Apponyiové
Aponiové nebo Apponyiové (dříve též Apponyiové, maďarsky Apponyi család), často s doplňkem de Nagy-Appony je někdejší uherský šlechtický rod původem z vedlejší linie rodu Péczovců. Jejich hlavním sídlem byla obec Oponice nedaleko Topoľčan.[1]
Ap(p)oniové (Apponyi) | |
---|---|
Erb rodu Aponiovců | |
Země | Uhersko, Rakouské císařství |
Mateřská dynastie | Péczovci |
Tituly | kasteláni, župani, velvyslanci, ministři, strážci královské koruny, zemský soudce, diplomaté |
Zakladatel | Tomáš Aponi (Rúfus) |
Rok založení | 14. století |
Konec vlády | 1970 |
Poslední vládce | Albert II. Aponi |
Členové rodu se uplatňovali zejména ve státní diplomacii, ale i ve vojenských a dalších politických funkcích.
Historie
Zakladatelem rodu byl Tomáš zvaný Červený (Rúfus), v roce 1323 kastelán na hradech Čachtice a Branč. Výměnou za hrad Čeklís (Bernolákovo) získali od krále Zikmunda Lucemburského panství Oponice, které se stalo kmenovým panstvím rodového predikátu. Další panství drželi Apponyiové v Eberhardu (Yberhard, Malinovo), v Tolenské a Békešské župě.
Diplomatické směřování rodu položil Tomáš Apponyi, který byl v roce 1343 vyslancem uherského krále Ludvíka I. Velkého u papeže Klementa VI. v Avignonu. Pavel Apponyi pak jako vyslanec Štěpána Bočkaje vyjednal mír ve Vídni roku 1606. Roku 1618 jej císař pověřil vyjednáváním o hranicích mezi Uhrami a Moravským markrabstvím. Apponyiové se díky svému vzdělání a diplomatickým schopnostem stali vyslanci v různých zemích. Byli obratní při vyjednávání, neboť dokázali obratně hájit zájmy krále, uherské státu i stavů. V 16., 17. a 18. století získali Apponyiové baronský a následně též hraběcí titul.
V době povstání Františka II. Rákócziho (1703-1711) byly v roce 1708 některé rodové majetky poškozeny a zničeny.[2]
Rod se do povědomí kulturní a vzdělané Evropy zapsali hlavně tím, že ve Vídni založil slavnou Apponyiovskou knihovnu, kterou v roce 1825 přestěhovali ji do Bratislavy a v roce 1827 ji zpřístupnili veřejnosti. Navštěvovali ji také štúrovci, kteří si sem nechávali zasílat literaturu z Ruska. Nejznámějším novodobým členem rodu je Albert Apponyi, který roku 1907 zavedl tzv. Apponyiho školní zákony.
Významní členové rodu
- Tomáš Apponyi (Rúfus) (14. století), zakladatel rodu, kastelán, vyslanec krále Ludvíka I. Velikého
- Pavel Apponyi (1564–1624), baron, strážce královské koruny, vyslanec Štepána Bočkaje
- Josef Apponyi († 1787), hrabě, filozof, jezuita, profesor Trnavské univerzity
- Antonín Jiří Apponyi (1751–1817), hrabě, velkostatkář, diplomat, župan
- Antonín Apponyi (1782–1852), hrabě, diplomat, velvyslanec ve Vatikánu a ve Francii
- Rudolf Apponyi (1812–1876), hrabě, diplomat, velvyslanec ve Velké Británii a Francii
- Jiří Apponyi (1808–1899), hrabě, kancléř, zemský sudí, poslanec Uherského sněmu
- Albert Apponyi (1846–1933), diplomat, ministr kultu a výuky uherské vlády
- Jindřich Apponyi (1885–1935), hrabě, diplomat, cestoval po Africe, Indii a Himálajích
- Albert II. Apponyi (1899–1970), politik, zástupce, novinář
- Géraldine Apponyiová (1915–2002), manželka albánského krále Ahmeda I. Zoga, matka prince Alexandra I. Zoga
Galerie
- Zámek v Hőgyészi
- Zámek v Lengyeli
- Aponiho lovecké muzeum
- Ruiny Oponického hradu ze 13. století
- Renesanční zámek Aponiů v Oponicích
Odkazy
Reference
- Aponiovci [online]. Dostupné online. (slovensky)
- MACHALA, Drahoslav. Šľachtické rody. Bratislava: Perfekt a.s., 2007. ISBN 978-80-8046-375-5. S. 10–11.
Literatura
- Ottův slovník naučný, díl 2.; Praha, 1889 (reprint 1996), s. 544–545 ISBN 80-7185-057-8
- SATER, Peter: Feudálne sídla rodiny Apponyiovcov vo svetle archeologických a písomných prameňov so zameraním na Oponický hrad (disertační práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2020; 281 s. dostupné online
Související články
- Apponyiho školní zákony
- Aponiho palác
- Apponyiovská knihovna
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Apponyiové na Wikimedia Commons
- Aponiovská knihovna
- Rodokmen Apponyiů dostupné online
- Rodokmen Apponyiů v 18.–20. století dostupné online