stádiu až 0,5 m vysoké a 1 m široké.

Klade do něj jediné, světle zbarvené vejce s tmavším skvrněním, které je asi 10 cm dlouhé a na jehož inkubaci se střídavě podílejí oba rodiče. Mládě po vylíhnutí následně v jejich blízkosti setrvává celých 9 měsíců, což znamená, že pár může hnízdit maximálně jednou za dva roky. Albatros stěhovavý je poměrně dlouhověký pták, může se totiž dožít až 80 let.[5]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. http://www.osel.cz/10143-velkolepy-argentinsky-ptak.html
  3. Archivovaná kopie. realtravel.com [online]. [cit. 2008-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-09.
  4. https://www.stoplusjednicka.cz/kdo-na-ma-nos-sestice-zivocichu-s-vyjimecnym-cichem
  5. Archivovaná kopie. www.70south.com [online]. [cit. 2008-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-28.

Literatura

  • Burnie, D. (2002): Zvíře; str. 270. A Dorling Kindersley Book. ISBN 80-242-0862-8

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.