Anna Pammrová

Anna Pammrová (29. června 1860 Kralice nad Oslavou[1][p 1] – 19. září 1945 Žďárec[2]) byla moravská filosofka a feministka. Proslula především po mnoho let vedenou korespondencí s Otokarem Březinou, ale i po smrti vydaným torzem knihy Antieva.[3]

Anna Pammrová
Anna Pammrová v roce 1889
Rodné jménoAnna Maria Pammer
Narození29. června 1860
Kralice nad Oslavou
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. září 1945 (ve věku 85 let)
Žďárec
Československo Československo
Povolánífilozofka, feministka, překladatelka, učitelka a spisovatelka
Národnostmoravská
Literární hnutífeminismus
Významná dílaAntieva, Mé vzpomínky na Otokara Březinu, Zápisky nečitelné, Zrcadlo duše
Manžel(ka)František Kroh
DětiAlma, František
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Anna se narodila 29. června 1860 v myslivně Bažantnice (čp. 49) u Kralic nad Oslavou do rodiny Jana Pammra (1823–1903), lesníka ve službách náměšťského hraběte Jindřicha Haugwitze, a jeho manželky Josefy, rozené Měcháčkové (1827–1921).[4] Měla tři sestry: Leopoldinu (1861–1873), Eleonoru Křemenovou (1863) a Antonii (1865–1887).

Když měla šest let, rozhodli se rodiče dát ji na vychování do rodiny její bezdětné kmotry. Anna tedy vyrůstala u Leopolda a Antonie Novákových v Jasenici a v Náměšti nad Oslavou, rodiče navštěvovala jen několikrát do roka. Kmotra jí bránila v kontaktu s jinými dětmi, obstarala jí domácího učitele, ale nechápala její citové potřeby. Anna postupně a z různých zdrojů získala rozsáhlé všeobecné a jazykové znalosti (němčina, francouzština, angličtina). V roce 1875 byla kmotrou poslána do Znojma, kde se rok zdokonalovala v němčině, šití, vyšívání a hře na klavír. Později pracovala dva roky ve Vídni jako vychovatelka v důstojnické rodině.

Matka a manželka

3. ledna 1884 porodila v Linci první dítě, nemanželskou dceru Almu.[5] Otce své dcery, Leopolda Stögera si odmítla vzít a vrátila se k rodičům do Jinošova. Vydělávala si výukou jazyků a věnovala se výchově dcery. Na nátlak rodičů navázala známost s lesníkem Františkem Krohem (1856/1857) a přestěhovala se s ním na hájovnu Kozínek u Mohelna a následně do Sedlce. V Sedlci se jí roku 1891 narodil syn František Pamer.[6] Za Františka Kroha se v Sedlci provdala 1. července 1893.[7] František byl hrubián a despota, svou ženu prý zapřahal do postroje pro krávy, v němž musela odvážet seno a stelivo z lesa či vyvážet hnůj, a bránil jí v čtení knih a psaní.[5] Roku 1896 byl Kroh jako nespolehlivý přeložen do vzdálené víckovské myslivny u Žďárce, Anna se přestěhovala s ním, ale manželství již nefungovalo. Oficiálně byli rozvedeni až 16. ledna 1904.[7]

Samostatný život po rozvodu

V roce 1899 si Anna nechala postavit nedaleko Žďárce jednoduchý dřevěný domek, kam se s dětmi přestěhovala. Strádala zimou i nedostatkem prostředků, cítila se však konečně svobodná. Její dcera Alma v roce 1906 zemřela na tuberkulózu, syn František uprchl v létě roku 1914, před vypuknutím války, bez rozloučení do Ameriky. S matkou však vedl korespondenci prostřednictvím spisovatelky Pavly Moudré. V roce 1922 si Anna nechala postavit nový, zděný domek a nadále žila v samotě, v souladu s přírodou, studovala a psala. Výjimkou z minimálních styků s příbuznými a přáteli měla kontakty s rodinou Havlových, která měla nedaleko své letní sídlo.[8] Od roku 1932 byla členkou Moravského kola spisovatelů. Zemřela v roce 1945.

Přátelství s Otokarem Březinou

Když se Anna Pammrová po narození dcery Almy (1884–1906) vrátila k rodičům do Jinošova, seznámila se tam na podzim roku 1887 s básníkem Otokarem Březinou (1868–1929), který byl v Jinošově učitelem. Ze vzájemného porozumění vznikla rozsáhlá korespondence. Anna Pammrová si s Otokarem Březinou dopisovala až do jeho smrti, s výjimkou ročního období 1891–1892 a tříleté pauzy po sňatku s Františkem Krohou, v letech 1893–1896. Toto přátelství ovlivnilo i tvorbu obou autorů.[9] Novinářka a spisovatelka Božena Neumannová uvedla v Rozpravách Aventina (ještě za života A. P.), že to byla právě ona, kdo budoucího básníka přivedl ke tvorbě poezie.[10] Dopisy Otokara Březiny, které byly A. Pammrové adresovány v letech 1903–1928, vydala adresátka v roce 1933 tiskem.[11]

Filosofické dílo

Na její myšlenkový profil působila, kromě těžkých životních zkušeností, staroindická moudrost, okultismus a teosofie, myšlení J. J. Rousseaua, L. N. Tolstého, Th. Lessinga, konfrontace s filozofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho, a zejména duchovní přátelství s O. Březinou. Osobně se spolu setkali ještě r. 1925 v Tasově u J. Demla, r. 1927 a r. 1928 ve Žďárci. Filosoficky se zabývala třemi hlavními tématy: feminismem, kde sleduje otázku ženské emancipace a z hlediska vlastních zkušeností odsuzuje mužskou nadřazenost a zotročení ženy; kritikou moderní civilizace – byla přesvědčená, že člověk se může zachránit jen v samotě, kritizovala společnost technického věku i sociální nespravedlnost – a výzvou k nápravě protipřírodního myšlení a jednání, kde je vidět vliv Rousseauovy filosofie. Vyzývala k nastolení nového, hlubšího vztahu k přírodě. Existenci sice zobrazovala pesimisticky jako absurdní, z jejích deníků vysvítá, že několikrát uvažovala o sebevraždě, její negativismus je však doplňován vizí „zářného cíle“, „krásy Všeživota“.[8]

Bibliografie

Knihy
  • Alfa. Embryonální pokus o řešení ženské otázky, 1917
  • O mateřství a pamateřství, 1919
  • Cestou k zářnému cíli, 1925
  • Zápisky nečitelné, 1936
  • Odezva z lůna stvoření, 1937
  • Mé vzpomínky na Otokara Březinu, 1940
  • Zrcadlo duše – úvod napsal a uspořádal Jiří Vitula, 1945
  • Žena s duší lesa: z dopisů Anny Pammrové Leonoře Pamrové Pohorské – výbor sestavil a napsal úvod Lumír Kuchař; ilustrace Antonín F. Stehlík, 1970
  • Dopisy A. P. rodině Havlových, před. I. M. Havel, SI 1982
  • Anagogické meditace – k snazšímu porozumění poezie Březinovy podává Alfa, 1995
  • Antieva: faksimile rukopisu – Společnost Anny Pammrové, 1997
  • Divočinu slov mi nech – edičně připravil a doslov napsal Jiří Kuběna, 2000
  • Anna Pammrová: dopisy – slečně M. Zinfelové, c. k. bernímu radovi panu E. Zinfelovi (1916–1923, 1940), manželům Emilii a ing. Václavu Havlovým a jejich synům ing. V. a M. Havlovým (1915–1926) – editor Ladislav Soldán, 2009

Překlady
  • Výlety do nebe – Camille Flammarion, z francouzštiny. Praha: Hejda & Tuček, 1909
  • Mazdaznanská dietetika a kuchařka. Díl I, Dietetika – dle předpisů MUDr. O. Z. Hanische sestavila Bedřiška Ammannová, z němčiny. Klatovy: Cyrill M. Höschl, 1915
  • Zdravovědné pokyny dle Mazdaznanu: dle předpisů MUDr. O. Z. Hanishe: [jako doplňující samostatná část D. Ammannovy Mazdaznanské dietetiky a kuchařky] – E. Gewinn, z němčiny. Klatovy: C. M. Höschl, 1916
  • Život Ježíšův – Otoman Zar-Adusht Ha’nish, z němčiny. Klatovy: C. M. Höschl, 1918
  • Dějiny jako vsunutí smyslu v nesmyslné – Theodor Lessing, z němčiny. Klatovy: C. M. Höschl, 1919
  • Co jest Mazdaznan? Rozumná výživa – z francouzského letáku. Klatovy: C. M. Höschl, 1925

Časopisecké příspěvky
  • Prvé moje setkání s Ot. Březinou, Ženský obzor 1929, č. 3–4
  • Neuspokojivá informace Zvídavým, Kolo 1930, 1931
  • Z dopisů A. P. neteři Almě, Vlastivědná ročenka okresního archivu v Blansku, 1969 (4)

Zajímavost

Od roku 1996 existuje v Tišnově Společnost Anny Pammrové, která se věnuje životu a dílu spisovatelky.[12] (Protipól tvoří spíše recesistický Spolek Františka Kroha, který v letech 2005–2008 vydával vlastní internetový věstník.)[13]

Odkazy

Poznámky
  1. Literatura často udává jako místo narození Jinošov. Kralice nad Oslavou spadají právě do jinošovské farnosti, kde byla den po narození v kostele pokřtěna.

Reference
  1. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online.
  2. (dostupné online v NK ČR. Svobodné noviny. 22. 9. 1945, s. 3. Dostupné online.
  3. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 30.
  4. BLAŽEK, Tomáš. Múza básníka Březiny ze samoty u Žďárce mohla inspirovat i feministky [online]. Idnes.cz, 2016-03-26 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online.
  5. KŘEMENOVÁ, Alma. Anna Pammrová. Tišnov: Sursum, 2005. ISBN 80-7323-113-1. S. 238.
  6. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online.
  7. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online.
  8. GABRIEL, Jiří (a kolektiv). Slovník českých filosofů. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998. S. 435.
  9. MERHAUT, Luboš. Anna Pammrová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. P–Ř. S. 774–775.
  10. Božena Neumannová: Žena v životě Otakara Březiny. Rozpravy Aventina. 33/1929–1930, s. 417–418. Dostupné online.
  11. Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-04-23]. Dostupné online.
  12. Anna Pammrová | Společnost Anny Pammrové [online]. 2008-11-16 [cit. 2021-04-23]. Dostupné online. (česky)
  13. Společnost Františka Kroha: Věstník

Literatura
  • MERHAUT, Luboš. Anna Pammrová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 3/II. P–Ř. S. 774–775.
  • TICHÁČKOVÁ, Zuzana. Filozofie Anny Pammrové. Brno, 2014 [cit. 2017-11-19]. Dizertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeňka Kalnická. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.