Karel Chorinský

Hrobka rodiny hraběte Karla Chorinského v Hietzingu

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chorinských z Ledské, narodil se v Linci jako mladší syn dolnorakouského a moravského místodržitele Gustava Ignáce Chorinského (1806–1873). Vystudoval práva ve Vídni a kariéru v justici zahájil na nižších postech v místech, kde jeho otec působil jako místodržitel (Lublaň, Brno, Vídeň). V letech 1878–1890 byl zároveň poslancem zemského sněmu v Salcburku, kde v letech 1880–1890 zastával také funkci zemského hejtmana. V letech 1887–1890 byl prezidentem zemského soudu v Salcburku a v letech 1890–1897 prezidentem vrchního zemského soudu ve Vídni. Od roku 1894 byl též členem říšského soudu. V roce 1887 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny, angažoval se také v řadě spolků. Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a ve svých pracích se věnoval dějinám svobodného zednářství a historii rakouského práva.

V roce 1882 se oženil s hraběnkou Františkou Mitrovskou z Nemyšle (1846–1918), dcerou prezidenta českého zemského soudu Antonína Mitrovského z Nemyšle. Z jejich manželství se narodil jediný syn Rupert Antonín (1883–1903), který však zemřel předčasně.[1] Františka se po ovdovění znovu provdala v roce 1900 za knížete Lothara Metternicha (1837–1904).