Aragonská koruna

Aragonská koruna (katalánsky Corona d'Aragó, aragonsky Corona d'Aragón, kastilsky Corona de Aragón) je souhrnné pojmenování pro všechna historická území, která byla podřízena svrchovanosti aragonského krále mezi roky 1164 a 1707. Jádrem Aragonské koruny byla personální unie Aragonského království a Barcelonského hrabství, jíž roku 1137 dalo základ manželství královny Petronily Aragonské a hraběte Ramona IV. Barcelonského. S nástupem jejich syna Alfonse II. na trůn roku 1162 (bylo mu tehdy 5 let, takže nominálně vládl spolu s matkou-regentkou a když ta o dva roky později abdikovala, vykonávala za něj vládu regentská rada) nastoupila na aragonský trůn barcelonská dynastie.

Koruna aragonská Corona d'Aragón (an) Corona d'Aragó (ca) Corona Aragonum (la) Corona de Aragón (es) ↓ 1162–1715 ↓ vlajka znak
geografie Země náležející k Aragonské koruně, samotné Aragonské království je zvýrazněné
hlavní město:	neurčité a neustálené parlament: Monzón (13.–16. stol.) aj. sídlo rady: Barcelona (13.–16. stol.), Neapol (Alfons V.)
obyvatelstvo
náboženství:	římskokatolické (oficiální), minority: sunnitský islám, sefardský judaismus, řecké ortodoxní
státní útvar
státní zřízení:	feudální monarchie a konfederace několika království a dalších celků podřízených koruně
vznik:	Alfons II. nastoupil na trůn, čímž vznikla personální unie Barcelony a Aragonu
zánik:	29. 6. 1707 – Filip V. zrušil Dekrety z Nueva Planta korunu i její zákony
státní útvary a území
předcházející: Aragonské království Barcelonské hrabství Sicilské království Republika Sassari Mallorské království taifská království Neapolské království následující: Kastilsko-aragonská unie Španělské impérium Habsburské Španělsko Francouzské království Sardinské království (pod Rakouskem) Britská Menorca

Později, jako výsledek reconquisty nových území i sňatkové politiky, se unie království aragonského a hrabství barcelonského rozrostla o valencijské, mallorské a neapolské království, ostrovy Sicílie, Sardinie a Korsika, vévodství aténské a neopatrijské.

Svatbou Katolických Veličenstev Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského byl zahájen proces spojení se zeměmi Kastilské koruny, čímž vzniklo sjednocené Španělské království jako centralistický stát. Španělští králové užívali titulů „aragonský král“ a „kastilský král“ až do roku 1707, kdy Filip V. Španělský většinu práv a titulů eliminoval. Země Aragonské koruny se rozprostíraly na území moderních států Španělsko, Andorra, Francie, Itálie, Malta a Řecko.