Antonín František Stehlík

Antonín František Stehlík se narodil v roce 1921 v Hlubokých Mašůvkách nedaleko Znojma,[2] v letech 1928–1935 absolvoval základní školu v Hlubokých Mašůvkách a následně měl nastoupit do učení, které ukončil v roce 1938. V témže roce se snažil nastoupit na gymnázium v Moravských Budějovicích, kam se však z důvodu zhoršující situace v republice již nedostal a rodina Antonína Stehlíka se odstěhovala do Třebíče,[3] kde otec rodiny vlastnil reklamní agenturu, ve které začal Antonín Stehlík pracovat jako pomocník. Po začátku druhé světové války však Antonín Stehlík byl odveden na nucené práce do Rakouska, Německa a následně i do Francie, do Československa se vrátil až v roce 1945 a v témže roce se odstěhoval do Znojma, kde si vzal Otýlii Fišerovou.[1][4]

Mezi lety 1946 a 1950 soukromě studoval malířství u učitele gymnázia v Moravských Budějovicích Františka Šindeláře. V roce 1945 se začal stejně jako otec věnovat také novinářské práci. V rámci novinařiny se seznámil s uměleckým teoretikem Prokopem Tomanem, který ho doporučil k soukromým studiím malířství u Otakara Nejedlého, u něj začal studovat kolem roku 1952, pokračoval až do smrti Otakara Nejedlého v roce 1957. V tzv. Tomanově společnosti se seznámil s Vojtěchem Sedláčkem, který Antonína Stehlíka ovlivnil v technice kresby. V roce 1952 se spřátelil také s Petrem Bezručem, kdy přátelství pokračovalo až do smrti Petra Bezruče, během přátelství Antonín Stehlík vytvořil soubor 120 kreseb pod názvem Bezručovy moravské výplazy.[1] V roce 1973 obdržel Medaili Maxe Švabinského.[5]

V polovině padesátých let se začal věnovat také malbě a kresbě míst ze svého dětství a mládí. V šedesátých letech navštívil několikrát Itálii, Slovensko a Rusko,[6] tyto cesty ho ovlivnily v jeho další tvorbě. Od poloviny sedmdesátých let se začal malbě a kresbě věnovat profesionálně a také se začal zabývat malbou míst z jižní Moravy nebo z města Znojma.[1]

V roce 1991 mu bylo uděleno čestné občanství Hlubokých Mašůvek.[5]