Alla Pugačova
Alla Borisovna Pugačova (česky přechýleně také Pugačovová, rusky Алла Борисовна Пугачёва, někdy nesprávně Alla Pugačeva, * 15. dubna 1949 Moskva, Sovětský svaz) je populární ruská zpěvačka pop-music. V 70. letech 20. století byla oceňována v SSSR i v celé Evropě jako jedna z nejlepších ruských zpěvaček.
Alla Pugačova | |
---|---|
Alla Pugačova v roce 2016 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Алла Борисовна Пугачёва Alla Borisovna Pugačova |
Narození | 15. dubna 1949 (73 let) Moskva, Sovětský svaz |
Žánry | populární hudba |
Povolání | zpěvačka, hudební skladatelka, textařka, herečka |
Nástroje | klavír, akordeon, kytara |
Hlasový obor | mezzosoprán |
Aktivní roky | 1965–dodnes |
Příbuzná témata | Maxim Galkin, Filipp Kirkorov, Igor Nikolajev |
Ocenění | zasloužilý umělec RSFSR (1980) národní umělec RSFSR (1985) národní umělec SSSR (1991) Státní cena Ruské federace (1995) Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy (1999) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Maxim Galkin (od 2011) |
Děti | Kristina Orbakajte, Garri Galkin, Jelizaveta Galkinová |
Rodiče | Zinajda Archipovna Oděgovová, Boris Michajlovič Pugačov |
Příbuzní | Nikita Vladimirovič Presňakov a Děnis Ruslanovič Bajsarov (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Její repertoár zahrnuje více než 500 písní v jazycích ruském, anglickém, německém, francouzském, českém, finském a ukrajinském a celkem vydala více než 100 sólových záznamů. Už do roku 1997 se na celém světě prodalo dohromady na 250 milionů jejích nahrávek.[1] Reprezentovala také Rusko na pěvecké soutěži Eurovize (1997).
V současné době je vdaná za ruského komika Maxima Galkina, má dvě dcery, syna a tři vnoučata.
Život
Dětství a počátky kariéry
Alla se narodila 15. dubna 1949 v Moskvě Borisi Pugačovovi a Zinajdě Oděgovové. Poprvé se na scéně objevila již v roce 1954 a o dva roky později nastoupila do hudební školy.
Protože vyrůstala v poválečném prostředí, měla ve školních letech potíže s chováním. Ve 14 letech dokonce začala kouřit. Přesto však v roce 1964 hudební školu vystudovala.
V roce 1965 Alla nahrála svou první píseň Robot a pak často vystupovala v televizi. O rok později se v moskevském Divadle na Tagance seznámila s básníkem Vladimirem Vysockým a stali se velkými přáteli. Protože společně trávili hodně času, začalo se spekulovat o tom, že jsou zasnoubení. Pugačova ani Vysockij to však nikdy nepotvrdili.
V březnu 1969 se na státní cirkusové škole poprvé setkala se svým budoucím manželem Mikolasem Orbakasem, za něhož se provdala 8. října téhož roku a 25. května 1971 se jim narodila dcera Kristina. Po porodu žili všichni tři nějaký čas v Litvě, Mikolasově rodné vlasti. Na mateřské dovolené ale Pugačova nezůstala dlouho, záhy začala znovu vystupovat – např. v Leningradě, kde se setkala s textařem Iljou Reznikem, který pro ni napsal píseň Posidim, poookajem.
Po rozvodu s manželem v roce 1973 potkaly Allu první výrazné úspěchy. Byla vybrána jako zástupce SSSR na pěveckém festivalu Zlatý Orfeus v Bulharsku (1975) a velkou popularitu si získala díky písní Arlekino, která byla často hraná i v českých rozhlasech.[2]
1976–1979: „Žena, která zpívá“
V lednu 1976 vystoupila v Cannes (Francie) na veletrhu gramofonových společností a hudebních nakladatelství MIDEM a 28. dubna téhož roku měla koncert ve Východním Berlíně. Během května navštívila několik měst v Československu a účastnila se i soutěže Bratislavská lyra. Pak se vypravila do Bulharska a v srpnu vystoupila na Sopot festivalu v Polsku. Také se poprvé objevila na novoročním koncertě Píseň roku v Moskvě, kde měla obrovský úspěch s písní Očeň chorošo.
O rok později měla své první sólové turné v Charkově následované koncerty ve velkých městech SSSR – Moskvě, Leningradu, Tallinu, Rize a jiných. Také se znovu vdala, za režiséra Alexandra Stěfanoviče. Pak začala natáčet hudební film Žena, která zpívá (Hledám svou píseň), navštívený v Sovětském svazu více než 50 miliony diváků.[3] V tomto filmu si také zahrála hlavní roli, Annu Strelcovovou.
V květnu 1978 vydala své první album Zrcadlo duše, které obsahovalo 16 záznamů zejména od skladatele Alexandera Zacepina, ale i 3 písně od Pugačovy samotné a jednu píseň Marka Minkova. Písně byly nahrány v malém domácím studiu (až později začala Pugačova nahrávat ve studiu Melodie).[4] V srpnu se znovu účastnila festivalu v Sopotech, kde vystoupila s písněmi Shakespearův Sonet a Králové mohou všechno a zvítězila. Zde se objevila i následující rok, s písněmi Prosto, Letnije doždi, Zvezdnoe leto a opět Králové mohou všechno.
Roku 1979 vydala druhé album, nesoucí název Arlekino i drugije.
1980–1983: spolupráce s Raimondem Paulsem a Igorem Kio
Rok 1980 byl pro Pugačovu velice těžký – to kvůli zhroucení vztahu s manželem Stěfanovičem a následném rozvodu. Přesto její popularita stále vzrůstala: v novoroční televizní show Goluboj ogoňok přednesla píseň Maestro s hudbou Raimonda Paulse a textem Ilji Reznika. S těmito autory spolupracovala ještě mnohokrát, nazpívala i takové hity jako Starinnyje časy, Vozvraščenije, Bez menja, Dělu vremja aj.
Na podzim 1981 měla sérii koncertů v Československu, jako čestný host dokonce vystoupila na festivalu Intertalent 81. Zavítala i do Rakouska nebo do Finska. Na konci roku uváděla s Igorem Kio a Spartakem Mišulinem novou televizní show Novogodnij attrakcion, která se konala ve Velkém moskevském cirkuse na Cvetnom bulvare v Moskvě. Pugačova tu měla roli moderátorky a zároveň asistentky Igora Kio při kouzlení. Samozřejmě na show zazpívala i několik písní.
Praktický celý rok 1982 Pugačova strávila na zahraničních koncertech: v NDR, Jugoslávii, Rumunsku, Maďarsku a Itálii.
2. ledna 1983 již podruhé moderovala s Igorem Kio Novogodnij attrakcion, kde přednesla několik nových písní – s Valerijem Leontijevem Pozdno, sólově pak např. píseň Kanatochodka, ale hlavně Million alych roz (Milion růží) na hudbu Raimonda Paulse s ruským textem Andreje Vozněsenského, která se stala Pugačovy vůbec největším hitem a která se stala i titulní písní jejího výběrového alba vydaného o rok později v Japonsku, kde byla rovněž velmi oblíbená.[5] Million roz zazpívala např. na koncertě v Zieloně Góře v Polsku, vystoupila s ní i na Bratislavské lyře a dokonce s ní vyhrála festival Píseň roku. V průběhu let 1981–1983 Pugačova vydala devět singlů a páté album s názvem Kak trevožen etot puť.
1984–1985: „Prišla i govorju“
Před rokem 1984 se Pugačova seznámila s mladým hudebním skladatelem Igorem Nikolajevem. S jeho písněmi Ajsberg a Rasskažitě, pticy vystoupila nejdříve na Novogodném attrakcionu a pak i na Písni roku. Spolupráce Nikolajeva a Pugačovy vyústila v albu Sčasťja v ličnoj žizni z roku 1986. Celkem Nikolajev pro Pugačovu složil více než 30 skladeb.
Již na začátku roku začala Pugačova připravovat nový sólový program „Prišla i govorju“. Název programu vznikl od stejnojmenné písně. Šlo o velkou změnu oproti dřívějším koncertům: program byl navržen pro velké plochy (např. na sportovních stadionech) a měl nové funkce – každá píseň byla doprovázena choreografií a vizuálními efekty. Premiéra se konala 2. června 1984 v Moskvě ve sportovním areálu Olympic.
V roce 1984 si také zahrála v hudebním filmu Sezon čuděs. Velkou oblibu si získal také díky scéně s písní Belaja dver, kterou však Pugačova nikdy nezpívala na žádném koncertě. Na přelomu let 1984 a 1985 pořádala turné ve Švédsku a Finsku. Po návštěvě těchto zemí vzniklo její další album, jediné v anglickém jazyce, Alla Pugacheva in Stockholm.
Roku 1985 se potřetí vdala. Jejím manželem se stal režisér a producent Jevgenij Boldin. Ke konci roku ukončila aktivní spolupráci s Raimondem Paulsem.
1986–1993
V roce 1986 začala Pugačova spolupracovat s o 6 let mladším zpěvákem Vladimirem Kuzminem. Jejich nejznámější společnou písní se staly Dve zvezdy s hudbou Igora Nikolajeva, od Vladimira Kuzmina se sólovým zpěvem to pak byla Zolotaja karusel.
Roku 1988 se poprvé odehrál Pugačovy vánoční koncert Rožděstvenskije vstrječi, který se v Rusku stal tradicí a koná se tam dodnes. Účinkovali na nich nejen Pugačova a Kuzmin, ale také Larisa Dolina nebo Vladimir Presňakov.
Po roce 1989 nazpívala mnoho nových písní, k nimž v mnoha případech skládala hudbu ona sama a text napsal dlouholetý spolupracovník Ilja Reznik, např. píseň Fotograf. Stále další skladby však vznikaly i od Igora Nikolajeva, jako Svirel nebo Osennij poceluj.
Pugačova také vydala další dlouhohrající desku Alla (1990), následovanou deskami se záznamy z jejích vánočních koncertů. Velmi radostnou zprávu se dozvěděla o rok později – že se stala babičkou, neboť její dceři Kristině se narodil syn Nikita. Zanedlouho však Pugačova znovu zažila těžké období: rozvod s manželem Boldinem (1993).
1994–2000: Eurovize, „Izbrannoje“ a „Da“
Hlavně média zaujala Pugačova tím, že se v roce 1994 vdala za o 18 let mladšího zpěváka Filippa Kirkorova. Dokonce ho sama požádala o ruku. Společně také poprvé vystoupili na festivalu Slovanský bazar v běloruském Vitebsku.
V roce 1995 přejala z repertoáru Taťjany Sněžiny, která tragicky zahynula při autonehodě, pozdější velký hit, píseň Pozovi menja s soboj. Často s ní vystupovala na koncertech. O dva roky později se však Pugačova dala i do podnikání: založila si vlastní firmu s botami.
V témže roce reprezentovala Rusko na mezinárodní pěvecké soutěži Eurovize. S písní Primadonna se však se 33 body umístila až na 15. místě, což velice rozhněvalo její fanoušky a ti pak její neúspěch svedli na zabedněnost evropského publika, které nedovede přijmout ruskou hudbu.[6]
26. listopadu 1997 Pugačova oficiálně oznámila, že bude pořádat dva velké koncerty, Izbrannoje pro komorní haly a Da pro stadiony a sportovní areály. Oba koncerty se za několik měsíců skutečně odehrály.
V letech 1997 a 1998 se objevila ve filmech Staryje pěsni o glavnom 2 a 3, kde si v prvním zahrála bývalou obyvatelku loděnice a ve druhém mladou zpěvačku. 15. dubna 1999, v den svých 50. narozenin, které se oslavovaly na státní úrovni, jí udělil ruský prezident Boris Jelcin Řád Za zásluhy o vlast II. stupně.
Mimořádný úspěch zaznamenala po koncertě v USA roku 2000, kde o ní The New York Times napsaly, že je „ženou mnoha hlasů“ a „moskevskou Tinou Turner, s náznakem Édith Piaf“.[7]
Současnost
Po roce 2000 se Pugačova seznámila s o 27 let mladším ruským komikem a zpěvákem Maximem Galkinem. Společně nazpívali mnoho duetů, jako Buď ili ně buď nebo Kafeška. Na koncertech se s z nich stala nerozlučná a velmi oblíbená dvojice, přičemž na některých vystoupeních Galkin dokonce parodoval Pugačovu. Nebylo nakonec ani tak velkým překvapením, že se zasnoubili – sama zpěvačka však přiznala, že spolu chodili ještě v době, kdy jejím manželem byl Filipp Kirkorov (rozvedli se až v roce 2005).
V průběhu let 2001 až 2007 Pugačova vystupovala v rámci turné My prijechali a také se stala „múzou“ festivalu Nová vlna, na němž udělovala i svou osobní cenu.
V anketě televizní soutěže O jméno Ruska v roce 2008 se umístila Pugačova na třetím místě, což svědčí o tom, že je stále v Rusku velice populární.
V roce 2009 celým světem kolovala zpráva, že se Pugačova chystá udělat obří turné s Michaelem Jacksonem, avšak k ničemu takovému nedošlo.[8] V tomto roce také zpěvačka oznámila konec kariéry s vysvětlením, že je už unavená z neustálého cestování a zodpovědnosti.[9] Navíc ji údajně zrazoval i hlas. Přesto ještě měla jedno velké závěrečné turné – v Rusku, západní Evropě a v USA.
Byť Pugačova pěveckou kariéru ukončila, na veřejnosti se objevovat nepřestala. Dodnes vystupuje v mnoha televizních pořadech, stále i zpívá a nahrává nové písně.
Od roku 2011 vystupuje jako porotkyně v pěvecké soutěži Faktor A, podobné soutěži X Factor vysílané v České republice. V prosinci se vdala za jejího současného manžela Maxima Galkina. S ním má také dvojčata Garriho a Jelizavetu. Ta se narodila až 18. září 2013, kdy měla Pugačova již 64 let.[10] Dvojčata byla počata ze zkumavky, ze zmražených vajíček A. P. a byla donošena náhradní matkou.
S Galkinem a dětmi Pugačova žije na vesnici s názvem Grjaz asi 20 km západně od Moskvy. Tam si vybudovali svůj vlastní šestipatrový palác s tělocvičnou, domácím kinem a dokonce i s krytým delfináriem.[11]
Ke zpěvaččiným pětašedesátým narozeninám byl věnován film Moja babuška, kde o jejím životě vyprávěli členové rodiny a přátelé. Po 3 letech se znovu objevila na festivalu Nová vlna, kde měla svůj tvůrčí koncert.
Začátkem roku 2015 založila v Moskvě vlastní uměleckou školu Recital. V říjnu opět vystoupila na Nové vlně, tentokrát zahajovala jednotlivé dny festivalu. Kromě několika hitů ze sedmdesátých a osmdesátých let zazpívala i novou píseň Tjanět serdce ruki.[12]
V roce 2016 zpěvačka pravidelně vystupovala s Maximem Galkinem v jeho novém pořadu MaximMaxim,[13] společně měli i koncert na festivalu Slovanský bazar[14]. V červenci 2017 Pugačova navštívila Baku, kde pořádala svůj tvůrčí večer v rámci festivalu Žara.[15]
Rodinný život
Rodina
- rodiče: Zinajda Archipovna Oděgova (1922–1986), Boris Michajlovič Pugačov (1918–1982)
- sourozenci: Gennadij Pugačov (1947), Jevgenij Pugačov (1950–2011)
- manželé: Mikolas Orbakas (1945), Alexandr Stěfanovič (1944), Jevgenij Boldin (1948), Filipp Kirkorov (1967), Maxim Galkin (1976)
- děti: Kristina Orbakajte (1971), Garri Galkin (2013), Jelizaveta Galkinová (2013)
- vnoučata: Nikita Presňakov (1991), Děni Bajsarov (1998), Klavdija Zemcova (2012)
Diskografie
Alba
V Sovětském svazu bylo vydáno celkem víc než 100 desek. Mimo SSSR pak se pak vydalo 6 alb ve Švédsku, 5 v Japonsku a v Bulharsku, 4 ve Finsku, 3 v Československu, 2 v Polsku a 1 album v Německu a v Koreji.
Na celém světě se dohromady prodalo víc než 250 milionů desek.
Seznam nahrávek
- 1978 – Zerkalo duši
- 1979 – Arlekino i drugije
- 1980 – Podnimis nad sujetoj
- 1980 – To li ješčo budět
- 1982 – Kak trevožen etot puť
- 1985 – Ach, kak chočetsja žiť
- 1985 – Alla Pugačova ve Stockholmu
- 1986 – Sčasťja v ličnoj žizni!
- 1987 – Prišla i govorju
- 1990 – Alla
- 1991 – Rožděstvenskije vstrječi 91
- 1992 – Rožděstvenskije vstrječi 91
- 1995 – Ně dělajtě mně bolno, gospoda
- 1998 – Da!
- 2002 – Rečnoj tramvajčik
- 2003 – Živi spokojno, strana!
- 2008 – Priglašenije na zakat
- 2009 – Sady višněvyje
- 2010 – Uže ně važno
- 2012 – Vot i vsjo
- 2014 – Ja smogu
Výběr z písní
- 1965 – Robot
- 1968 – Ja tebja pocelovala
- 1974 – Posidim, pookajem
- 1975 – Na Tichoreckuju / Mně nravitsja / Arlekino / Do svidanija, ljeto
- 1976 – Volšebnik – nědoučka / Vsjo mogut koroli
- 1977 – Ženščina, kotoraja pojot / Sonet Shakespeara / Etot mir
- 1980 – Maestro / Ja bolše ně revnuju
- 1981 – Starinnyje časy / Vozvraščenije / Kuda ujechal cirk?
- 1982 – Million alych roz / Kabriolet / A znaješ, vsjo ješčo budět
- 1983 – Ajsberg / Rasskažitě, pticy / Ach, kak chočetsja žiť!
- 1985 – Paromščik / Vladivostok / Ivan Ivanovič
- 1986 – Nado že / Dvě zvezdy
- 1987 – Koroljeva
- 1989 – Korallovyje busy / Tri sčastlivych dňa
- 1991 – Beglec / Mimochodom
- 1993 – Svirel / Rossija / Silnaja ženščina
- 1997 – Primadona / Pozovi menja s soboj / V Petěrburge groza
- 1998 – Dočeňka / Ně obižaj menja
- 2000 – Belyj sněg / Madam Broškina
- 2001 – Rečnoj tramvajčik
- 2005 – Ljubov, kak sostojanije
- 2006 – Cholodno v gorodě
- 2009 – Nas ně dogonjat / Staryj albom
- 2012 – Gdě že ty, ljubov / Vot i vsjo
- 2013 – Cvetok ogňa
- 2014 – Nas bjut, my letajem / Ja smogu
- 2015 – Vojna / Tjanět serdce ruki
- 2016 – Ty menja ně ostavljaj / Pod odnim flagom / Kopěječka
- 2017 – Sčastlivyje dni / Ja letala
- 2018 – Čto vižu, to poju / Poživi v mojej škure
Televize a film
- 1972 – Stojanka pojezda
- 1974 – Volšebnyj fonar
- 1975 – Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel
- 1975 – Pivotman
- 1976 – Ansambl´ něudačnikov
- 1978 – Ženščina, kotoraja pojot (Žena, která zpívá) – Anna Strelcovová
- 1979 – Pěna – zpěvačka na festivalu
- 1979 – Babuški nadvoje skazali...
- 1983 – Ljubovju za ljubov – zpěvačka
- 1984 – Setkání s Allou Pugačovou
- 1985 – Prišla i govorju – sama sebe
- 1985 – Sezon čuděs – taxikářka
- 1992 – Džulija
- 1995 – Ždi i pomni menja
- 1997 – Staryje pěsni o glavnom 2 – bývalá obyvatelka loděnice
- 1998 – Staryje pěsni o glavnom 3 – mladá zpěvačka
- 2000 – Staryje pěsni o glavnom 4
- 2004 – Za dvujma zajcami – Toňa Korovjaková
- 2007 – Koroljevstvo krivych zerkal – Primadonna
- 2007 – Ironie osudu 2
- 2010 – Ščelkunčik i Krisinyj Korol
- 2014 – Moja babuška
- 2016 – Mně nravitsja
V oblíbené dětské pohádce Jen počkej, zajíci! zní na začátku 14. epizody Pugačovy píseň Milion růží a v 15. epizodě hraje jednu z hlavních rolí přímo zpěvačka v podobě lišky.
Reference
- DOLL, Susan. Alla Borisovna Pugacheva [online]. Encyclopaedia Britannica, rev. 2013-09-18. Dostupné online.
- http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kalendarium/51666-alla-pugacovova-primadona-ruske-popularni-hudby/
- Úspěšné sovětské filmy Archivováno 10. 5. 2012 na Wayback Machine podle sledovanosti na webu KinoKultura.
- DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha: Mladá Fronta, 1987. Kapitola Alla Pugačova, s. 240.
- KULANOV, Aleksandr. Nina Chjodo. Million russkich roz. Woman.ru [online]. 2003-03-20 [cit. 2013-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- http://tn.nova.cz/clanek/red/hudba/sovetska-helena-vondrackova-alla-pugacevova-slavi-sedesatku-best-of.html%5B%5D
- LOGINOV, Mikhail. A queen above politics: Alla Pugacheva. Open Democracy [online]. 2011-10-18. Dostupné online. (anglicky)
- http://www.ceskenoviny.cz/video/detail.php?id=107777
- http://revue.idnes.cz/alla-pugaceva-ma-dvojcata-0hc-/lidicky.aspx?c=A131007_092204_lidicky_zar
- mcm, Právo. Čtyřiašedesátiletá Alla Pugačovová má dvojčata. Donosila je náhradní matka. Novinky.cz [online]. 2013-10-08 [cit. 2013-10-08]. Dostupné online.
- http://www.novinky.cz/zena/styl/215654-zpevacka-alla-pugacovova-vrasky-ani-kila-navic-neresi.html
- http://www.lopatinlab.ru/posts/novaya-volna-2015-tyanet-serdtse-ruki-alla-pugacheva
- О проекте. МаксимМаксим. Первый канал. 1tv.ru. Dostupné online [cit. 2017-01-14]. (rusky)
- Standing Ovation pro Den kultury ČR na festivalu ve Vitebsku | Informuji.cz. Informuji.cz. Dostupné online [cit. 2017-01-14].
- Алла Пугачева и гости ее творческого вечера на фестивале "Жара-2017": репортаж из Баку. ru.hellomagazine.com. Dostupné online [cit. 2018-01-07].
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alla Borisovna Pugačovová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alla Pugačova
- (rusky) Fanouškovské stránky
- (rusky) Diskografie Archivováno 27. 11. 2020 na Wayback Machine