Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein

Albert hrabě Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (Albert Viktor Julius Josef Michael Graf von Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly) (5. září 1861 Lvov15. června 1945 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat původem z francouzského rodu Mensdorff-Pouilly, který vlastnil rozsáhlé majetky na Moravě a v Čechách.

Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein
Doživotní člen rakouské panské sněmovny
Ve funkci:
1917  1918
PanovníkKarel I.
Rakousko-uherský velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci:
1904  1914
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFrantišek Deym ze Stříteže
Nástupcepřerušení diplomatických styků (1. světová válka)
Velvyslanecký rada v Londýně
Ve funkci:
1896  ?
PanovníkFrantišek Josef I.
Attaché v Paříži
Ve funkci:
1886  ?
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. tajný rada
Císařský komoří

Narození5. září 1861
Lvov
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. června 1945 (ve věku 83 let)
Vídeň
Rakousko Rakousko
RodičeAlexandr Mensdorff-Pouilly
Alexandra Dietrichsteinová
Zaměstnánídiplomat
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
CommonsAlbert von Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina

Narodil se ve Lvově, kde byl jeho otec tehdy místodržitelem. Byl druhorozeným synem generála a rakouského ministra zahraničí knížete Alexandra Dietrichstein-Mensdorff-Pouillyho a hraběnky Alexandry Dietrichsteinové (1824-1906). Jeho starší bratr Hugo byl dědicem knížecího titulu a statků na jižní Moravě v Mikulově. Na Moravě zůstala provdaná i sestra Marie Gabriela (1858-1889), manželka hraběte Huga Kálnokyho, majitele Letovic. Manželem mladší sestry Klotyldy (1867-1942) byl významný uherský politik hrabě Albert Apponyi.

Diplomatická kariéra

V roce 1884 vstoupil do diplomatických služeb, od roku 1886 působil jako attaché v Paříži. Od roku 1889 byl v Londýně, kde od roku 1896 zastával funkci velvyslaneckého rady. V letech 1904-1914 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Velké Británii. Díky jeho příbuzenským vazbám na britskou královskou rodinu (byl bratrancem krále Eduarda VII.) byly i v době napjaté mezinárodní situace před první světovou válkou zachovány korektní diplomatické vztahy mezi Vídní a Londýnem.

Po začátku první světové války se vrátil do Vídně, později se zúčastnil mírových jednání a v roce 1918 byl jedním z kandidátů na funkci rakousko-uherského ministra zahraničí. Jako anglofila jej ale odmítl spojenecký Berlín. V roce 1917 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny, z čestných dvorských hodností obdržel tituly c.k. tajného rady a komořího. I když byl po zániku monarchie penzionován, uplatnění našel i v Rakouské republice a v roce 1919 byl jedním z vyjednavačů u vzniku Společnosti národů.

Později žil převážně ve Vídni, několikrát ale ještě navštívil Velkou Británii. Nakonec zemřel ve skromných poměrech ve Vídni 15. června 1945 ve věku 83 let.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.