Adolf Černý

Adolf Černý (19. srpna 1864 Hradec Králové – 27. prosince 1952 Praha) byl český učitel, diplomat, spisovatel, básník, slavista, sorabista, etnograf, publicista, překladatel a univerzitní lektor slovanských jazyků v Praze.[1]

Adolf Černý, dr. h. c.
(1892)
Narození19. srpna 1864
Hradec Králové, Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. prosince 1952 (ve věku 88 let)
Praha, Československo Československo
PseudonymJan Rokyta
Povoláníučitel
Národnostčeská
StátRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Československo Československo
Manžel(ka)Božena Černá-Reinerová
DětiPhDr. Božena Dobiášová-Černá
RodičeStanislav Černý, Františka Černá-Kejzlarová
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Adolfa Černého (matrika N 1860-1877 Hradec Králové (SOA Zámrsk))

Život

Narodil se v rodině Stanislava Černého (1840/1841), holiče a hudebníka a Františky Černé-Kejzlarové (1840/1841). Svatbu měli 23.11.1863. Stanislav byl nejstarší, měl deset sourozenců, z nichž jen tři se dožili dospělého věku: Anna (1866), Barbora (1871) a Boleslav (1881). Roku 1902 se oženil s Boženou Reinerovou (1879–1959), se kterou měl dceru Boženu Dobiášovou (1904).

Po maturitě na reálném gymnáziu (1879) vystudoval učitelský ústav (1883), jako učitel působil v Hradci Králové a v Praze, kde byl v letech 1898–1904 též správcem Národopisného muzea českoslovanského.[1] Od roku 1901 vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy polštinu a lužickou srbštinu, od r. 1911 i srbochorvatštinu.[1] Po vzniku samostatné ČSR pracoval na ministerstvu zahraničních věcí (r. 1918 expert pro slovanské otázky při čs. delegaci na mírové konferenci v Paříži, od r. 1919 ministerský rada MZV, v letech 1922–1923 legační rada čs. velvyslanectví ve Varšavě).[2] V roce 1927 odešel do důchodu.[1]

Od mládí se cílevědomě věnoval slovanské filologii a soudobým politickým problémům slovanských národů, později zaměřil pozornost také na rozvoj odborně fundované slavistické publicistiky a šíření ideje slovanské vzájemnosti v duchu masarykovského kriticismu.[2] V roce 1898 založil časopis Slovanský přehled a v letech 1898–1914 a 1925–1932 jej redigoval.[2] Hlavním předmětem jeho badatelského zájmu i mnohostranných organizačních aktivit byly jazyk, historie, kultura a folklor Lužických Srbů[3], jejichž život poznal při každoročních studijních pobytech (1885–1895).[1] Ve své době byl nejvýznamnějším znalcem lužickosrbské kultury[4] zakladatelem české sorabistiky.[3]

Jeho rozsáhlá původní básnická tvorba (pod pseudonymem Jan Rokyta) se vyvíjela od intimní a spirituální lyriky (Když se připozdívá; Světla a bludičky; Lekníny na hlubinách; Za Kristem; Pouta a peruti; Království ticha a smíru; Jadranské dojmy), přes veršovaný autobiografický román (Prokop Rybář), až k náboženské a politické epice, oslavující českou reformaci a národní osvobození (Zpěvník pozdního husity; epos Hus; Písně osvobozeného otroka; Věrní a odhodlaní).[2]

Byl mimořádným členem České akademie věd a umění (od 11. 12. 1916), řádným členem od 23. 5. 1923[5] a členem Slovanského ústavu.[2] V Praze XVIII bydlel na adrese Střešovická 461.[6]

Ocenění
Adolf Černý

Po spisovateli je pojmenována ulice Rokytova v Brně-Židenicích.

Dílo[7][8]

Verše
  • Když se připozdívá – 1897
  • Světla a bludičky – 1898
  • Lilie z Tvých zahrad – 1898
  • Lekníny na hlubinách – 1900
  • Viděl jsem duši ženy – 1902
  • Za Kristem – 1903
  • Pouta a Peruti – 1905
  • Hradby padají – 1905
  • Válka: k obrazům Emila Holárka – 1906
  • Království ticha a smíru – 1907
  • Prokop Rybář: veršovaný román – 1913
  • Balkánské zpěvy – 1913
  • Jadranské dojmy –1915
  • Zpěvník o Janu Husovi – 1915
  • Lesní pohádka – 1918
  • Na staroměstském rynku – 1918
  • Zpěvník pozdního husity – 1918
  • Písně osvobozeného otroka – 1919
  • Hus: báseň epická – 1919
  • Alžběta Šramínová: veršovaný románek – 1919
  • Žižka, náš bratr věrný – 1926
  • Zimní pohádka – 1928
  • President Osvoboditel – 1937
  • Věrní a odhodlaní – 1938

Próza
  • Lužické obrázky: drobné povídky – Praha: F. Šimáček, 1890

Studie
  • Narodne hłosy lužickoserbskich pěsni – Budyšín: Mačica Serbska, 1888
  • Druha zběrka narodnych hłosow łužickoserbskich pěsní – Budyšín: Mačica Serbska, 1888
  • Wobydlenje Łužiskich Serbow – 1889
  • Mythiske bytosće Łužiskich Serbow I. – Budyšín: M. Hórnik, E. Mukki, 1893
  • Svatba u Lužických Srbů – Praha: vlastním nákladem, 1893
  • Různé listy o Lužici: Feuilletony a drobné črty – Praha: Edvard Grégr, 1894
  • Za Edvardem Jelínkem – Praha: v. n., 1897
  • V údolí Resie – 1899
  • K otázce shody rusko-polské: místo odpovědi na otevřený list profesora Zdziechowského – Praha: v. n., 1900
  • Herta Wićazec: žiwjenje a pisma prěnjeje serbskeje basnjerki – Budyšín: E. Muka, 1901
  • O slovanské vzájemnosti v době přítomné – Praha: v. n., 1906
  • U italských slovanů – Praha: v. n., 1906
  • Važte si české školy! – a tři překlady: Poslední škola: Alphonse Daudet, z francouzštiny B. F.; Ich bin kein Preusse!: Laura Klieler, z dánštiny J. F. Khun; Z denníku poznaňského učitele: Henryk Sienkiewicz, z polštiny Václav Kredba. Praha: F. Simáček, 1906
  • Dalmatský ostrov Ráb – Praha: s. n., 1909
  • Stawizny basnistwa łužiskich Serbow – Budyšín: Mačica serbska, 1910
  • Lužice a Lužičtí Srbové – Praha: J. Otto, 1912
  • Lužická otázka: úvahy, studie a výzvy v době světového převratu – Plzeň: Karel Beníško, 1918
  • Slovanstvo za světové války: studie, úvahy a črty z doby válečného převratu – Plzeň: K. Beníško, 1919
  • Masaryk a Slovanstvo – Praha: Čas, 1921
  • O potřebě mravní a náboženské obrody v našem národě – 1921
  • Z náboženské tradice české: přednáška – 1921
  • Obnova českého bratrství: přednáška – 1922
  • Dva ohlasy české minulosti: přednáška – 1922
  • Za J. Baudouinem de Courtenay: 13. III. 1845–3. XI. 1929 – Praha: s. n., 1929

Překlady veršů

Překlady prózy
  • Asja – I. S. Turgeněv. Ruská knihovna XXVI
  • První láska – A. Michajlov; z ruštiny. 2. vydání ve Světové knihovně
  • Tré povídek: Zimní večer. Slečna Růža. Světlo ve zříceninách – Eliza Orzeszkova. Praha: J. Otto, 1917
  • Martin Luba: divadelní hra – Sewer/Ignacy Maciejowski a Tadeusz Miciński; z polštiny. Praha: F. Simáček, 1899
  • Karikatury: divadelní hra – J. A. Kisielevski; z polštiny. 1902
  • Hra srdcí – Stefan Kiedrzyński; z polštiny
  • Král Duch – Juliusz Słowacki

Dalšími překládanými polskými autory byli: Jerzy Żuławski, Karol Hubert Rostworowski, Włodzimierz Perzyński

Jiné
  • Průvodce po Národopisném museu českoslovanském (NMČ) – redigoval. Praha: Rada NMČ, 1903
  • Vzpomínky Edvarda Jelínka – z jeho literární pozůstalosti vydal. Praha: Máj, 1904
  • Haličské obrázky – Ivan Franko; z rusínského originálu přeložil Jar. V. Burian; napsal úvod: Praha: J. Otto, 1907
  • Republika Czeskosłowacka: Krótki zarys źycia politycznego, ekonomicznego i kulturalnego – opracowali Adolf Czerny i Wacław Dresler – Poznaň: s. n., 1923
  • Slovanské problémy – T. G. Masaryk; vybral a napsal doslov. Praha: Státní nakladatelství, 1928

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Černý na polské Wikipedii.

  1. Lexikon české literatury 1, s. 449.
  2. Český biografický slovník XX. století I, s. 201.
  3. Kdo je kdo v české lingvistice, s. 101.
  4. Česká slavistika od počátku 60. let do konce roku 1918, s. 294
  5. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 253
  6. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 63.
  7. FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 21–22.
  8. KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1018 s. S. 676–680.

Literatura
  • Adolf Černý: k šedesátinám nadšeného šiřitele slovanského uvědomění – napsali K. Sedláček, František Tichý, Mikławš Krječmar, Josef Páta. Praha: Alois Neubert, 1924
  • Adolf Černý – Jan Rokyta (1864–1952) – Tadeusz Stanisław Grabowski. Sofija: Bălg. akad. na naukite, 1955
  • Adolf Černý: antologija jeho džełow – zezběrał, zdźela přełožił a předsłowo napisał Jan Cyž. Budyšyn: Ludowe nakladnistwo Domowina, 1958
  • Adolf Černý: bibliografický soupis publikovaných prací – Radoslava Hnízdová. Praha: Národní knihovna ČR, Slovanská knihovna, 1998
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 101–102.
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 – hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 648.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 449–451.
  • KALETA, Petr. Češi o Lužických Srbech: český vědecký, publicistický a umělecký zájem o Lužické Srby v 19. století a sorabistické dílo Adolfa Černého. Praha: Masarykův ústav – Archiv AV ČR, 2006. 333 s. ISBN 80-86495-41-8.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 294, 313.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 218.
  • Pražské sorabistické studie: k 60. výročí úmrtí Adolfa Černého (1864–1952) a 70. výročí úmrtí Josefa Páty (1886–1942) – Marcel Černý a kol. Praha: Společnost přátel Lužice: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy: Budyšín: Serbski institut, 2013. 173 s. ISBN 978-80-905626-0-8.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 252–253.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 201.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 40–41.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 11. sešit: Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 23–24.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.