Kakariki rudočelý

Kakarikiové rudočelí se rozšířili a adaptovali v celé řadě tropických a subtropických habitatů. I když v letu vypadají poněkud neohrabaně, jsou velmi dobří letci, kteří běžně překonávají velké vzdálenosti mezi ostrovy ve snaze optimalizovat vytěžení potravních zdrojů. V případě nalezení vhodného habitatu se mohou rychle rozmnožit a bryskně vytvořit početné populace. U kakarikiů však mohou běžně nastávat i prudké populační poklesy, které bývají být výsledkem nedostupnosti potravy a v případě některých ostrovů i vody.[11]

Většinou se vyskytují samotářsky nebo v páru, avšak mimo hnízdní období (podzim a zima) se mohou sdružovat do nepočetných hejn, typicky do 5 jedinců. Hejna se sdružují u zdrojů potravy a většinou jsou snadněji vyplašena než samotářští jedinci. Ke komfortnímu chování patří důkladné čištění peří (preening) zobákem, vehementní škrábání hlavy nohama nebo čištění zobáku o rostliny. Podobně jako ostatní kakarikiové, kakarikiové rudočelí se každý den důkladně koupou. Nalezou do mělké čisté vody, do které ponoří hlavu a začnou stříkat vodu na záda pomocí svých křídel za neustálého třepotání těla. Na konci koupele otřepou křídla i tělo a v případě slunečného počasí usednou na slunce, aby se vysušili.[12]

Agrese je u druhu spíše vzácná. Při bojích o hnízdní stanoviště nebo potravní zdroje papoušci používají své nohy k zahnání vetřelce. Např. při posedu samec může dosednout vedle jiného samce, ve kterém vidí soka, a šťouchne do něj nohou. Občas může dojít ke krátkým bojůvkám v letu, výjimečněji i na zemi. Jednou z taktik kakarikiů rudočelých k zahnání oponenta je široké rozevření zobáku a pomalé přibližování se k vetřelci. Submisi (podřízenost) dává kakariki nezvyklým množstvím různých úkonů na malý druh papouška. K těm patří otočení hlavy o 90 stupňů od oponenta, přikrčení, odkročení od oponenta o několik kroků, nahnutí se na stranu při vzpřímeném nebo sehnutém držení těla, otočení se na stranu, odejití nebo odletění, což je vůbec nejčastější reakce na agresi.[13]

Typickým hlasovým projevem kakarikiů rudočelých je hlasité štěbetání, které je slyšet hlavně při houfování a v letu. Během krmení jsou papoušci převážně tiší. Štěbetání je používáno i k udržování kontaktu v páru nebo při vyrušení.[14] Štěbetání papoušků připomíná slabiky tur-tur-tur či ki-ki-ki.[11][14] Díky svému maskovacímu opeření jsou kakarikiové častěji slyšeni než viděni.[15]

Kakariki rudočelý na Tiritiri Matangi

Hlavními komponenty námluvního chování je vzájemná tolerance a všímavost. Nejdůležitějším prvkem námluv je situace, kdy samice sedí na větévce, a samec dosedne těsně vedle ní a začne se posuvnými kroky pohybovat směrem k a od samice. Zatímco samice zůstává nehybná, samec se pravidelně otáčí o 180 stupňů; k těmto otočkám dochází nejčastěji těsně u samice nebo naopak v momentě, kdy je samec na větvi nejdále od ní. Součástí tohoto namlouvacího rituálu samce jsou odskoky a odlety samce na jiné větve kolem, uklánění se, jemné štěbetání a rychlé roztahování a stahování duhovek. Po utvoření páru dochází k zásnubnímu krmení, které začíná cca 2 měsíce před kladením vajec a postupně se stupňuje.[16]

Kakariki rudočelý hnízdí v norách a dutinách. V oblibě má dutiny vysoko v korunách živých i uschlých stromů. Neváhá však zahnízdit ani v dutinách spadlých kmenů, ve skalních dutinách a v bludišti nor formujících se pod hustou vegetací.[10] V případě nedostatku vhodných hnízdících stanovišť může hnízdit i v norách vyhloubených jinými ptáky.[17] Např. na Tiriti Matangi kakarikiové využívají nory vyhloubené ledňáčky posvátnými (Todiramphus sanctus) i buřňáky druhu Pterodroma gouldi.[18] V případě snahy kakarikiů o zahnízdění v noře používané jiným druhem se může stát, že jsou odtud kakarikiové vyhnání hnízdícím ptákem.[17] Hnízdo staví pouze samice v nejhlubším, nejtmavším místě dutiny nebo nory. Nejdříve zobákem začne klovat do substrátu pod sebou a nohama odhazovat odkopaný materiál. Vyhloubený důlek pak vystele dostupným materiálem jako jsou suché větvičky, mech, peří nebo zbytky rostlin. Někdy dokonce rozžvýkává materiál kolem vstupného otvoru, kterým pak také používá na stavbu hnízda.[19]

Ke kladení vajec dochází nejčastěji mezi říjnem a prosincem, avšak náhradní snůšky jsou někdy kladeny až do března.[10] Samice snáší 4–9, nejčastěji 7 bílých vajec elipsovitého tvaru.[20][21] Vejce mají rozměr 26×21 mm a váhu 6 g. Ke kladení dochází nejdříve v denních intervalech, avšak časy se postupně prodlužují až k 3–4 dnům mezi posledními vejci.[10] Inkubuje pouze samice po dobu kolem 23 dní.[21] S inkubací začne někdy po snesení prvního, druhého, třetího či čtvrtého vejce, takže se mláďata klubou postupně. V této době ji potravu shání samec, který samici v pravidelných intervalech (cca každou hodinu) vyláká z hnízda svým zpěvem a krmí je regurgitací potravy.[20] Náhradní snůšky se dějí pouze v případě zániku první snůšky.[21] Kakarikiové mohou zahnízdit v tom samém hnízdě i následující rok.[18]

Kakariki rudočelý na ostrově Kapiti

Po narození ptáčat samec pokračuje s vykrmováním samice po další dva týdny.[10] Samec předává jídlo samici a ta pak krmí ptáčata. Pokud samice není v blízkosti hnízda, samec může krmit ptáčata přímo.[22] V následujícím období vykrmují mláďata oba rodiče. K osamostatnění mláďat dochází někdy po 5–9, nejčastěji 7 týdnech od vyklubání.[10] I přes různý stupeň vývinu opouští mladí kakarikiové hnízdo najednou, takže některá mláďata jsou vyvinuta výrazně více než jiná.[22]

Nějaký čas po opuštění hnízda se mláďata zdržují v blízkosti teritorií rodičů, se kterými občas shání potravu v malých hejnech, načež dochází k disperzi. Vzdálenost disperze silně závisí na potravní nabídce a může se v jednotlivých letech nebo oblastech lišit podle dostupnosti potravy.[15] Začínají se pářit v prvním roce života.[22]

Hnízdní úspěšnost silně závisí na dostupnosti potravy a přítomných predátorech.[21] Na ostrově Little Barrier bylo nejčastější příčinou úmrtí mláďat vyhladovění. K dalším příčinám úhynu ptáčat patřilo zamoření hnízda roztoči nebo vyplnění hnízda predátory. Po opuštění hnízda umírala ptáčata nejčastěji v prvních dvou týdnech po opuštění hnízda, a sice následkem útoku jiných ptáků jako jsou sovky bubuk.[21]

Živí se všežravě, nicméně většinu potravy tvoří rostlinná složka.[11] Pojídá semena (nejčastěji lenovník, ostřice, pabuky, lipnicovité a rostliny rodů Mariscus a Muehlenbeckia), bobule, ovoce (hlavně Myoporum laetum a rostliny rodů Coprosma a Solanum), pupeny, květy, nektar a výhonky rostlin.[23] Konkrétně pojídané druhy závisí na obývaném habitatu. Vzhledem k extrémní biotopické diverzitě ostrovních habitatů, kde se papoušci vyskytují, se jedná o stovky různých druhů rostlin, které poskytují kakarikiům potravu.[24] Rostlinný jídelníček kakarikiové doplňují hmyzem, který je pro ně důležitý hlavně před energeticky náročným obdobím hnízdění. Kermadecký poddruh cyanurus pojídá i mořské měkkýše. Potravu hledá nejčastěji na zemi, avšak může ji sesbírávat ve všech patrech lesa.[11]

česky

• REINSCHMIDT, Matthias. Atlas papoušků. České Budějovice: Dona, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7322-142-3. S. 127.

• SMRČEK, Matin. Exotičtí ptáci a jejich chov. Praha: Albatros, 2010. 416 s. ISBN 978-80-00-02157-7. S. 222–223.
• SMRČEK, Matin. Kapesní atlas exotických ptáků. Praha: Ottovo nakladatelství - Cesty, 2003. 312 s. ISBN 80-7181-801-1. S. 152.

anglicky

• FORSHAW, Joseph, 2017. Vanished and Vanishing Parrots: Profiling Extinct and Endangered Species. Svazek 2. Ithaca and London: CSIRO Publishing. ISBN 9780643106499. (anglicky)
• HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky)
• HIGGINS, P. J., 1999. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 4, Parrots to dollarbird. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780195530711. (anglicky)
• Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kakariki rudočelý na Wikimedia Commons
• Taxon Cyanoramphus novaezelandiae ve Wikidruzích
• Kakariki rudočelý v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)
• Stránky českého chovatele papoušků kakariki