Antonín Bedřich II. Mitrovský

Erb rodu Mitrovských z Nemyšle

Pocházel ze starého šlechtického rodu Mitrovských z Nemyšle, narodil se ve Vídni jako starší syn pozdějšího moravského zemského hejtmana a nejvyššího kancléře Antonína Bedřicha I. Mitrovského (1770–1842), matka Leopoldina (1773–1831) pocházela z rodu hrabat z Klebelsberka. Do státních služeb vstoupil v roce 1823, začínal u zemského soudu v Brně (jeho otec byl v té době moravským zemským hejtmanem). V letech 1826–1832 působil postupně u zemských soudů v Lublani, Terstu, Rovinji a Vídni, mezitím byl jmenován c. k. komořím (1827). Od roku 1832 byl radou zemského soudu v Praze a od roku 1835 radou českého apelačního soudu. V letech 1837–1838 zastával krátce funkci viceprezidenta soudního tribunálu v Miláně, poté se vrátil do Prahy, kde byl radou zemského soudu. V roce 1841 získal titul c. k. tajného rady a v letech 1841–1847 byl prezidentem zemského soudu v Čechách, respektive nejvyšším zemským sudím. V letech 1847–1848 byl prezidentem apelačního soudu a vrchního trestního soudu. Po revoluci 1848–1849 došlo k transformaci soudní správy a v Čechách byl ustaven Vrchní zemský soud, Mitrovský byl jeho prvním prezidentem (1849–1854). Svou kariéru završil jako prezident vrchního zemského soudu ve Štýrském Hradci s působností pro Štýrsko, Kraňsko a Korutany (1854–1864). V roce 1864 byl penzionován a zemřel o rok později na Moravě na zámku Kunštát u své dcery Leopoldiny, provdané Honrichsové.

Zámek Velké Heraltice, majetek Mitrovských do roku 1849

Byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1833 s Adelheid Clam-Gallasovou (1805–1836), dcerou českého nejvyššího maršálka Kristiána Kryštofa Clam-Gallase. Z tohoto manželství se narodila dcera Leopoldina (1835–1901), provdaná za podplukovníka barona Julia Simbschena. Podruhé se Antonín Bedřich oženil v roce 1839 s Terezií Bruntálskou z Vrbna (1812–1880), dcerou císařského nejvyššího štolby hraběte Eugena Bruntálského z Vrbna. Z tohoto manželství pocházeli synové Antonín Bedřich III. (1840–1907) a Eugen (* 1843), kteří sloužili v armádě. Dcera Františka (1846–1918) se provdala za prezidenta vrchního zemského soudu ve Vídni Karla Chorinského (1838–1897), po ovdovění se jejím druhým manželem stal kníže Lothar Metternich (1837–1904).

Antonínův mladší bratr Josef (1802–1875) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora, byl též c. k. tajným radou a komořím. Sestra Leopoldina (1809–1868) byla manželkou c. k. komořího barona Josefa Honrichse (1785–1861), majitele velkostatku Kunštát.

Po otci zdědil Antonín Bedřich II. dvě panství na Moravě a ve Slezsku, Vízmberk (dnes Loučná nad Desnou)[1] a Velké Heraltice.[2] Na vízmberském panství se nacházely prosperující železárny, Antonín Bedřich ale neměl zájem o pokračování v průmyslovém podnikání svého otce a celé panství prodal v roce 1844 podnikatelské rodině Kleinů.[3] Později prodal i Velké Heraltice, které od něj v roce 1849 koupila kněžna Vilemína Kinská, vdova po Rudolfu Kinském. Poté Mitrovský koupil panství Myszowa v Haliči.